Hlavní obsah

Dlouhý pochválil Babiše. Konečně řekl pravdu o rozvolňování

Rozhovor s Vladimírem Dlouhým, prezidentem Hospodářské komory. (Video: Silvie Friedmannová)

 

Reklama

5. 3. 7:12

Někdy mám pocit, že ministři sedí ve Strakově akademii, podívají se z okna, něco je napadne a rozhodnou se, říká o vládních opatřeních z posledních týdnů prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý v rozhovoru pro SZ Byznys.

Článek

„Situace není dobrá. Vláda by se měla velmi rychle usebrat a jasně říct, co bude dál,“ říká Vladimír Dlouhý k sílící nervozitě podnikatelů, kterou v týdnu přiživil pouhý den platný zákaz fungování firemních jídelen nebo debata o stoprocentní nemocenské.

Firmy začínají v tomto týdnu ve velkém testovat své zaměstnance. Podle průzkumu Hospodářské komory mezi 800 členy většina firem spoléhá na to, že antigenních testů bude na trhu dostatek. Víc než 70 procent oslovených podniků upřednostňuje samotestování před testováním u lékařů.

Premiér Andrej Babiš má ale podle ekonoma Vladimíra Dlouhého pravdu v tom, že rozvolnění přijde nejdřív po Velikonocích.

„Nedá se nic dělat, možná že jsme to společně celá země zvorali v minulých týdnech a měsících, teď to ještě bude celý duben, možná déle, zavřené. S rozvolněním bychom měli počítat až od května nebo od června,“ říká Vladimír Dlouhý v rozhovoru, který si můžete pustit ve videu.

V pátek se chystá jednat s ministryní financí Alenou Schillerovou o vyšších kompenzacích pro podnikatele.

Čísla nakažených rostou, nervozita v byznysu sílí, vláda počítá s tím, že do dvou týdnů budou otestovány víc než dva miliony zaměstnanců. Jak to firmy zvládají?

Firmy to nějak zvládají, protože už začaly testovat dávno před tím, než k tomu vláda přikročila. Jsem v posledních dnech k vládě kritický, ale v daném okamžiku chápeme testování jako krok, který byl nutný, protože alternativou bylo uzavření všech podniků s více než padesáti zaměstnanci. Jak to firmy zvládají? Vyhodnotili jsme anketu mezi našimi zhruba 800 respondenty, což už je docela slušné číslo zahrnující velké i menší podniky.

Už nyní své zaměstnance pravidelně testuje téměř 18 procent firem. Mezi firmami s více než 50 zaměstnanci pak nepravidelně testuje 28 procent z nich. Naopak zatím vůbec netestuje skoro 58 procent firem. Čili nějaké testování už je, ale dosud víceméně na dobrovolné bázi.

Jak velký problém je pro firmy získání testů na poslední chvíli, ptali jste se i na to?

Ptali jsme se, jaká je obecně dostupnost testů i zdravotnických kapacit poskytujících antigenní testování. Pouze osm procent firem říká, že testy pro testování zaměstnanců měly dostupné dvakrát týdně, u větších společností je to zhruba stejné číslo. Více firem má přístup k testům pro testování jedenkrát týdně, ale 32 procent větších podniků nad 50 zaměstnanců konstatovalo, že dostupnost testů pro jejich zaměstnance není vždy zaručena. To byla anketa, kterou jsme dělali přes víkend, od pátku do pondělka.

A jak to vidíte do budoucna? Bude testů dost?

Dlouhodobě, třeba po dvou týdnech, těch testů bude dost, ale opravdu v okamžiku, kdy se testovací povinnost vyhlásila, tak byla nervozita, místy zmatek, místy opravdu ty testy nejsou a má to i jeden nepříjemný dopad. Má to dopad na ceny. Cena těch testů bude samozřejmě klesat, ale krátkodobě už znám případy, kdy cena za jeden test překročila 200 korun.

Kolik to firmy bude v reálu stát? Dokážete to odhadnout?

To je těžké říct, protože nevím, jak moc se firmy předzásobily. Testování bude něco stát, ale to není základní věc. Jde svým způsobem o doplňkové testy, navíc platí, že se každý může jít jednou za tři dny otestovat na pojišťovnu sám. Když se podíváme na největší obavy, tak panovaly kvůli nedostatku testů a zda to firmy logisticky zvládnou, zvláště ty menší. Když se pak s firmami bavíme nebo je žádáme o odpovědi na otázky a komentáře, tak se nejčastěji objevují dotazy na neprůkaznost a časovou omezenost toho antigenního testu. Když u někoho vyjde test pozitivní, tak to znamená, že to musíte potvrdit PCR testem –⁠ a PCR testem by měl projít celý ten malý klastr lidí, s kým se člověk s pozitivním antigenem setkal. A toho se podnikatelé poměrně silně obávají a je to vidět i na tom našem průzkumu.

