České zbraně mohou dobýt svět. Tuzemští zbrojaři vydělávají i posilují prestiž

Z investic do obrany se vlivem geopolitické nestability stal jeden z nejrychleji rostoucích investičních sektorů současnosti. Ať už jde o specializované fondy, průmyslové skupiny, nebo prostě focus na vývoj technologií, prostředky investované tímto směrem mají perspektivu dobrého zhodnocení.

Zásadním milníkem byla ruská invaze na Ukrajinu, která proměnila pohled politiků, investorů i veřejnosti na zbrojní průmysl a jeho význam pro bezpečnost, ale i pro ekonomiku. To, co bylo ještě nedávno vnímáno jako poměrně konzervativní a pomalé odvětví, je dnes křižovatkou nejmodernějších technologií a inovací. A extrémní zrychlení vývoje na tomto poli otevírá prostor pro vstup kapitálu.

V Rockaway Capital stoupl podle Richarda Trojana, řídícího partnera fondu Rockaway Defense, investiční zájem o tento sektor už několik let před vypuknutím války.

„Zhruba před pěti lety jsme se jako investor začali zajímat i o sektor obrany, na který jsme se dříve dívali jako na velmi konzervativní a pomalu se vyvíjející,“ říká Trojan. Fond tehdy postupně analyzoval jednotlivé části obranného průmyslu a hledal oblasti, kde by mohl uplatnit své zkušenosti získané zejména v oblasti digitalizace a technologických inovací.

„Trvalo nám dva až tři roky, než jsme se v tom sektoru začali skutečně orientovat, ať už v České republice, nebo ve střední Evropě,“ popisuje Trojan v úvodu debaty, kterou minulý týden uspořádaly Seznam Zprávy. Postupně se začaly objevovat konkrétní investiční příležitosti a fond začal realizovat první akvizice.

Zlom nastal s ruskou invazí na Ukrajinu. Konflikt zásadně změnil bezpečnostní situaci v Evropě a růst investic do obranných technologií urychlil.

„To, co začalo na východě Evropy, nám v podstatě fouklo do plachet,“ říká Trojan. Firmy i státy začaly více investovat do modernizace armád jak ve smyslu technologií, tak třeba i na poli kybernetické bezpečnosti.

„Díváme se po celé Evropě a sázka na obranu, technologie a digitalizaci v tomto odvětví zatím vypadá velmi perspektivně,“ hodnotí situaci řídící partner fondu Rockaway Defense. Ten se nyní zaměřuje především na propojení obranného průmyslu s technologiemi a digitalizaci.

Rostoucí význam obranného průmyslu se postupně promítá i do přístupu bank a finančních institucí. Bankovní sektor byl v minulosti na tomto poli spíše opatrný, financování investic do obrany totiž tradičně naráželo na regulatorní i reputační překážky.

„Ta cesta byla kvůli velké regulatorní zátěži na bankovní sektor trošku složitější,“ souhlasí Miroslav Zámečník, hlavní poradce České bankovní asociace. Regulatorními pravidla omezují financování některých částí obranného průmyslu a specifikem českého prostředí je navíc i struktura bankovního sektoru.

„Máme jinou strukturu bankovního sektoru, než je běžné v západní Evropě. Se silným zastoupením zahraničních bank, které zde mají velké dceřiné společnosti,“ připomněl Zámečník. Rozhodování tedy probíhá na úrovni mateřských společností v zahraničí, které nastavují vlastní pravidla a limity pro financování určitých sektorů. To může v některých případech změnu přístupu k financování obranného průmyslu zpomalovat.

Základní pravidla hry ale zůstávají v bankách stále stejná. Aby byla firma z obranného sektoru pro banku akceptovatelná, musí v první řadě splňovat přísné licenční podmínky. Dále musí mít bezúhonnou historii, to znamená, že se společnost nesmí v minulosti podílet na kontroverzních či neetických obchodech. A nezbytným předpokladem je stále i jasně doložitelná historie hospodaření a dostatečné zajištění projektu, který se o financování uchází.

„To bývalo v minulosti u nově vznikajících subjektů v tomto oboru hlavní překážkou pro získání úvěru,“ řekl Zámečník. Firmy ze skupiny CSG Michala Strnada tento problém neměly.

„My jsme je financovali celou dobu, neměli jsme žádný zákaz. Naopak jsme to v tehdejším prostředí vnímali jako svou konkurenční výhodu a příležitost,“ říká Miroslav Zámečník, který je zároveň členem dozorčí rady České exportní banky. Podíl zbrojařských a obranných projektů na úvěrovém portfoliu banky tedy postupně výrazně rostl.

„Narostlo to do velmi vysokého podílu, až jsme se dostali téměř na regulatorní limity,“ uvedl také Zámečník. Konflikt na Ukrajině však podle něj vedl k tomu, že přístup k obrannému průmyslu začaly přehodnocovat prakticky všechny finanční instituce.

Na konci loňského roku dosahovala expozice České exportní banky vůči obrannému sektoru přibližně 82 miliard korun, což znamenalo téměř stoprocentní meziroční nárůst. Nyní už se podle Zámečníka dostává nad hranici 100 miliard korun.

