Článek
Ještě před pár lety tvořily Praha a Budapešť v Evropské unii pevnou osu, která se v jedné konkrétní otázce téměř nikdy nerozpadla: v obraně Izraele. Zatímco řada evropských států volila kritický tón, někdy i sankční návrhy, Česko a Maďarsko dokázaly společně blokovat ostřejší formulace a tlumit tlak na izraelskou vládu.
Dnes se tato osa může začít drolit. Nově zvolený maďarský premiér Péter Magyar totiž naznačil, že jeho země přestane automaticky stát na izraelské straně. A to v době, kdy se česká diplomacie naopak snaží svou podporu ještě posílit – symbolicky i politicky.
Opatrnější podpora bez záruky
Magyar sice zdůrazňuje, že Izrael zůstane „důležitým ekonomickým partnerem“ a že Maďarsko zachová nulovou toleranci k antisemitismu. Zároveň ale jasně říká, že už nemůže zaručit, že jeho země bude blokovat kritiku Izraele v EU.
„Budeme posuzovat, co je v našem zájmu, a podle toho se rozhodneme,“ uvedl den po svém zvolení na tiskové konferenci. Tato formulace znamená zásadní posun. Z dosavadní automatické podpory se stává pragmatická, případ od případu posuzovaná politika.
Symbolicky silný je i jeho plán návratu Maďarska k Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC), z něhož Orbánova vláda odešla poté, co soud vydal zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a bývalého ministra obrany Joava Galanta.
Macinka se v Jeruzalémě opřel do Západu
Oznámení o možném maďarském posunu přichází zrovna tehdy, kdy šéf české diplomacie Petr Macinka na oficiální návštěvě Izraele vyjadřuje českou solidaritu židovskému státu v době, kdy se nálada v Evropě pod vlivem situace na Blízkém východě proměňuje.
Ve svém komentáři pro nejčtenější izraelský bezplatný deník Israel Hayom to Macinka shrnul jasně. „Jsem v Jeruzalémě, protože Česká republika si stále pamatuje, co to znamená být obklopen těmi, kteří vás chtějí vymazat z mapy,“ napsal.
Macinka se opřel do části západní společnosti i politiky, která podle něj ztrácí kontakt s realitou. „Západní ‚víkendoví revolucionáři‘, skandující hesla o osvobození z bezpečné vzdálenosti šesti tisíc kilometrů, ztratili veškerý kontakt s realitou,“ uvedl a dodal, že Česko „nemá zájem o prázdná slova ani o účast na diplomatickém divadle“.
„Když jiné země hovoří o potrestání Izraele za to, že se brání proti brutálnímu terorismu, my se stavíme do fronty, abychom napadenou zemi bránili,“ napsal Macinka.
Každopádně ve svém „tažení“ nyní ztrácí výrazného parťáka. Za vlády Viktora Orbána patřilo Maďarsko k nejspolehlivějším obhájcům Izraele v Evropě. Budapešť opakovaně blokovala společná prohlášení EU kritizující izraelské kroky, ať už šlo o vojenské operace, osadnickou politiku, nebo status Jeruzaléma.
Podobně se chovalo i Česko, které má historicky k Izraeli mimořádně blízký vztah – sahající až do období jeho vzniku, kdy Československo pomáhalo s dodávkami zbraní.
Přesun bez parťáka?
V posledních letech se obě země dostaly do ještě těsnější koordinace. Hovořilo se dokonce o společném přesunu ambasád do Jeruzaléma, což by znamenalo zásadní diplomatický krok proti většinovému postoji EU. Nyní lze předpokládat, že Magyar bude spíš razit unijní cestu, která trvá na Tel Avivu jakožto sídle zastupitelských úřadů.
To Česko se svého plánu zatím drží. Macinka hned po nástupu do čela české diplomacie potvrdil záměr ambasádu přestěhovat, podobně se vyjádřila i minulá vláda Petra Fialy (ODS), stejně tak i česká Sněmovna. Otázka tak není zda, ale kdy. Ostatně i Macinka ve svém komentáři v izraelském deníku uvedl, že „konečně začneme zacházet s Jeruzalémem s důstojností, kterou si zaslouží jako pulzující srdce tohoto (izraelského, pozn. red.) národa“.
Na tiskové konferenci po dnešním jednání se svým izraelským protějškem Gideonem Saarem pak Macinka zdůraznil, že rozhodnutí o přesunu ambasády nezáleží jen na něm, ale na celé vládě a na vládní koalici. „Měli bychom toto téma opět otevřít,“ řekl s tím, že se o to bude snažit. „Ptáte-li se mě na datum, tak to vám neřeknu,“ dodal. „Nezáleží jen na mně, já jsem jen ministr zahraničí,“ řekl s tím, že rozhodnout musí vláda.
Podle Macinky nejde pouze o symbolický význam, ale přesun ambasády do Jeruzaléma by měl podle něj i praktickou výhodu. V Jeruzalémě sídlí izraelská vláda, parlament i prezident.
V každém případě bez sladěných not s Budapeští se nyní Praha může ocitnout v EU v izolovanější pozici, zatím nic nenasvědčuje tomu, že by jiná země byla připravena převzít roli, kterou Budapešť hrála. Některé státy – například Rakousko, Německo či Itálie – sice Izrael podporují, ale zároveň častěji přistupují na kompromisní formulace v rámci EU.
Česku maďarská změna vysílá jasný signál: Pokud chce dál hrát roli „kotvy“ podpory Izraele v Evropě, jak o ní mluví Macinka, bude si muset najít nové partnery – nebo být připraveno stát častěji samo.
