Článek
Otec kdysi nastartoval podnikání, daří se mu a děti byznys automaticky převezmou a budou jej dále rozvíjet. Takto možná vypadá představa šťastného pokračování rodinné firmy. Jenomže realita je mnohdy jiná. Rodiče mají své představy, potomci jich mají možná ještě víc, ale shoda nebývá veliká. Mezigenerační konflikt je věčný a existuje snad ve všech lidských činnostech, podnikání nevyjímaje.
Majitel holdingu Koh-i-noor Vlastislav Bříza má dva syny a do podnikání je zasvěcoval od jejich mládí. Nebylo to ještě při výrobě tužek, ve které je dnes značka Koh-i-noor Hardtmuth světovou špičkou.
„Mým první byznysem, dá-li se to tak nazvat, byla půjčovna lodiček. To se pak rozrostlo na penzion, kde Vlastík pracoval na recepci a David lítal mezi číšníky a kuchyní,“ připomněl začátky rodinného podnikání Vlastislav Bříza.
Vlastislav Bříza mladší ani David Bříza se hoteliéry nestali. Šli každý svou cestou, což se dnes, kdy už oba znovu pracují pro rodinný holding, ukazuje jako dobré rozhodnutí.
Galerista Martin Kodl měl v raných časech svého podnikání o budoucnosti svých tří dětí jinou představu.
„Nechtěl jsem mít všechna vajíčka v jednom košíčku, jak se říká. Byl jsem toho názoru, že by jeden nebo dva potomci spíš měli pracovat jinde, ne v rodinném podniku,“ řekl na setkání, které v rámci seriálu konferencí České elity ve vile Tugendhat uspořádaly Seznam Zprávy. Ani jeho plány se ale nevyplnily podle původních představ.
Časem uznal, že bude v rodinné firmě potřebovat podporu. A snad i svěží vítr, nový pohled na byznys. V tomto ohledu tedy začal sázet na nejstaršího syna Matyáše. Dnes pro Galerii Kodl pracují Matyáš i Jakub. Dcera Adéla chce právě teď sbírat zkušenosti jinde, ale podle slov hlavy rodiny prý s návratem do rodinného byznysu počítá.
První debata České elity ve vile Tugendhat
Vratislav Svoboda sleduje podobné příběhy z pozice ředitele privátního bankovnictví v J&T Bance. Jeho expertizou je wealth management, což není jen budování a ochrana majetku, ale i příprava a pomoc s jeho předáváním, včetně mezigeneračního předávání rodinných firem. Problematika nástupnictví je podle něj v našem podnikatelském prostředí, kvůli přerušení více méně všech kvalitních byznysových a společenských vazeb socialismem, stále poměrně novým tématem.
„Generace, která převzala tradiční podniky, nebo jiné založila, se vlastně teprve nyní dostává do věku, kdy už by je chtěla předávat,“ řekl na úvod debaty Svoboda. A žádné statistiky či relevantní data tedy nabídnout nemohl. Osobní zkušenosti ale ano.
Upozornil na to, že převést firmu na děti tak, aby fungovala a byla zachována žádoucí kontinuita, nelze ze dne na den. „Má-li se mezigenerační předání byznysu uskutečnit úspěšně, je nutné nástupníky na tento krok, anebo lépe řečeno proces, dlouhodobě připravovat,“ upozornil Vratislav Svoboda.
Zadlužím se, jdete do toho se mnou?
Ne každý s tím počítá tak, jako si to před lety uvědomoval Vlastislav Bříza. Jeho synové už nebyli v době, kdy plánoval koupit fabriku Koh-i-nooru, dětmi. A přestože nejstarší Bříza vždy byl a stále je v rodině velkou autoritou, s jen čerstvě dospělými chlapci tento významný krok diskutoval. Hodlal se, mimo jiné, zadlužit v řádu stovek milionů korun.
„Když jsme to v roce 2000 kupovali, tak jsme se s panem otcem sešli a on říkal: Půjdete do toho v budoucnu se mnou, nebo ne? Pokud ano, musíte k tomu mít nějaké předpoklady. Ty, Vlastíku, studuješ mezinárodní vztahy, to je krásné, ale já potřebuju, abys měl vzdělání, abys jednou mohl převzít továrnu. Takže já jsem kvůli tátovi nastoupil ještě na Vysokou školu ekonomickou, kde jsem vystudoval mezinárodní obchod,“ popsal situaci Vlastislav Bříza mladší, člen nejvyššího vedení holdingu Kooh-i-noor, ale také odborník na mezinárodní vztahy, bezpečnostní expert, vysokoškolský pedagog a … inženýr ekonomie.
Jak upozornil Vratislav Svoboda, připravovat nastupující generaci tak, aby mohla a také chtěla pokračovat v rodinném byznysu, nemusí nutně znamenat vzdělání v oboru, ve kterém před desítkami let absolvoval otec. Dnešní svět, ten, ve kterém bude podnikat nastupující generace, je větší, je rychlejší, je jiný. A podnikat v něm už také znamená obstát v jiných, možná že i složitějších zkouškách. Cení se rozhled, kreativita, odvaha…
„Kvalitní zkušenosti, ideálně podpořené i vzděláním, získané v jiných oborech, budou při návratu do rodinného byznysu vždy pozitivem,“ myslí si ředitel privátního bankovnictví J&T Banky Svoboda.
Že se Vlastislavu Břízovi jeho přehled o situaci na poli mezinárodní vztahů hodí i v rozhodování spojeném s obchodní politikou holdingu založeného jeho otcem, není sporu. A synergie je podle mladého Břízy oboustranná.
„Ona se na té scéně popisující mezinárodní vztahy pohybuje řada teoretiků, kteří někdy nejsou schopni situaci potřebně zjednodušit a promítnout do praxe. A tahle nadstavba tam trochu chybí. Já mám teorii mezinárodních vztahů obohacenou tím, že jsem ledacos zažil i na úrovni mezinárodního obchodu a snažím se vždy všechno zařadit do širšího kontextu,“ vysvětlil Vlastislav Bříza mladší na setkání zástupců významných rodinných firem ve vile Tugendhat.
O zkušenostech s předáváním rodinného byznysu hovořili:
Vlastislav Bříza - majitel holdingu Koh-i-noor
Vlastislav Bříza mladší - odborník na mezinárodní vztahy, vysokoškolský pedagog, člen nejvyššího vedení holdingu Kooh-i-noor
Martin Kodl - sběratel umění, majitel Galerie Kodl
Matyáš Kodl - znalec umění, obchodník, člen vedení Galerie Kodl
Vratislav Svoboda - ředitel privátního bankovnictví J&T Banky
Že se mohou různé talenty, odlišné směry vzdělání a odlišně nabité zkušenosti hodit a ve výsledku efektivně pracovat pro stejný byznys, opět potvrdil Martin Kodl. Rozdíl mezi sebou samým a svými syny popsal tak, že se sám vždy cítil především jako sběratel umění. Přestože obchodní výsledky jeho galerie jsou skvělé, nejstarší z rodiny Kodlů se i dnes ze všeho nejméně cítí obchodníkem. Má ale dva syny, a ti už k umění, přestože je i pro ně nadále v první řadě zábavou, umějí přistupovat pragmatičtěji.
„S Janem Kačerem, hercem a režisérem, který byl také velkým znalcem umění, to se o něm málo ví, jsme jezdili po republice a nakupovali obrazy. Říkali jsem tomu spanilé jízdy, rádi jsme jezdili na Moravu, tady byly úžasné sbírky, a bylo to velké dobrodružství,“ zavzpomínal Martin Kodl na doby, kdy začínal sbírat umění.
V rodinném kruhu to dnes zní jako báje, vzpomínky často vyvolají úsměv, protože Kodlovi synové dnes s uměním obchodují po celém světě. Doba to umožňuje a rodinnému podnikání to, k radosti otce, dává jiný rozměr.
„Názory i způsob, jakým dělají byznys moje děti, vítám,“ pochvaluje si mezigenerační spolupráci galerista.
O tom, jak se mohou rozdílné generace v podnikání vzájemně inspirovat, kdy mají otcové kormidlo byznysu přenechat dětem a jak se jako zakladatel firmy vypořádat s tím, že už nemám potřebný tah na bránu, byla další debata České elity, kterou Seznam Zprávy uspořádaly společně s J&T Bankou. Celou debatu si pusťte v úvodu toho článku.
Partnerem setkání zástupců významných českých rodinných firem ve vile Tugendhat byla J&T Banka.