Čekáte, že poroste počet firem, které zatím to povinné testování nemají, ale budou mít?

Počet testujících firem poroste. Ale jsem nervózní z toho, jak to vláda uspěchala. Původně se o tom jen hovořilo a najednou, pink, je to. Mělo to platit pro určitou skupinu od 3., potom, jestli se nemýlím, od 12., od 15… Ale najednou povinně testujeme, ale zůstalo tam například jedno obrovské riziko –⁠ na základě existující legislativy může stát nařídit zaměstnavatelům, tedy podnikům, aby povinně testovaly. Ale povinnost, že se někdo nechá otestovat, stojí, jestli je moje informace správná, zatím jenom na určitém nařízení Ministerstva zdravotnictví. 74 procent podnikatelů nám říká, že když vláda nařídí povinné testování, tak by mělo být legislativně upraveno i to, co uděláte s člověkem, který vám prostě řekne ne, moje právo je nenechat se testovat… Čili je kolem toho celá řada velmi otevřených otázek.

A jak to teď firmy řeší, když zaměstnanec odmítne podstoupit test?

Zatím nemáme signál, že to nějak řeší. Ale jsme na úplném začátku, testujeme teprve od středy.

Nedisciplinovanost, to je problém

Jak jako zástupce podniků vnímáte současné vládní kroky?

Někdy došlo z naší strany i na kritiku, ale vždycky jsme chápali vládu jako někoho, kdo je během pandemie opravdu ve složité situaci. Od Nového roku se však vládě některé kroky vymkly z rukou a jsme velmi nervózní, protože se rozhoduje bez patřičného projednání, rychle, někdy mám pocit, že ty věci nejsou dotažené. To ad hoc rozhodnutí o uzavření závodních jídelen je toho nejlepším příkladem. My musíme o přijímaných krocích začít mluvit, musíme začít vládu upozorňovat, že napětí ve společnosti je obrovské. Rozumím, že vláda zatím většinově nechce uzavřít provozy s 50 a více zaměstnanci, ale doprovodná opatření musí být robustní a dobře udělaná, aby naopak situaci ještě více nezhoršila.

Ono těch spouštěčů nervozity pro podnikatele bylo v tomto týdnu víc. Nejenom nejprve zakázané a potom zase otevřené závodní jídelny, ale vlastně i debata o stoprocentní nemocenské. Je to tedy vláda a informace, které od jednotlivých ministrů přicházejí, které tu nervozitu ještě zvyšují?

Seděl jsem ve vládě od prosince 1989 do druhé poloviny roku 1997, takže vím, jak je to těžké. Ale opravdu jsem nečekal, že se po roce ’89 dočkám okamžiku, kdy bude naše země v zahraničí hodnocena tak, jak je dneska –⁠ ať už je to vůči vládě právem či zčásti neprávem. Ale za současnou image si můžeme vlastní nedisciplinovaností, můžeme si za to tím, že nejsme schopni donutit lidi, aby se podrobili i určitým rozumným přikazovacím nebo, nebojím se toho slova, represivním opatřením. Jak vláda zvládla to jaro loňského roku, tak to podle mého názoru poslední týdny nezvládá.

Co konkrétně podle vás kabinet nezvládá?

Ještě v neděli před tím přitvrzením opatření jsme se byli odpoledne projít na náplavce u Vltavy. Bylo tam strašně moc lidí a roušku měl snad jen každý dvacátý. Tomu prostě nerozumím. Čili je to vláda, které se některé rozhodovací procesy vymkly z rukou, je to vláda, která se nedokáže shodnout na tom, jak využít trošku tvrdší represe k tomu, aby postihla nedisciplinované.

Ale to se týká i některých podnikatelů…

Jsou i někteří podnikatelé, kteří na jedné straně pobírají kompenzace, na druhé straně mají načerno otevřeno. Je to situace, která není dobrá, a myslím si, že by se vláda měla velmi rychle usebrat, jasně říct, co bude dál dělat, jasně říct, že tady budou daleko větší postihy jako třeba v Británii nebo ve spoustě dalších zemí. Omlouvám se vládě, pan ministr Havlíček se někdy za nás snaží bojovat… ale někdy mám pocit, že ministři sedí ve Strakově akademii, nevědí co, podívají se z okna, něco je napadne a rozhodnou se. Vím, že za tohle schytám hodně velkou kritiku, ale jak je to v tom slovenském vtipu… zvonku to tak vyzerá.

Pojďme ke kondici českých firem. Když byla naším hostem ředitelka Asociace malých a středních podniků, tak řekla, že firmy v těchto dnech ztrácejí naději, že současná opatření jednou skončí, a k tomu přidám ještě citaci čtvrtečního rozhovoru premiéra Andreje Babiše pro MF Dnes, který říká, že se vláda k rozhodnutí, co dál, dostane nejdříve po Velikonocích, tedy nebudou to tři týdny, ale bude to minimálně pět týdnů. Jak tohle působí na české firmy?

Mělo to být jasně řečeno. Na mě ještě před třemi týdny hodně tlačili někteří naši členové z oblasti služeb, abych daleko více bojoval za otevření všeho možného. Když teď vidí ta poslední opravdu špatná čísla, tak říkají: No jo, vlastně proč my… Tak to raději zavřeme a za tři týdny to otevřeme a bude to fajn. Ale to není pravda, Babiš má pravdu –⁠ další rozvolňování dřív než o Velikonocích být nemůže, protože za tři, čtyři týdny ta čísla nebudou tak dobrá, aby se mohlo otevřít.

Ani kdybychom se opravdu na tři týdny zavřeli všichni doma?

Mělo by to obrovské ekonomické dopady, které by ale ten efekt stejně nepřinesly. Nalijme si čistého vína, za tři čtyři týdny možná znovu otevřeme automobilky a průmyslové závody, ale do května, možná do června nemůžeme hovořit o větším rozvolnění. Přál bych si, aby to premiér a další i ve volebním roce řekli natvrdo –⁠ neotevřeme to, dáme vám kompenzace, ale pošleme na vás policisty, když budete porušovat nařízení. Británie je na tom z hlediska čísel mnohem lépe než Česko a premiér Boris Johnson řekl, že Britové nemohou počítat s uvolněním dříve než v červnu. A to říká premiér země, která je na tom v současné době mnohem lépe než Česká republika. A také platí, že je, aspoň z mého pohledu, konečným řešením masová vakcinace. A to Británie také ukázala.

V dubnu se otvírat nebude

Ptala jsem se na ten premiérův výrok proto, že by mě zajímalo, jestli by nebylo tedy fér říct podnikatelům: budete zavřeni do května, nebo do června, a ne počítat týdny, které stejně nakonec platit nebudou.

Svůj názor na to jsem řekl, kromě průmyslových výrob je šance na otevření od května, od června. Pan premiér řekl do Velikonoc, podle mě je to naopak první trošku razantnější výrok. Víte, máme členy z oboru služeb, ti si ještě před třemi týdny mysleli, že bude možné otevřít už teď… A řada z nich si opravdu dělá naděje, že otevřou v dubnu. Neotevřou. Je to špatné, potřebujeme daleko větší kompenzace. Budeme se v pátek hádat s ministryní financí, aby ustoupila ze svých stanovisek, protože když neustoupí, tak opravdu bude asi zle.

Co budete paní ministryni říkat? Jaké argumenty? Jak jsou na tom v této chvíli české firmy?

Že si myslíme, že pokud jí parlament v tomto roce schválil 500 miliard deficit státního rozpočtu, tak ona zatím předpokládá, že na kompenzace půjde 12 miliard, to je 2,4 procenta. My máme spočítaný program, který bude chtít více, ale pořád to budou jednotky procenta tohoto deficitu. A to je hlavní argument, který řeknu. Všechny ostatní si nechám na páteční jednání.

Přijde podle vás propouštění? Ptám se na to v souvislosti s aktuální informací ze Škody Auto. Týdeník Škodovácký odborář zveřejnil informaci, že od letoška do roku 2023 propustí zhruba pět procent zaměstnanců, tedy asi tři tisíce lidí. Už teď se zastavil nábor nepřímého personálu. Je to signál toho, co se v průmyslu bude dít v dalších měsících?

Zaprvé mi nepřísluší komentovat situaci v jednom podniku, nota bene nikoliv oficiální sdělení vedení, nýbrž informaci odborářského listu. Za druhé, automobilový průmysl čelil problému už před začátkem pandemie –⁠ ve srovnání se zlatými roky automotive někdy v 1. a v polovině 2. dekády tohoto století. Za třetí, ano a nebude to jenom průmysl, prostě tady budou muset být nějaké strukturální změny, které zareagují na novou situaci. Tyto strukturální změny spojené s propouštěním a třeba krátkodobou vyšší nezaměstnaností možná povedou k žádoucím strukturálním změnám směrem k digitalizaci a podobně. A poslední poznámka, tyto věci by byly daleko horší, kdybychom provedli uzávěru těch výrob nad 50 zaměstnanců, především v průmyslu.

