Elektrárnám chybí voda. Výkon škrtí nejen ty vodní

Energetika patří k největším spotřebitelům vody v České republice. Přestože se rok od roku objem odebrané vody energetickým sektorem snižuje, sucho a nedostatek vody výrobu elektřiny ohrožuje. A to hlavně u vodních elektráren.

Podle loňské zprávy Ministerstva životního prostředí se v roce 2023 spotřebovalo 966,8 milionu kubíků povrchové vody, přičemž energetika, jakožto druhý největší odběratel hned po veřejném sektoru, stojí za 34 procenty odběru.

Spotřeba vody v energetice se skutečně dlouhodobě snižuje. V roce 2025 energetika odebrala meziročně o 71,5 milionu m3 vody méně, což je snížení o 15,9 procenta. Ještě v roce 2011 mohly elektrárny za 60 procent celkového odběru vody.

„Jako výrobce elektřiny máme využití vody velmi široké. Jednak v případě vodních elektráren jde o přímou výrobu elektřiny na vodních tocích. V případě klasických a jaderných elektráren jde o užití vody pro chlazení. Za posledních 20 let se snížila naše spotřeba vody o 20 procent,“ popisuje Ladislav Kříž, mluvčí skupiny ČEZ, která je největším výrobcem elektřiny v Česku.

Je to způsobeno jednak významným poklesem potřeby vody některých elektráren, jednak je to důsledek změny technologie chlazení z průtočného na cirkulační.

Sucho nejvíce zasahuje do výroby vodních elektráren, které energii tekoucí vody přeměňují na elektřinu. Loňský rok jejich výrobě nesvědčil, tento typ elektráren vyrobil nejméně elektřiny od roku 2014, kam sahají data Energetického regulačního úřadu.

Od roku 2019 do roku 2024 vždy dosahovala výroba vodních elektráren alespoň dvou tisíc gigawatthodin (GWh), loni se však vyšplhala jen na 1596 GWh, což je meziročně o 40 procent méně.

„Dosud k významnějšímu omezování dochází jen u vodních elektráren, zvláště u malých vodních elektráren. Oproti dlouhodobému průměru je výroba ve velkých vodních elektrárnách o 30 procent nižší, u malých vodních elektráren až o 50 procent,“ říká Kříž.

Sucho výrazněji postihuje malé vodní elektrárny, protože jsou závislé na síle vodního toku, například v řekách. Kvůli nedostatku vody proto dochází ke snižování jejich výkonu. Některé malé vodní elektrárny se kvůli nedostatku vody už musely odstavovat, byť třeba jen dočasně. Mezi nimi je mimo jiné šumavská malá vodní elektrárna Černé jezero.

Letos energetici očekávají lepší rok oproti loňskému, který na tom byl z hydrologického hlediska hůř. To potvrzuje i společnost E.ON, která provozuje vodní elektrárnu Vranov. „Jsou roky více a méně vydatné na srážky, s čímž si musíme umět poradit. Například rok 2024 byl z hlediska výroby na lokalitě v poslední dekádě nejlepší. Minulý rok 2025 byl zase naopak jedním z nejslabších. Letos za prvních pět měsíců jsme zatím spíše pod průměrem a uvidíme, co přinese zbytek roku,“ říká mluvčí E.ON Roman Šperňák.

Nižší dostupnost vody se projevuje také v plánech výrobců elektřiny. „Počasí nelze predikovat, ale obecně plánujeme s mírně klesajícím trendem objemu srážek, s většími extrémy jak mezi roky, tak v jednotlivých měsících. Čím dál méně spolehlivé je plánování statisticky z let minulých. Výkyvy počasí nás nepřestávají překvapovat,“ říká Šperňák.

Nejde však pouze o vodní elektrárny, které sucho ohrožuje. Na dostupnosti vody jsou závislé také jaderné elektrárny, které využívají vodu k chlazení. Sucho v Česku jejich chod zatím neohrožuje, ale výzvou bude uchladit čtyři nové jaderné bloky, které poběží paralelně se stávajícími jadernými elektrárnami a postupně se k nim budou přidávat i malé modulární reaktory.

Čtyři současné bloky jaderné elektrárny Dukovany jsou chlazené vodou z řeky Jihlava, do budoucna se však výkon v této lokalitě zdvojnásobí. K 2048 MW výkonu přibydou další 2000 MW v podobě dvou bloků, chlazení všech najednou Jihlava neutáhne a nedovolí to ani zpráva vyhodnocující vlivy na životní prostředí (EIA).

Stávající čtveřice bloků může z Jihlavy odebrat maximálně 63 milionů m3 vody ročně. Tolik vody by naplnilo 25 200 olympijských bazénů nebo by pokrylo celoroční spotřebu pitné vody pro zhruba 1,7 milionu lidí, což je počet obyvatel Budapešti.

Pokud by dva nové bloky byly chlazeny stejným způsobem, tedy průtočným chlazením, spotřebovaly by ročně 73 milionů m3 vody. V součtu by tak staré a nové bloky v Dukovanech byly daleko za limitem EIA, který je stanoven na 100 milionů kubíků ročně.

„Ovlivňuje to i plány u nových elektráren. Například pro nové jaderné bloky v Dukovanech již nepostačí chlazení vodou z řeky Jihlava, pokud uvažujeme, že vlivem klimatické změny se bude její stav zhoršovat. Proto zde počítáme s kombinací chlazení vodou a tzv. suché chlazení vzduchem,“ vysvětluje Kříž.

S chlazením nových bloků pomohou dvě nové hybridní chladicí věže, po jejichž stranách budou trubky na chlazení vzduchu.

Suchý způsob chlazení je typičtější právě pro elektrárny v oblastech s nedostatkem vody – využívají jej například elektrárny postavené v poušti. Suché vzduchové chlazení však zabere oproti nynějšímu chlazení v tuzemských elektrárnách větší prostor a je také finančně náročnější.

Tuzemské jaderky sucho netrápí tolik jako v jiných zemích. Například ve Francii jsou jaderné elektrárny chlazené přímo vodou z řek a kvůli nedostatku vody musejí v letních měsících dokonce omezovat provoz. Temelín a Dukovany jsou však chlazeny prostřednictvím chladicích věží. „Jsou sice zásahem do krajiny, ale jsou naší jistotou i v době sucha,“ dodává Kříž.

Celá energetika se musí na výkyvy v počasí a sucha připravit, i když některou výrobu elektřiny nepostihují tolik. Přestože jsou uhelné elektrárny často chlazeny vodou z řek, v létě, kdy je vody méně, jedou jen na část svého výkonu.

„Naše uhelné elektrárny v rámci Sokolovské uhelné, tedy Elektrárna Tisová a elektrárna v komplexu ve Vřesové, jsou zařazeny do kritické infrastruktury státu, čili je zajištěno jejich dostatečné zásobování vodou ve spolupráci s Povodím Ohře,“ popisuje Jana Pavlíková, mluvčí Sokolovské uhelné.

ČEZ už má ale vypracované scénáře pro zhoršující se situaci s vodou. „Musíme počítat s dalším zhoršováním dostupnosti vody v souvislosti se změnou klimatu. Evropa odstupuje od pálení fosilních paliv právě s ohledem na klimatickou změnu, a tak i naše uhelné elektrárny mají před sebou jen pár let,“ uzavírá Kříž.

Naopak letní počasí a s ním spojený větší sluneční svit svědčí výrobě elektřiny ze solárních elektráren, jejichž význam a výkon v tuzemské energetice v posledních letech roste. V roce 2025 vyrobily 4,7 TWh elektřiny, což je meziročně o 20 procent více a dvojnásobek ve srovnání s rokem 2020.