Hlavní obsah

Blog: Britská královna se dostala do úzkých. Čelí těžké palbě

Adam Junek
šéfeditor
Foto: Profimedia.cz

Královna musí být nestranná a na veřejnosti bez názoru. To dodržuje Alžběta II. 70 let téměř bezchybně. Nová odhalení ale tuto pečlivě budovanou image nabourávají.

Reklama

13. 2. 8:30

Symbolem Koruny je víc než samotná pokrývka hlavy nestrannost. A ta je nyní závažně zpochybněna. Monarchii ovšem nahrává fakt, že Britové teď řeší horší krizi.

Článek

„Nedělat nic je nejtěžší práce ze všech. Pohltí to každičkou špetku tvé energie. Být nestranný a nezaujatý není přirozené, není to lidské.“ Tato slova alespoň podle extrémně úspěšného seriálu Koruna řekla své vnučce, nastupující královně Alžbětě II., její vznešená babička královna Mary. O podobných radách z úst lidí panovnici nejbližších píší i oficiální životopisci královny. V těch slovech je obsaženo to, co se od Koruny očekává. Tedy nevměšování se do politických záležitostí, nevyjadřování jakéhokoliv soukromého názoru a neustálá podpora aktuální vládě Jejího veličenstva, ať už je konzervativní či labouristická.

Hranice panovníkova počínání jsou vymezeny ve zvykovém ústavním pořádku Spojeného království celkem jednoduše. „Královna v naší konstituční monarchii smí být konzultována, radit a varovat,“ píše v komentáři pro deník The Guardian ústavní expert Adam Tucker. A to se odehrává v soukromí na proslulých audiencích u královny.

Tyto hranice ovšem byly překročeny. A nebýt toho, že Británie nyní čelí mnohem závažnější krizi způsobené pandemií koronaviru, odhalení, že královna se nedrží základní zásady „nedělat nic“, by mělo ničivý potenciál pro image monarchie. Ta byla přitom v minulosti už několikrát závažně narušena a královské rodině dalo velkou práci reputaci napravit a znovu získat své poddané na svou stranu.

Co se stalo? Počátkem tohoto týdne začal již zmíněný deník The Guardian zveřejňovat odhalení o tom, jak se královna, a jak se později ukázalo také princ z Walesu, plete do legislativního procesu. V tom je zapojena známým „královniným oficiálním souhlasem“ (Queen’s assent), kdy zákon formálně odsouhlasí po jeho schválení v parlamentu. Od roku 1708 nebyl panovníkem odepřen. A pak je tu téměř neznámá procedura, na niž se ve své investigativní sérii zaměřil The Guardian, tak zvané „královnino svolení“ (Queen’s consent).

V té dostává monarcha na stůl zákony ještě před tím, než přejdou do legislativního procesu, a dává své svolení, aby se jimi poslanci a lordi zabývali. Podmínkou je, že se dané téma bezprostředně dotýká majetku Koruny. Když se tímto archaickým právem panovníka zabývala parlamentní komise v roce 2014, dospěla k závěru, že je to neškodný formální bodík, který se ani moc nepoužívá.

Pátrání Guardianu ovšem ukázalo, že tomu tak vůbec není. Rozsah zákonů, které dostala královna k posouzení předem, je za léta jejího panování ohromující. Novináři sestavili databázi 1062 norem, které královna a částečně také princ Charles jako správce vévodství cornwallského (z něhož plynou rodině vysoké zisky) měli od roku 1952 na stole dříve, než se jimi zabývali zákonodárci. Mělo jít vždy o legislativu, která zasahuje do majetku Koruny, nebo se týká nějakým způsobem majetků vévodství lancasterského nebo cornwallského, což jsou soukromé majetky královské rodiny. Jenže, jak upozorňuje Tucker, to pravidlo je vykládáno velmi široce. „Královna platí daně, takže dostává dopředu daňové zákony, královna je velkým zaměstnavatelem, takže pracovní právo k ní také míří… Jde při výkladu tohoto práva o velmi povrchní napojení na zájmy Koruny.“ Kromě toho viděla královna zákony o lovu lososů, brexitové zákony či zákony upravující pravidla na pozemních komunikacích.

Buckighamský palác se jako tradičně nejprve obrnil mlčením. Strategii tvářit se, že se nic neděje a třeba to samo přejde, si podle životopisců osvojila královna od své matky královny Alžběty. Po zveřejnění první části ovšem dospělo tiskové oddělení paláce k závěru, že to asi nevyjde. A vydalo prohlášení. V něm mimo jiné píše, že jde o čistě formální záležitost. Navíc je na rozhodnutí vlády a parlamentu, které zákony v této proceduře královně předloží. A také: „Svolení bylo a je vždy uděleno, pokud je monarcha požádán vládou. Jakékoliv naznačování, že by snad panovník blokoval legislativu, je jednoduše nesprávné.“

A právě poslední věty si všiml královský korespondent BBC Jonny Dymond. „Proč palác popírá nařčení, která ani nebyla proti němu vznesena? Možná proto, že na nich něco je,“ píše. A dodává, že nikdo by si snad ani nemyslel, že by královna něco ve velkém blokovala. „Dává jí to ale nezměrnou výhodu, kdy vidí zákon týkající se jí samé dopředu a může okamžitě zapojit své právníky, aby případné dopady vyřešili předem.“

Jeho slova se ukázala víc než prorocká vzhledem k dalším odhalením Guardianu.

V následujících dílech investigativní série totiž vyšlo najevo, že královna byla u některých zákonů více než aktivní. Největší pozornost si získal příběh, kdy vyslala své právníky, aby lobbovali u ministrů za to, aby nadále mohl být rozsah jejího majetku utajen.

Královna dlouho platila za nejbohatší ženu Velké Británie, než jedna chudá spisovatelka přinesla ságu o Harrym Potterovi. Nadále pak patří mezi nejbohatší panovníky světa. Ale přesný rozsah jejího jmění není jasný. Jen se odhaduje, kolik jí toho opravdu patří a jak cenná je značka Koruny. Mimochodem není to tak dávno, co by s 88 miliardami dolarů byla pátým nejcennějším brandem světa.

A toto tajení si Alžběta II. pojistila v roce 1973. Tehdy právníci z prestižní kanceláře Farrer & Co. úspěšně lobbovali, aby došlo k pozměnění návrhu zákona, který předložila vláda tehdejšího premiéra Edwarda Heathe. Dosáhli toho, že ze zákona, který firmám přikazoval odhalit své majitele, byly vyjmuty podniky, jež patřily „hlavám států, vládám, ústředním měnovým orgánům, investičním radám a mezinárodním orgánům vytvořeným vládami“.

Byla vytvořena speciální společnost, kde se nejen královniny majetky schovaly. K jejímu zániku došlo až v roce 2011. To je dost času na to vytvořit novou schovku.

Ještě závažnější jsou ale jiná zjištění, která se mohou zdát na první pohled úsměvná. Ilustruje je dva roky starý příběh, kdy tehdy 97letý princ Philip byl účastníkem nehody a jen pár hodin po ní byl spatřen, jak řídí bez bezpečnostního pásu. Pak se tedy řízení vzdal, ale jízda bez pásu byla jeho oblíbenou.

A to mimo jiné proto, že nepřekračoval pravidla. Když se koncem 60. let měnila, královna si výslovně (samozřejmě prostřednictvím svých lidí) vymínila, že své svolení k projednání zákona o provozu na pozemních komunikacích udělí jen, pokud z něj budou královské pozemky vyjmuty. A stalo se.

The Guardian pak uvedl další příklady, kdy je z dokumentů jasné, že palác minimálně nepřímo hrozil vetovat projednání zákonů, pokud v nich nebudou úpravy v jeho prospěch.

To je rozhodně za hranou „formální procedury“, kdy královna dá své svolení, když je o ně požádána.

Snad nikdy v minulosti nebyla britská panovnice natolik v úzkých, co se týče zpochybnění dokonalého plnění role, k níž byla povolána. Dosud byl znám jen jeden příklad, kdy překročila linii, která panovníkovi zapovídá vměšovat se do politiky. To, když v roce 1986 „uniklo“ do Sunday Times, že královna je „zděšena necitelnou Thatcherovou“. Dle pamětí železné lady Margaret Thatcherové toto královské vměšování do její sociální politiky premiérku velice zasáhlo. Královna se jí údajně měla také později omluvit. I když veřejně samozřejmě nepřiznala, že by snad své lidi „ponoukla“, aby její rozhořčení nad tím, že premiérka nemyslí na „ty méně privilegované“, někde ventilovali. Mimochodem tento krok se obrátil proti Alžbětě II., protože lid chce svého „nelidsky“ nezaujatého panovníka.

Palác tuto krizi „lásky k monarchii“ ustál. Stejně jako řadu jiných, kterých bylo za nekonečných téměř 70 let vlády Alžběty II. dost. Někdy se monarchie zmodernizovala, jindy prostě počkala, až se bouře přežene.

Ustojí určitě i tuto investigativní sérii. Jednak, jak už bylo řečeno, koronavirus sílu zjištění dostatečně překrývá. Jednak adorace královské rodiny se nyní primárně soustředí na její mladší členy. Neboli na prince Williama s jeho Kate, která čím dál přesněji buduje image budoucí lidské královny, když se s národem ochotně podělí o to, jak je pro ni těžké zvládat online výuku v karanténě.

A pak je tu vždy ještě zbytek rodiny, který odkloní pozornost. Třeba když teď princezna Eugenie porodila královně deváté pravnouče. Nad tím se lid, nejen ve Velké Británii v koronavirově nepříjemných časech, rád dojme a zapomene na nějaký ten přešlap královny, notabene bůhví kolik desetiletí starý.

Mimochodem, pokud máte chuť, podívejte se do galerie na fotky, které novopečená maminka ráda sdílí moderně na Instagramu:

+10

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované