Praha i Paříž vyhlížejí výhody. Babiš chce do Macronova jaderného klubu

Ještě před pár týdny to vypadalo jako vzdálená diplomatická debata bez české účasti. Nyní se situace posouvá. Premiér Andrej Babiš (ANO) v neděli potvrdil, že Česko se chce zapojit do iniciativy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona na budování celoevropského jaderného odstrašení.

„Chci se zapojit do té iniciativy Emmanuela Macrona, který měl skvělý projev ohledně jaderného odstrašení. Protože my samozřejmě v Evropě musíme mít spojence a Francie je na to ideální,“ uvedl premiér ve videu na sociálních sítích. V pondělí k tomu doplnil, že Česko může nabídnout technologie, má dobré firmy a skvělou armádu. Připustil nicméně, že projekt je na začátku a vyžádá si čas.

Ještě v březnu, kdy Macron svoji iniciativu oznámil, přitom vláda reagovala spíše zdrženlivě. S „námluvami“ s Paříží nespěchal ani premiér, ani ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé). Dnes už ale politici – i pod vlivem mezinárodněpolitického vývoje - naznačují posun. „Na diplomatické úrovni už jsme iniciovali zájem znát další detaily,“ sdělil redakci šéf české diplomacie Macinka.

Ten se mimochodem před dvěma týdny setkal s francouzským velvyslancem v ČR Stéphanem Crouzatem, s nímž řešil aktuální mezinárodní otázky. Zda se bavili i o jaderné iniciativě, ani jedna ze stran nepotvrdila. Podle diplomatických zdrojů redakce lze nicméně předpokládat, že Macronova iniciativa na jednacím stole nechyběla.

Největší slabinou celé iniciativy jsou zatím právě detaily francouzského plánu. Macron na začátku března oznámil, že Francie zpřísní svou jadernou doktrínu, navýší počet hlavic a otevře debatu o tom, zda by její odstrašující síla mohla chránit i další evropské státy. Konkrétní kroky, jak toho docílit, ale zatím zveřejněny nebyly.

Do „námluv“ se však už zapojily Německo, Polsko, Nizozemsko nebo Švédsko. Česko se přidává až nyní – a zatím bez jasné představy, co přesně to znamená.

Podle plukovníka v záloze Zdeňka Petráše z Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií brněnské Univerzity obrany je iniciativa v současné době spíše koncept než hotový plán. „Vše je zatím myšlenka. Nic není nastaveno tak, jak je to například v rámci NATO,“ sdělil redakci.

Jinými slovy: zatímco Severoatlantická aliance má propracovaný systém jaderného plánování, včetně rozhodovacích procesů a sdílení informací, francouzský návrh je teprve v začátcích.

Debata o jaderném odstrašení vzbuzuje také obavy, že by se na českém území mohly objevit jaderné zbraně. Podle expertů ale nic takového na stole není. „Aby nás něco krylo, nemusíme na našem území mít rozmístěné jaderné zbraně,“ potvrdil Petráš. Spíše by šlo o zapojení do širšího systému – například sdílení informací, radarových kapacit nebo účast na plánování.

Podobně mluví o francouzské iniciativě i bývalý velvyslanec při NATO Jakub Landovský. „Ano, je to vhodné, ale spíše z edukativních důvodů. Francouzský arzenál je zhruba 20krát menší než ten ruský a Francie výslovně nenabízí žádné jaderné záruky. Nabízí ale účast na jaderných cvičeních a budování evropské jaderné kultury a jaderného IQ,“ uvedl.

Podle něj je důležité, aby případné zapojení neoslabovalo stávající systém NATO, který nadále zůstává hlavním pilířem evropské bezpečnosti. Rovněž europoslanec a bývalý ministr zahraničí a obrany Alexandr Vondra (ODS) redakci sdělil, že podobné kroky je nutné koordinovat v rámci NATO. „Musíme se o tom bavit s Francouzi i v rámci NATO. Není to věc na rychlá politická prohlášení,“ dodal.

V situaci, kdy Evropa čelí dvěma zásadním změnám - ruské agresi proti Ukrajině a rostoucí nejistotě ohledně budoucí role Spojených států - ale začíná nejen v západoevropských státech sílit volání po větší strategické autonomii. Macron to shrnul otevřeně: Evropa si podle něj nemůže dovolit spoléhat jen na americký jaderný deštník.

To ostatně naznačil i zahraničněpolitický poradce českého prezidenta Petr Kolář. „Spoléhat se do budoucna jen na americký jaderný deštník by nemuselo být prozíravé,“ vyjádřil se pro Seznam Zprávy.

Francouzská strategie stojí na principu takzvaného minimálního odstrašení, nejde o použití jaderných zbraní na bojišti. Paříž disponuje zhruba třemi stovkami jaderných hlavic, tedy výrazně méně než Rusko nebo Spojené státy. Smyslem ale není kvantita, nýbrž schopnost způsobit protivníkovi nepřijatelnou škodu.

Zároveň Francie trvá na tom, že kontrola nad jadernými zbraněmi zůstane výhradně v jejích rukou. Během studené války vybudovala kompletní jadernou triádu. Klíčové jsou jaderné ponorky třídy Triomphant, ty má země galského kohouta čtyři a každá je podle Landovského schopna nést 16 raket M51 s maximálně šesti nezávisle naváděnými hlavicemi.

Francie disponuje také stíhačkami Rafale, které nesou nadzvukovou raketu s jadernou hlavicí ASMP-A. „Ta je důležitá, protože zatímco ponorky mají za úkol nepozorovaně křižovat oceány a čekat na instrukci prezidenta Francie, stíhačky lze přesouvat po mapě a tím vytvářet pro protivníky Francie strategická dilemata a posilovat odstrašení,“ vysvětlil Landovský.

Za debatou o bezpečnosti se skrývá i ekonomická rovina. Zapojení do francouzské iniciativy může znamenat tlak na větší obrannou spolupráci – a také na nákupy francouzské techniky. „Francouzské zadlužení je enormní a lze očekávat, že někde za oponou se bude jednat i o příspěvcích evropských zemí výměnou za francouzské jaderné garance,“ naznačil Landovský.

To ostatně nepřímo potvrdila i Marine Le Penová, hlavní tvář francouzské pravicové strany Národní sdružení (RN). Podle ní by státy chráněné francouzským deštníkem měly více nakupovat od francouzských zbrojovek.

Pro Česko to není bez významu. Praha sice spolupracuje s Francií například na dodávkách houfnic Caesar, v klíčových zakázkách ale dává často přednost americkým firmám – typicky při nákupu letounů F-35.

Co tedy může Česko za francouzskou jadernou ochranu nabídnout? Podle šéfa senátního zahraničního výboru a bývalého velvyslance ve Francii Pavla Fischera je obranná spolupráce mezi našimi zeměmi slabá. „Paříž si dlouhodobě vyhodnotila, že v těch rozhodujících oblastech jsme dali nakonec vždy přednost americkým dodavatelům. Jenže v dnešním světle se to může jevit jinak. Státy Evropy se musí stavět na vlastní nohy, a to i z pohledu vývoje, inovací nebo výroby,“ zdůraznil pro Seznam Zprávy.

Česká republika je podle něho průmyslová velmoc a obranný a bezpečnostní průmysl se stává pilířem naší ekonomiky. „Po boku Francie jsme byli například zapojeni do protiteroristických operací v Mali v africkém Sahelu, což nám přineslo velký potenciál do budoucna,“ doplnil s tím, že je nyní třeba nabídnout strategický přístup, který zapojí ministerstva průmyslu, obrany, vnitra, školství a další.

Poradce ministra zahraničí Jan Zahradil zatím velká očekávání od francouzské iniciativy spíše tlumí. A připomíná, že zemi čekají za rok prezidentské volby, které mohou současné plány výrazně proměnit. „Macron již nekandiduje a není jasné, kdo bude jeho nástupcem. Vše se tedy odvine od toho, jaký postoj k této iniciativě zaujme příští francouzská administrativa,“ uzavřel Zahradil pro redakci.

Macronova iniciativa tak může zásadně proměnit evropskou bezpečnostní architekturu, stejně tak ale může zůstat jen ambiciózní vizí. Každopádně debata o jaderném odstrašení se do Evropy vrací v plné síle a Česko u ní chce podle premiéra být. Zda ale vláda přijme nějaký konkrétní závazek, zatím není jasné.