Hlavní obsah

Komentář: Americké rakety v Česku? Babiš to prostě nepobral

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Andrej Babiš v neděli překvapil nebezpečným populismem v zahraniční politice, který známe spíš od komunistů, Tomio Okamury nebo nováčka na národovecké scéně Jindřicha Rajchla.

Reklama

Nad Andrejem Babišem musí jásat celá dezinformační scéna a ruská pátá kolona. Šéf hnutí ANO jí vlastně přitakává, když absurdně naznačuje, že kdo chce obrannou smlouvu s USA, ten chce válku.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vždy, když klesne důvěra ve vládu, měla by okamžitě reagovat vysláním svého premiéra Petra Fialy (ODS) do jakékoliv debaty s opozičním lídrem Andrejem Babišem (ANO). Teď si to úspěšně vyzkoušela v nedělní Partii v TV Prima.

Zklamaní voliči pětikoaličního kabinetu najednou vidí šílenou alternativu, takže načas spolknou své nejrůznější výhrady. Že je vláda bezradná, špatně komunikuje, porušuje daňové sliby, pro někoho je moc tvrdá, pro jiného zase příliš měkká.

Najednou zas vidí „starého špatného“ Babiše, který neumí pořádně mluvit, v jedné větě neudrží jedno téma, neodpovídá na otázky, jen všechny a všechno kritizuje, aniž by nabízel vlastní řešení. V Partii šéf ANO třeba opět ukázal, že chápe politiku jen přes peníze: Ty se musejí dávat voličům, kteří jsou pak povinni milostivého dárce na oplátku volit a o víc se nestarat. A kdo to takhle nedělá, nemá rád lidi, stejně jako asociální Fiala.

Na tento rozpočtový populismus ve stylu - zvýšíme vám platy, penze, zavedeme slevy, odpustíme poplatky a snížíme daně - jsme už od bývalého ministra financí a premiéra docela zvyklí. Čím ale překvapil tentokrát, byl nebezpečný populismus v zahraniční politice, který známe spíš od komunistů, Tomio Okamury nebo nováčka na národovecké scéně Jindřicha Rajchla.

„Nechci válku jako šílený Řehka“

Andrej Babiš začal tím nejhorším možným způsobem zpochybňovat smlouvu o obranné spolupráci s USA, kterou Česko nemá jako jedna z posledních zemí Severoatlantické aliance. Místo jasné odpovědi, jestli hnutí ANO smlouvu se spojencem podpoří, nebo ne, Babiš odvětil, že on „nechce válku, o které stále mluví šílený náčelník Řehka“.

Když Babiš pokračuje tím, jak nejprve potřebuje vysvětlit detaily, jako třeba, jestli na našem území budou cizí vojáci, jestli se tu budou stavět vojenské základy, zda tu budou lítat rakety, tak musí doslova jásat celá dezinformační scéna a ruská pátá kolona. Babiš jí vlastně přitakává, když naznačuje, že kdo chce obrannou smlouvu, ten chce válku.

Nejhloupější argumenty naštěstí neopakuje. Šéf ANO nepřirovnává dobrovolnou smlouvu se spojencem ke znásilnění celé země v roce 1968 a zvacímu dopisu. Vládu neoznačuje za kolaboranty, kteří prodávají zemi. Neříká, že po sovětské okupaci se chystá okupace americká. Nevymýšlí si, že dohoda obsahuje tajné usnesení, v níž předáváme vládu Američanům.

Babiš svůj „nepostoj“ k obranné smlouvě oznámil už v pátek na Hradě při setkání s prezidentem Pavlem a premiérem Fialou. Prezident na něho apeloval, že je společný zájem na tom, aby tady nevznikaly vlny dezinformací. Bohužel svým nedělním televizním vystoupením šéf ANO další jen rozdmýchal.

Přitom Andrej Babiš samozřejmě velmi dobře ví, co obranná smlouva přesně znamená a že posiluje bezpečnost země. Žádné „detaily“ vysvětlovat nepotřebuje.

Dohodu nekritizuje coby naivní pacifista, vždyť jako premiér požadavkům armády vycházel vstříc. Neostřeluje ji ani jako zapálený antiamerikanista, to by se tolik nechlubil návštěvou u prezidenta Trumpa nebo jednáním s ředitelkou CIA v roce 2019. A není ani řízený z Moskvy, jak prokázal před dvěma lety nekompromisním vyhoštěním ruských agentů po operaci Vrbětice.

Šéf ANO se prostě - tak jako v mnoha jiných případech - jen řídí průzkumy veřejného mínění. Tímto lavírováním chce dravé extremní konkurenci na politickém kolbišti vzít radikální protisystémové hlasy.

Svým riskantním postupem připomíná jinou nešťastnou figuru české politiky - Jiřího Paroubka. Ten si to také spočítal, když coby lídr opoziční ČSSD před 15 lety ostřeloval stavbu amerického radaru v Brdech. Přitom než se podíval do průzkumů, původně mu nevadil.

Jeho otočku tehdy legračním způsobem vysvětloval jeho stranický kolega Lubomír Zaorálek. „On si původně myslel, že to bude jen nějaká koule s obsluhou, dva lidi, chudák premiér, nepobral do hlavy všechno.“

Paroubek tehdy svůj „boji o radar“ vyhrál, Američané od záměru nakonec raději odstoupili. A Rusové se radovali nad první úspěšnou kampaní po roce 1989 na území bývalého vazala.

Pro Paroubkova následovníka Andreje Babiše je tento příběh spíš varováním. Vůbec k ničemu to tehdy nebylo. ČSSD v dalších volbách zažila propad, protisystémové hlasy šly jinam - a Jiří Paroubek ve velké politice brzy poté skončil.

Uvidíme, jestli tuhle zkušenost „pobere“ Andrej Babiš.

Reklama

Doporučované