Bek: Lidé nechtějí vyšší daně, aby mohli učitelé dostat větší platy

Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) má za sebou poměrně bouřlivé vyjednávání o rozpočtu na vzdělávání. Začínal s 30miliardovým škrtem, nakonec to ale vypadá na růst o čtyři miliardy korun.

Přesto peníze nebudou stačit na to, aby ministerstvo splnilo závazek učitelům, tedy že jejich platy se vyhoupnou na úroveň 130 procent průměrné hrubé mzdy. Stejně tak vysoké školy nejsou spokojené a některé fakulty se rovnou vydaly protestovat.

„Hledáme cestu, jak prostředky do budoucna, až to dovolí ekonomická situace, ještě zvýšit,“ říká ministr v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Popisuje také, proč podle něj musí školy přestat tloustnout, kdo zaplatí kuchařkám a že vlastní hlavou ručí za spuštění elektronického systému přihlášek na střední školy.

Jak jste spokojený s výslednou podobou rozpočtu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy?

Já vlastně nemluvím o ničem jiném než o rozpočtu, co jsem se stal ministrem školství. K ideálu má určitě daleko, ale v zásadě odpovídá ekonomické realitě. Školství, byť roste méně, než bych si přál, tak roste, zatímco většina resortů klesá. Samozřejmě bych si představoval, že bych měl o 20 miliard víc, na druhé straně byla ta debata férová. A možná budou příští rok ještě nějaké korekce směrem nahoru.

Říkáte, že chápete ekonomickou realitu. Na druhou stranu, kdybyste byl taková ministryně obrany, které rozpočet výrazně stoupá, tak by vás ta ekonomická realita tolik neomezovala.

My se na ten rozpočet díváme z perspektivy meziroční změny, ale podívejte se na desetileté okno. Výdaje na školství rostly velmi výrazně, zatímco výdaje na obranu nerostly vůbec. Armádu jsme v minulých dekádách v podstatě vyhladověli a vláda nemá za současné situace jinou možnost než začít naplňovat naše historické závazky ke dvěma procentům.

Ale ty peníze, které v minulosti směřovaly do rozpočtu školství, byly spíš na dorovnávání mizérie než přidávání na ideální hodnoty.

Jak se to vezme. Výrazně jsme třeba zlepšili kvalitu a vybavení budov, ve kterých učíme, máme vysoký standard z hlediska velikosti tříd. Dostali jsme se z pozice někoho, kdo je na chvostu, do docela dobré situace. A vlastně ani nejde očekávat, že bychom ve všech oblastech byli úplně na špici ve výdajích vůči HDP, když nejsme opravdu nejbohatší země v Evropě. Pořád jsme spíš taková chudší bohatá země.

Ale ve vládním prohlášení jste byli poměrně ambiciózní – chtěli jste se držet průměru OECD.

Základ toho prohlášení pochází z doby před válkou, která úplně přepsala priority rozpočtu. Třeba letos dáváme na kompenzaci cen energií 110 až 120 miliard korun, to je prostě ohromná částka.

Takže jste musel vyměnit dotování cen energií třeba za platy učitelů, kterým jste slibovali 130 procent průměrné mzdy, ale nakonec to tolik nebude?

Nebyl jsem na začátku té debaty a vlastně dnes těžko rekonstruuji, jestli to bylo míněno jako 130 % aktuálního průměrného platu, nebo to bylo míněno vůči nějakému historickému okamžiku. Ale část učitelů tomu určitě rozuměla tak, že to bude 130 % reálného platu. To ale v dané chvíli vzhledem k ekonomické situaci není možné.

Vnímám taky hlasy, že se neměly snižovat daně z příjmů fyzických osob, a sám jsem byl v Senátu proti. Ale musím respektovat, že většina voličů si zvyšování daní nepřeje, protože to rozhodnutí tehdy mělo jasnou podporu. Berme prostě jako fakt, že většina českých voličů není nakloněna tomu, že by si nechala zvýšit daně proto, aby učitelé mohli mít o 5000 korun měsíčně víc.

Chápete ale, že část učitelů to bude od vlády vnímat jako podvod?

Toto samozřejmě hrozí. Nárůst bude mírnější, než bych si přál a než by bylo fér vůči učitelům. Snažím se jim to říkat otevřeně. Ale řada učitelů také říká, že platy jsou teď docela slušné a že to není největší problém školství. Současný model financování regionálního školství vede k rychlému nárůstu nových úvazků. Za pět let narostly pozice pedagogických pracovníků o 35 tisíc.

A my honíme dva zajíce najednou – chceme zvyšovat platy a současně nám přibývají rychlým tempem nové úvazky, které už podle mě nejsou pro kvalitu vzdělávání potřeba. Myslím, že když se nám podaří najít v tom systému rovnováhu, pak je reálná šance, že platy dál porostou. A jen aby nedošlo k omylu, neplánuji žádné zeštíhlování školství, chci jen zpomalit jeho tloustnutí a to je sakra rozdíl.

Velké spory se vedly také o počty a platy nepedagogických pracovníků – třeba školníků a kuchařek. Jak to s nimi bude?

Nakonec si myslím, že míříme pouze k tomu, že v důsledku konsolidačního balíčku přestaneme financovat zhruba osm tisíc míst, která jsou neobsazená. To je pro příští rok a mezitím budeme s kraji a obcemi hledat řešení do budoucna, kdy by nejdříve od roku 2025 financování nepedagogických pracovníků přešlo na zřizovatele, což předpokládá změnu v rozpočtovém určení daní.

