Marta Kubišová: Zprávy mě drtí, svět ovládají psychouši

Zpěvačka, která se stala symbolem odporu proti sovětské okupaci v roce 1968 i revoluce v roce 1989, se i po odchodu do ústraní aktivně zajímá o to, co se kolem ní děje. „Drtí mě to, ale nemůžu to vypnout.“

Žena, kterou životní zákruty na 20 let odvedly ze světa šoubyznysu do protikomunistické opozice a která se teprve po roce 1989 s velkou slávou a úctou vrátila na scénu, se už šest let snaží o nenápadný život seniorky.

V roce 2017, u příležitosti svých 75. narozenin, ukončila natáčení a koncertování. „Už toho bylo na mě moc, musela jsem se hodně překonávat,“ říká Marta Kubišová v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností. „Říkala jsem si, že mi to nesedí, a tím pádem jsem to docela s radostí zapíchla.“

Nepřestala se ale zajímat o veřejné dění. Jako pravidelná divačka zpravodajského kanálu České televize tak v emocích sleduje informace o tom, co se děje na Ukrajině, jak ruský prezident Vladimir Putin nechává zabíjet nevinné a jak s tím zatím nikdo nic nezmůže.

„Úplně k smrti mě drtí to, když slyším z jedné strany hlášení o Trumpovi a z druhé o Putinovi. Ten na Ukrajinu prostě sype bomby a kinžály a svět na to není schopný zareagovat,“ říká Marta Kubišová. „Uvědomila jsem si, že ten svět ovládají ‚psychouši‘. Opravdu. Vezměte si Trumpa, ten bude pořád tvrdit, že mu ukradli volby. A Putin? Ten si to prostřílí a udělá z toho spálenou zemi. A ještě se tváří, že Ukrajinci jsou teroristi. Jak si tohle dokáže normální člověk srovnat do hlavy?“

Své rozčilení z toho, co se děje ve světě, zakončí slovy: „Těžko to snáším, ale vypnout to nedokážu.“

Na druhou stranu jí v Česku udělalo radost zvolení Petra Pavla prezidentem. Mrzelo ji ale, že při jeho inauguraci 8. března nemohla kvůli své nemoci vyhovět jeho přání, aby s ním stála na balkoně na hradním nádvoří.

„Toho jsem litovala! Ale nemohla jsem se přemoct. Já jsem kardiak a to opravdu není legrace,“ říká. Zmiňuje ale, že je jí prezident Pavel sympatický – nejen tím, že jsou oba narozeni 1. listopadu, ale i tím, jak je pracovitý: „Myslím, že nasadil docela hodně velké tempo, tak snad ho to neudolá.“

Svoji pěveckou kariéru považuje Marta Kubišová za definitivně uzavřenou, a i když ji občas někdo pozve k nějakému vystoupení nebo natočení společné písničky, už odmítá: „Teď by byl ten hlas hrozný, bez tréninku, bez každodenního používání. To si neumím představit, co by ze mě lezlo,“ směje se.

Během rozhovoru, kdy bilancovala svou první (do roku 1970) i druhou kariéru (od roku 1989), stejně jako životní zvraty v době normalizace, znovu potvrdila, že se za žádnou hrdinku nepovažuje. „Já fakt nechápu, jak jsem se dokázala namotat tam, kde bych si to vůbec nevysnila.“

Co s ní dělá, když dnes v rádiu zaslechne Hej, Jude? Jaké to je sledovat svůj život zpracovaný v divadelním představení? Proč v 60. letech nenastoupila do Semaforu a odmítla zahraniční turné? Co pro ni znamenal podpis Charty 77? A jak se při návratu po listopadu 1989 cítila zpátky mezi bývalými kolegy v šoubyznysu?

Rozhovor si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – celý přepis a videozáznam rozhovoru zveřejníme v sobotu.