Hlavní obsah

Zeman má nového lékaře. Bývalého poslance ODS a Klausova rádce

Foto: Petr Topič/MAFRA, Profimedia.cz

Boris Šťastný na archivním snímku.

Reklama

„Všichni musí vidět ten pokrok a zlepšení,“ říká ke zdravotnímu stavu bývalého prezidenta jeho nový praktický lékař. Boris Šťastný v rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví o Zemanově vůli a disciplinovanosti.

Článek

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

  • jak se stal poradcem Václava Klause,
  • jak probíhala péče o Miloše Zemana,
  • jak hodnotí zdravotní stav bývalého prezidenta,
  • kdy se nejvíc bál, že Miloš Zeman zemře?

Bývalý prezident Miloš Zeman si po odchodu z Hradu našel nového praktického lékaře. Stal se jím Boris Šťastný, v letech 2006 až 2013 poslanec ODS. Po odchodu z politiky spoluzaložil síť zařízení se zvláštní péčí Alzheimer Home a Senior Home.

Tím se dostal k Zemanovi ještě v prezidentské funkci. Dnes, když síť úspěšné společnosti přebrala Penta, se Boris Šťastný zas víc věnuje původní profesi praktického lékaře.

„Miloš Zeman komplikace překonal nejen díky péči zdravotníků, jeho rodiny a okolí, ale především, a to zdůrazňuji, díky své nesmírné vůli a disciplinovanosti. Není například tajemstvím, že přešel na méně škodlivou alternativu kouření,“ říká Šťastný v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Ačkoliv už není členem ODS, politikou žije pořád. Z minulosti má blízko k Václavu Klausovi, jeho manželka Barbora Šťastná je mluvčí opozičního hnutí SPD. Aby toho nebylo málo, jeho otec coby pneumolog byl členem lékařského konzilia pečujícího o Václava Havla.

To zní skoro jak doktorská pohádka, že jste s otcem pečovali nebo pečujete o všechny tři polistopadové prezidenty, ne?

Poopravil bych, že pan prezident Klaus naším pacientem nikdy nebyl. Ale táta, který i ve svých 90 letech žije aktivním životem a stále ordinuje, se jako přední plicní lékař setkal poprvé s Václavem Havlem mnohem dřív, než se stal prezidentem, dlouho před sametovou revolucí. A ten lékařský vztah potom volně přešel, když byl na Pražském hradě a když se jeho potíže s plícemi začaly komplikovat.

Vy jste se pak stal poradcem prezidenta Václava Klause pro oblast zdravotnictví. To jste jako lékař o něj nikdy nepečoval?

Václava Klause jsem potkal už zkraje 90. let a podařilo se nám navázat vzájemně blízké vztahy. Potom jsem se mu dlouhá léta snažil i pomáhat jako externí poradce. Což pokračovalo, když se stal prezidentem. Ale určitě jsem nikdy nebyl jeho lékařem a on ani někoho takového příliš nepotřeboval. Je sportovec, výjimečně si tu a tam vymkl kotník nebo natáhl šlachu při tenise. A z mého pohledu je na svůj věk velmi fit i dnes. Určitě k tomu přispěl jeho velmi aktivní životní styl, ale třeba i nekuřáctví.

Boris Šťastný (*1970)

  • Vystudoval všeobecné lékařství na Univerzitě Karlově.
  • V letech 1998 až 2013 byl členem Občanské demokratické strany.
  • Byl pražským zastupitelem i poslancem, působil jako poradce Václava Klause.
  • Ve Sněmovně předložil takzvaný protikuřácký zákon.
  • Po konci v politice založil síť ústavů pečujících o seniory a nemocné s Alzheimerovou chorobou.

Jako poslanec ODS jste byl aktivní právě v boji za takzvaný protikuřácký zákon. Tohle vaše přesvědčení vychází z rodiny?

Určitě to vycházelo z rodiny. Moje maminka byla silná kuřačka, kouřila desítky cigaret denně, a to kdekoli, tedy i doma a třeba i v autě, když jsem byl dítě. A do toho paradoxně táta, šéf univerzitní plicní kliniky.

Já pak v politice hledal cesty, jak ochránit nekuřáky a zároveň zachovat svobodu člověka v jeho volbě, zda kouřit, nebo nekouřit. Pořád ale platí, že kuřák nemá ve veřejném prostoru žádné právo ohrožovat člověka, který se v jeho přítomnosti rozhodl nekouřit. Bez ohledu na to, zda tím ohroženým je nekuřák nebo v ten okamžik zrovna nekouřící kuřák.

Dnes jste tedy lékařem Miloše Zemana, mimochodem, někdejšího silného kuřáka. Jak jste se k němu dostal?

Po odchodu z politiky jsem založil síť domovů Alzheimer Home, poskytující unikátní propojení zdravotních a sociálních služeb, ale i domácí zdravotní péči a pečovatelskou službu. A taky jsem pokračoval v rozvoji kliniky Respimed, která loni oslavila 30 let od svého založení. Když měl být prezident Zeman na podzim 2021 propuštěn do domácího ošetřování, tak si jeho lidé mapovali služby v Praze a okolí, které by mu dokázaly zajistit kvalitní nepřetržitou domácí péči v Lánech a na Hradě.

Říkám si, že to asi byla nejen odborně, ale především personálně a logisticky docela neobvyklá poptávka.

Hlavně náročný úkol. Doporučení na nás padlo i od členů konzilia a některých ředitelů pražských nemocnic. Proběhlo několik koordinačních schůzek a společnost, kterou jsem tu dobu vedl, se domácí zdravotní péče o pana prezidenta ujala.

A Miloš Zeman si vás osobně už nechal jako lékaře i po odchodu z Hradu. Čím jste ho tak zaujal?

Věřím, že v tomto ohledu jde o schopnost zajistit kvalitní a koordinovanou primární péči v návaznosti na péči domácí. Tedy ošetřovatelskou a rehabilitační i péči specializovanou. To je to, co v Respimedu děláme denně. Nejen v ambulancích, ale především v zařízeních sociálních služeb a domácnostech klientů v rámci návštěvní služby.

Děláte to denně, jasně, ale sledovaná péče o prominentního pacienta je asi něco jiného, ne?

Jistě, a musím říct, že na jeden okamžik nezapomenu do konce života. To když byl po dlouhé hospitalizaci prezident Zeman konečně převezen do Lán a naše zdravotní sestry mu po pár minutách diagnostikovaly covid pomocí přístrojů, které jsme tam přivezli. V tu chvíli muselo dojít k rychlému rozhodnutí. Já jsem tehdy jednoznačně trval na tom, že musí zpátky do nemocnice. Věděl jsem, jak se těšil domů, a srdce mi to rvalo.

Během pár hodin jsme pak prezidenta transportovali zpátky do střešovické nemocnice, aby mohl dostat monoklonální protilátky, dnešní antivirotika tehdy ještě nebyla dostupná. Ty zafungovaly a za pár dnů se mohl konečně vrátit domů.

V čem to byl tak významný okamžik?

Já jsem měl tehdy opravdu velké obavy. Samozřejmě covid v tehdejší mutaci u pacienta daného věku, který byl dlouhodobě hospitalizován s vážným onemocněním, a tím i oslaben, mohl být fatální. Dodnes si říkám, že to bylo při té smůle strašné štěstí, že skutečně jsme všechny klienty, aniž šlo o nějaký standard nebo nařízení, pomocí špičkového přístroje automaticky testovali na covid ihned při přijetí do péče. Zahájili jsme tak včasnou léčbu. Myslím, že tím jsme zachránili spoustu lidských životů.

Jak pak dál taková péče o prezidenta vypadala? Co si pod tím máme představit?

Z období, kdy se vrátil do Lán, jsou takové ty – dnešní optikou půvabné – fotografie pečujícího personálu v ochranných oblecích a pana prezidenta v akváriu. Nemohu a ani nebudu nikdy sdílet jakékoliv podrobnosti týkající se zdravotního stavu kteréhokoli pacienta, protože to je vždy předmětem lékařského tajemství.

Mohu říci obecně, že šlo o domácí péči odpovídající indikaci lékaře a zdravotnímu stavu pacienta v danou chvíli. V počátku šlo o péči 24/7, ta se postupně vyvinula až do aktuálního rozsahu, který je méně intenzivní.

Jaká je dnes vaše role? Hlavní ošetřující lékař, praktik, koordinátor?

Pan prezident mě v návaznosti na jeho přestěhování oslovil a požádal, zda by bylo z mé strany možné zajistit primární péči. Tedy péči všeobecného praktického lékaře s tím, že specializovaná péče by zůstala nadále zachována ze strany pana profesora Zavorala a ÚVN. Je to zcela samozřejmý a logický požadavek. Proto já a můj tým, protože to není nikdy o jednom člověku, jsme primární péči převzali, navíc to pokládáme za čest.

Co to přesně obnáší?

Jde o péči, jakou zná každý člověk, který má nějakého svého praktického lékaře, s tím rozdílem, že v tomto případě jsme aktivnější z hlediska návštěvní služby v přirozeném sociálním prostředí klienta. Půjde také o plnění koordinačních a indikačních povinností. My jsme na tuto práci zvyklí. Náš tým ve velkém procentu případů pečuje právě o klienty formou domácích návštěv mimo ambulanci. Vedle toho běží domácí péče, která je nadále poskytována společností Senior Home Group, jejími zdravotními sestrami. Do ní já žádným způsobem nezasahuji, ale indikuji ji, určuji tedy její strukturu a rozsah.

Lékaři z konzilia, kteří dříve o prezidenta pečovali, si stěžovali, že Miloš Zeman není zrovna moc disciplinovaný pacient. Nedokázali ho přesvědčit, aby přestal kouřit, pít alkohol, jedl zeleninu místo uzenin nebo se více hýbal. Jakým je dnes pacientem?

Nevím, kdo si stěžoval. Každý člověk ve svém životě může narazit na určitý zdravotní problém, s přibývajícím věkem taková pravděpodobnost stoupá. To platí pro všechny, prezidenty nevyjímaje. Ti navíc žili a žijí životem plným stresu a povinností.

I prezident Miloš Zeman žil dlouhá léta v obrovském pracovním nasazení a osobitým životním stylem. Pak se dostal do životní etapy, kdy musel řešit zdravotní komplikaci, překonal ji a funguje kvalitním životem dál. A to nejen díky péči zdravotníků, jeho rodiny a okolí, ale především, a to zdůrazňuji, díky své nesmírné vůli a disciplinovanosti.

Disciplinovanost? Chcete říct, že Miloš Zeman přestal kouřit a pít alkohol, což byly roky jeho záliby, jimiž se rád veřejně chlubil, a dokonce je propagoval?

Není například tajemstvím, že přešel na méně škodlivou alternativu kouření. Nicméně z mého pohledu – a to platí obecně – jsou u osob seniorního věku víc než cokoli jiného důležité dvě věci: výživa a mobilizace. Laicky řečeno, dostatečná a vyvážená strava včetně hydratace a snaha o pohyb v maximální možné míře.

Takže bude zase chodit bez nutnosti používat invalidní vozík?

I v médiích je přece vidět, že pan prezident chodí s oporou. Všichni musí vidět ten pokrok a zlepšení.

Reklama

Doporučované