Pro vykreslení současného stavu je také dobré říci, že ne všichni v Evropě už strategickou důležitost obranného průmyslu plně reflektují, opatrný, až zdrženlivý přístup přetrvává především v evropském institucionálním prostředí. V debatě, kterou Seznam Zprávy uspořádaly v rámci seriálu setkávání nejhodnotnějších českých firem ohodnocených žebříčkem TOP 100 Česká elita, zazněl příklad Evropské investiční banky. Ta začala obranný průmysl financovat způsobem, který reálný dopad investic významně snižuje. Celkově jde sice zhruba o tři miliardy eur, ty ale nemohou být určeny přímo na výrobu zbraní nebo munice, ale soustředí se jen na podpůrnou infrastrukturu, logistické systémy a podobně.

Rozhodování logicky komplikuje struktura řízení samotné Evropské investiční banky, kde mají své zástupce všechny členské státy Evropské unie. A některé státy, například Rakousko, tradičně zastávají k financování vojenských projektů zdrženlivější postoj.

„K přehodnocování postojů určitě dochází, ale nepůjde to tak rychle. Akcionáři jsou vlády, tak si nemysleme, že se tam prosazují velké názorové otočky jednoduchým způsobem,“ dodal Zámečník.

Ani po čtyřech letech války na Ukrajině není v evropských institucích na bezpečnostní otázku jednotný pohled. A podle kritiků reaguje Evropa na změněnou bezpečnostní situaci pomaleji, než by odpovídalo aktuálním geopolitickým výzvám.

Charakter investic do obrany bude v přicházejících letech logicky určovat to, jakým způsobem budou konflikty dál vedeny. Neustále se budou vyvíjet technologie, uplatňovat nové přístupy, budou se tudíž objevovat nové operační plány a úměrně tomu bude zapotřebí armády dovyzbrojovat.

„To půjde pořád dál a nemyslím si, že se to v nejbližší době, třeba v deseti letech, zastaví,“ odhaduje Václav Řehoř, ředitel společnosti URC Systems. Tlak na růst produkce už přichází přímo od politických lídrů. „Prezident Trump se potkal s výrobci amerického zbrojního průmyslu a apeluje na ně, aby znásobili svou produkci,“ připomněl David Chour. Podle ředitele CSG je to důkaz, že i velmoci narážejí na omezené výrobní kapacity.

„Když si uvědomíte, že po deseti dnech války s Iránem musí Amerika hledat řešení, aby měla dostatek munice a raket, tak to samozřejmě na úrovni těch velkých amerických zbrojních firem vzbudí obrovské investice. A věřím, že třeba skrze nějaký transfer licencí a spolupráce se to replikuje i do evropského byznysu.“

CSG masivně investuje, staví haly, rozšiřuje kapacity, snaží se produkovat na maximum. Důležitý však bude také výzkum a vývoj nových obranných technologií.

„Investujeme do R&D a zároveň se díváme po firmách vyrábějících produkty, které by vhodně doplnily naše portfolio,“ řekl Chour v debatě v pražském Café Louvre. Firma je proto připravena investovat stovky milionů eur.

„Nechci být špatný prorok, ale myslím si, že se opět vrátíme o kousíček zpátky, k těm rokům 2019, 2016, kdy svět čelil početným teroristickým útokům na kritickou infrastrukturu. Nebudou nám tady asi létat rakety nebo velké drony, ale budou to spíš útoky s cílem společnost nějakým způsobem destabilizovat,“ odhaduje Václav Řehoř.

V URC Systems tedy budou přemýšlet i nad tím, jak technologie aktuálně používané ve válečných konfliktech využít pro ochranu civilního prostředí.

Podle Richarda Trojana je pozitivním trendem snaha navyšovat zejména výrobu v Evropě a posilovat evropské dodavatelské řetězce. A investoři logicky vidí právě zde velký potenciál.

„Strategie je taková, že se bude vyrábět v Evropě a evropskými výrobci. Vidíme velký přísun kapitálu ze strany globálních private equity fondů, které cítí příležitost právě v evropských dodavatelských řetězcích,“ řekl Trojan.

„Pořád jsme bráni jako technologická nebo industriální země, která tyhle věci umí. Navíc umíme reagovat rychle. Takže za námi chodí z armád toho východního bloku a chtějí, abychom jim předvedli, co děláme,“ popsal Řehoř.

Ani David Chour nešetřil chválou na adresu českých zbrojařů. Jádro českého obranného průmyslu je podle něj tvořeno poměrně nepočetnou skupinou významných zbrojních firem, které jsou, a to je podle Choura důležité, v soukromých rukách. Jejich majitelé jsou draví a progresivní byznysmeni, jejichž prioritou není čerpání dividend, ale neustálý rozvoj aktiv.

„Peníze vrací do růstu kapacit a také do dalších akvizic. Když tohle srovnáte třeba s Polskem, kde je zbrojní průmysl doménou spíše státních firem, tak tohle se prostě v Polsku neděje.“

Čeští zbrojaři rostou a významně posilují mezinárodní prestiž České republiky. Daří se jim pronikat na nové trhy, realizovat nákupy renomovaných světových hráčů, včetně firem ve Spojených státech. To logicky přispívá k budování reputace českých produktů v globálním měřítku a podle Choura to také upevňuje strategickou pozici celého státu jakožto významného exportéra špičkových obranných technologií. Zbývá tedy vytvořit funkční finanční ekosystém, který dokáže obor plný očekávaných inovací podpořit.