Předpokládám, že budete argumentovat obchodními vazbami.

To opravdu není jenom zavřít a otevřít, ale během té doby, toho měsíce, spoustu těch dodávek, které obvykle poskytuje náš průmysl, ať pro domácí trh nebo do zahraničí, obsadí někdo jiný, patrně ze zahraničí. Naše firmy se tam budou hrozně těžko dostávat zpátky, navíc budou muset platit obrovská penále za již nasmlouvané věci. Ještě poslední věc k tomu zavírání velkých firem –⁠ pokud bychom zavřeli podniky s více než 50 zaměstnanci, je naivní si myslet, že firmy do 50 zaměstnanců budou fungovat. Zaprvé už jich moc nebude, protože služby jsou zavřené, hotely a restaurace taky. Zadruhé malé podniky často dodávají těm velkým, takže když ty velké budou zavřené, malé nebudou mít komu dodávat. To by opravdu byla kompletní uzávěra české ekonomiky se všemi důsledky ekonomickými i finančními, včetně státního rozpočtu.

Podle aktuálních čísel víme, jak epidemie postupuje. Nehrozí nám vynucený lockdown? Tedy situace, kdy firmy zjistí, že mají tolik nakažených zaměstnanců, že ta výroba nebude moct pokračovat?

Vynucený lockdown podle mě nenastane. Jestli vláda dospěje k názoru, že je to potřeba udělat, my budeme říkat svůj názor, že se domníváme, že to je jinak. Samozřejmě to budeme respektovat, když to vláda rozhodne. Myslím si, že ať s tvrdým lockdownem nebo s dnešním lockdownem, který je měkčí, že na konci měsíce března bychom měli vidět určité zlepšení. Ale rozumím, že hrozí potom nástup dalších mutací, které by mohly vygenerovat další vlny. A tady se vracím k tomu, co už jsem zmínil –⁠ zásadní je vakcinace. A zase nechápu, proč naše vláda i ve srovnáním s vládami jiných zemí nebyla dostatečně pružná z hlediska zajištění očkování. Během dvou měsíců už budeme vidět i na nějakých větších datech, jak pozitivní průběh očkování má. Očkování je cesta, jak se z toho všeho dostat.

Když teď firmy zvládají testovat, zvládly by podle vás i očkovat?

Testování firmy zvládnou během měsíce března, viděl bych to jako takovou přípravu bojem i na očkování, mám-li použít vojenskou terminologii. Samozřejmě z toho našeho průzkumu, který jsme probírali na začátku, vyplývá, že firmy hodně preferují samotestovací sady.

Odbory mluví o takzvaném velikonočním lockdownu. Od vládních představitelů zase zaznívají spojení jako víkendový režim ve firmách nebo nějaké omezení provozu na kratší dobu. Dá se to udělat tak, aby to ekonomiku co nejméně poškodilo?

Možné zkrácení pracovní doby závisí na typu výrob. Tam, kde jsou nepřetržité provozy a podobně, je to problematické. Těžko si dovedu představit, že by se to nařídilo jako povinnost, ale zase jsem si jist, že by se mělo víc důvěřovat těm firmám. Že ony samy, obzvláště když je jim to doporučeno, budou umět na tuto situaci zareagovat.

Pojďme na závěr ještě k aktuální zprávě Národní rozpočtové rady. Vláda by podle ní měla připravit realistickou konsolidaci veřejných financí, která by měla být proti aktuálním plánům rozsáhlejší, včetně zvýšení daní. Jsou podniky na možné zvýšení daní připravené?

No nejenom podniky –⁠ i lidé. Národní rozpočtová rada, jakkoliv to není oblíbená instituce této vlády, odborů a dalších, má v jednom pravdu. Vláda by měla mít jasnější program konsolidace. Na druhé straně bych na vládu nespěchal, že by musela konsolidovat zpátky na nějaké tři procenta podílu deficit HDP třeba do dvou tří let. Myslím, že bychom si mohli dovolit protáhnout tu konsolidaci na, dejme tomu, dalších pět šest let. Vláda mluvila o tom roku 2027 a 2028, tady bych souhlasil. Ale musí to být velmi tvrdě, možná i nějak legislativně zarámováno nějakou dluhovou brzdou, třeba odstupňovanou právě podle představ té konsolidace.

A co ty vyšší daně?

I když k tomu třeba v jednotlivých letech bude muset dojít, tak bych si velmi nepřál nějaké dlouhodobé zvýšení daňového zatížení podnikatelů, protože u nás sice máme daňové zatížení, které je relativně přijatelné, ale zato máme jedny z nejvyšších odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Chceme po této krizi restart ekonomiky, nebylo by dobré do toho ještě zvyšovat daně.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené