Češi se vlastní liknavostí okradou o desetinu důchodu, říká expertka

Díry v pojištění. Práce na DPP bez odvodů. Špatné načasování odchodu do penze. To jsou nejčastější chyby, které Čechy ve stáří připraví o stovky až tisícikoruny ze starobní penze. Často jde až o desetinu částky, na kterou mají nárok.

Jenže lidé ani nevědí, na co vlastně mají právo. „Lidé se o důchod zajímají, až když dosáhnou důchodového věku,“ shrnuje Jiřina Holubová, vedoucí oddělení penzí v poradenské společnosti Freedom Financial Services.

Přitom do systému sociálního pojištění Češi odvádějí nemalé částky. Zaměstnanec s průměrným příjmem měsíčně odváděl v loňském roce 13 595 Kč, tedy víc než 163 tisíc ročně. To dělá - pro představu - za celý produktivní život skoro 6,5 milionu korun.

Vzorec pro výpočet starobního důchodu má dvě proměnné. Výši příjmů a dobu pojištění. Čím vyšší doba pojištění, tím vyšší důchod lze získat. „Ne každý na důchod dosáhne,“ varuje ale Jiřina Holubová v rozhovoru pro SZ Byznys. Člověk totiž musí splnit 35 let pojištění nebo 30 let bez takzvaných náhradních dob.

To je období, kdy nepracujete a neodvádíte sociální pojištění, ale stát ho započítává pro nárok na důchod, jako kdybyste pracovali. Patří sem péče o dítě do 4 let, pro některé ročníky i studium, nezaměstnanost nebo invalidní důchod III. stupně.

Mezerám v pojištění, kdy člověk nepracoval, nebyl veden na úřadu práce ani nepobíral dávky, se říká neevidované doby a výrazně snižují výši důchodu. Každý rok neevidované doby znamená trvalé snížení výměry důchodu o 1,5 procenta.

U nízkých příjmů tak člověk kvůli těmto „mezerám“ přijde minimálně o 150 korun, u vysokých minimálně o tisícikorunu měsíčně. Ztráta je ale nakonec vyšší, průměr celoživotních příjmů se kvůli „dírám“ sníží, protože se výdělky rozprostřou přes více let.

„Když jde někdo dělat au pair do Anglie, tak to je neplacená doba pojištění jak v České republice, tak v Anglii. A rázem vznikne třeba rok neevidované doby, se kterým už zpětně nejde nic dělat, když to člověk zjistí až v tom důchodovém věku,“ uvádí příklad Holubová.

A pozor - nejde jen o zapomenuté zaměstnání. Problémem může být i neplacené volno nebo delší pauza. „Neplacené volno je neevidovaná doba,“ upozorňuje expertka.

Taky u dohod o provedení práce je třeba si evidenci hlídat. Pokud pracujete na dohodu a vyděláte méně než 12 000 Kč měsíčně, neplatíte sociální pojištění, a tím pádem se vám tento měsíc nezapočítá do důchodu. Pokud ale vyděláte 12 000 Kč a víc, začnete odvádět „sociální“ a měsíc už se vám do důchodu počítá.

Například doba strávená v evidenci na Úřadu práce se do penze promítá jen částečně, z 80 %. A pokud je člověk registrovaný na Úřadu práce déle, ale už nepobírá podporu, do 55 let se mu do důchodového pojištění započítává maximálně jeden jediný rok. Třebaže je v evidenci klidně deset let.

Ještě výrazněji než doba pojištění promlouvá do výše starobní penze příjem. Čím víc jste během života vydělávali, tím víc vám každý odpracovaný rok navíc zvedne důchod - u vysokých příjmů klidně o stovky korun, u nízkých jen o desítky.

„Když měl někdo průměrně 150 tisíc měsíčně, tak by se důchod s každým rokem, který získá navíc, mohl zvýšit třeba o 900 korun. Kdežto když měl celý život kolem 15 tisíc hrubého, tak se za každý rok důchod zvýší o 150 Kč,“ vypočítává Holubová.

Holubová také vyvrací zažitou pověru o důležitosti posledních let před důchodem. Mít nejvyšší příjmy v posledních pěti letech před důchodem nemá efekt. Výše příjmů se totiž zprůměruje za celý život a důchod se počítá z tohoto průměru.

Se započítáváním studia jsou na tom dnešní mladí hůře než jejich rodiče. Zatímco před rokem 1996 se započítávaly všechny roky studia po ukončení povinné školní docházky, po roce 1996 už jen roky od 18 let po dobu šesti let. Od roku 2010 se doba studia nezapočítává vůbec a mladší ročníky tak kvůli kratší době pojištění mohou čekat až o pětinu nižší penze.

„Současným třicátníkům už se studia vůbec nepočítají do doby důchodového pojištění. Tím pádem budou mít nižší dobu pojištění než jejich rodiče a můžou tak přijít až o 20 % toho důchodu,“ říká expertka.

Někdo také zvládne u studia pracovat. Jenže takové brigády bývají často právě formou dohody o provedení práce s limitem výdělku do 12 tisíc a s důchodem tak nepomůžou. Jde si ale samozřejmě platit dobrovolné důchodové pojištění.

„Letos je to nějakých 3 428 Kč za každý měsíc. Mladý člověk se ale peníze snaží směřovat na bydlení, investovat do rodiny, spíš než aby si doplácel zpětně dobu studia. To jsou vysoké částky, za pět let školy 205 tisíc,“ upozorňuje Holubová.

Podle zákona vzniká nárok na odchod do důchodu k určitému datu. Do výpočtu důchodu se ale započítávají pouze celé odpracované roky. Pokud bude do celého roku chybět byť pár dní, připravíme se o celý rok pojištění. A jeden chybějící rok pojištění je opět mínus 1,5 % výměry.

Ne každému se ale vyplatí přesluhovat. Pokud má například muž nárok na důchod k 1. květnu 2026 a k tomu datu získá 46 let a 180 dnů doby pojištění, může si říct, že když bude pracovat až do konce roku, „naskočí“ mu další rok. Tak to ale nefunguje.

Doba pojištění se totiž nepočítá podle kalendářních let, ale po dnech. A další celý rok lze získat jen tehdy, pokud ho člověk „nasbírá“ do 90 dnů od dosažení důchodového věku.

Jiná situace nastane, pokud má k 1. květnu například 46 let a 350 dnů pojištění. V takovém případě mu chybí jen 15 dnů do dalšího celého roku – a protože se vejde do zmíněné devadesátidenní lhůty, vyplatí se mu ještě krátce pracovat a rok si „dopočítat“.

Zvlášť důležitou roli hraje správné načasování odchodu do penze u lidí, kterým vychází důchod na konec roku. „Tam se vždycky vyplatí spočítat, jestli by neměli požádat o důchod 1. ledna,“ radí Holubová. Nový rok totiž často znamená výhodnější výpočet díky valorizaci a jediný den tak může výši důchodu změnit.

Velké riziko představuje i předčasný důchod. „Za každých 90 dnů předčasnosti dojde ke snížení o 1,5 % procentní výměry,“ vysvětluje Holubová. A to natrvalo. Co za jeden rok napracujete, můžete za 90 dnů ztratit.

Každý, kdo nechce o peníze zbytečně přijít, by si měl pravidelně kontrolovat, co o něm eviduje stát. Tedy sledovat svoji evidenci dob pojištění u České správy sociálního zabezpečení. Může si tam vyjet přehled dob důchodového pojištění či si přes Informativní důchodovou aplikaci (IDA) nechat spočítat výši budoucí penze.

Jenže nástroj má i své limity. „Ta IDA vám to zobrazí, ale neporadí vám, co s tou situací máte dělat,“ upozorňuje. V některých případech navíc ani neukáže celý obrázek - například u lidí, kteří v minulosti pobírali invalidní důchod.

Pokud v evidenci něco chybí, začíná často detektivní práce. „My určitě s našimi klienty procházíme právě, co dělali v těch neevidovaných dobách, vzpomínáme, dohledáváme doklady. A pak dáváme návod, jak to doložit,“ říká Holubová.

Ideální je mít k dispozici evidenční list důchodového pojištění nebo výplatní pásky. Samotná pracovní smlouva nestačí. „Ta jenom říká, že jste se někde zavázala, že budete pracovat, ale jestli jste tam pracovala a jak dlouho, to už neříká.“

Problém může nastat i u starších dokumentů. Školy zanikají, firmy se slučují. „Krajský archiv často může mít třeba maturitní vysvědčení,“ radí Holubová. A když není k dispozici nic? „Pak je tady také možnost svědeckého prohlášení, když máte aspoň dva svědky.“