V praxi to ale často funguje tak, že školy používají peníze z neobsazených míst na dorovnání platů na těch obsazených – zkrátka aby jim v jídelnách za ty peníze vůbec někdo pracoval. Když jim tuhle možnost seberete, jak ty kuchařky zaplatí, aby jim neutekly?

Nevím, jestli je možné pracovat s tím, že je od začátku celý normativní systém nastaven špatně. Podle mě v tom musí být pořádek, to je hrozně divný systém.

Na druhou stranu, když máme tarifní tabulky, které jsou pod minimální nebo zaručenou mzdou, tak jak to mají školy udělat?

Jediná správná cesta je opravdu přechod na zřizovatele, tím se zlepší i odměňování. Jenom to nejde udělat hned. Já si uvědomuji, že u části škol to může vyvolat potřebu dofinancování od těch zřizovatelů už příští rok. Ale rozpočty obcí i krajů se z hlediska daňového plnění vyvíjejí pozitivně. Určitě to není tak, že by obce a kraje nebyly schopny svým školám pomoct.

Takže v podstatě říkáte, že než se dohodnete na centrální úrovni, mají to zasanovat obce a kraje?

Myslím, že ten prostor mají. Určitě tam žádné propouštění nehrozí.

Pokud ministerstvo pustí školní jídelny ze zřetele, neohrozí to nějak školní stravování? Že prostě zřizovatel řekne, že na to nemá?

To vůbec nehrozí, tady je jasná povinnost zřizovatelů se o školy starat. Zhoršení kvality se neobávám, naopak si myslím, že zřizovatelé to zorganizují lépe i z hlediska kvality.

Vláda slibuje zvyšovat kapacity škol, které v některých regionech nedostačují. V rozpočtu na příští rok se ale škrtá 600 milionů v dotačním programu na výstavbu škol. Jak to jde dohromady?

Nejde o škrt ve smyslu toho, že bychom někomu zabránili ve výstavbě nebo vyřadili nějaký projekt. Ty peníze se nečerpají, protože se zpožďují výběrová řízení a příprava některých projektů.

Abyste tedy splnili úkol a škrtli dotace, tak jste ušetřili na těch, které by se stejně nedočerpaly?

To se u investic děje nejenom v regionálním, ale i vysokém školství ne úplně vzácně. My hlavně hledáme cestu, jak prostředky do budoucna, až to dovolí ekonomická situace, ještě zvýšit.

Také by měla začít fungovat kapitálově posílená Národní rozvojová banka, která by měla zřizovatelům poskytovat úvěry výhodnější, než jsou komerční.

A co fond na výstavbu škol, o kterém jste mluvil, když jste vstupoval do funkce?

Samozřejmě na příští rok ho nespustíme. A po debatách na vládě nelpím ani na tom, že budeme mít separátní fond. Můžeme využít už existující, vzniká také výbor pro strategické investice. Ale tuhle debatu budeme podle mě vést při sestavování rozpočtu na příští rok.

Je pro vás osobně zklamáním, že nevyšla půjčka od Evropské komise, kterou jste ještě jako ministr pro evropské záležitosti předjednával?

Je to vždycky něco za něco. Z mého pohledu měla půjčka jednu velkou výhodu, a to že zavazovala na nějaké období ještě i příští vládu. Na druhou stranu ale byla spojená s opravdu přísnými požadavky ohledně realizace projektů. Pokud budou naplněny vládní dohody, budeme místo toho mít dodatečné prostředky ve státním rozpočtu na příští a ještě další rok.

Můžete slíbit, že se nebude opakovat blamáž s přijímačkami z loňského školního roku?

V tuto chvíli je to závislé na dvou hráčích. Jedním z nich je Parlament. Přes léto jsme v rekordním čase nachystali změnu zákona a příslušné vyhlášky a já jsem udělal všechno pro to, aby průchod Parlamentem byl co nejsnazší. Vážím si shody, protože se ukázalo, že o takové věci se nakonec nemusí vést politický souboj.

Druhý faktor je technické řešení. Ukázalo se ale, že jedna cesta přes externího dodavatele není z pohledu termínů realizovatelná. Podle mě je ale nakonec správné, že Cermat bude část informační infrastruktury vyvíjet a spravovat sám.

Na druhou stranu se to třeba nestihne odzkoušet…

Musíme spěchat právě proto, abychom systém odzkoušet stačili a odladili všechny mouchy, které by se mohly ukázat.

Uvědomujete si osobně, že pokud to nebude fungovat, je to věc, na které může padnout ministr školství?

Samozřejmě si to uvědomuji. Na druhou stranu bych považoval za šílené to nezkusit. Mohl bych se sice sichrovat a říkat, že elektronické přihlašování zvládneme, milí přátelé, za tři roky, ale to radši padnu jako ministr. Nabízela nám spolupráci pro bono i část velkých firem, což je za mě signál, že spoustě lidem záleží na tom, aby se to podařilo.

A nějakou nabídku využijete?

V tuto chvíli ne, ale možná požádáme o pomoc při testování odolnosti systému.

Mohlo by do budoucna být více přihlášek než tři?

Někteří aktéři se přimlouvali za to, aby jich bylo více hned, třeba pět. Ale nakonec jasně zvítězila varianta tří přihlášek. Převážily hlasy, abychom šli cestou postupného přidávání, protože nechceme vyvolat náhlou proměnu chování, kterou školy mohou těžko předvídat. Byla by větší tendence omezovat školní části zkoušek, ale to není naše primární ambice.

Kromě učitelů, kteří mají za podvod, že nedosáhnou na 130 procent, proti vám stávkují i vysoké školy. Co jste si na společném jednání řekli?

Podle mého názoru se jedná o selhání systému akademické samosprávy. Na jedné straně jsou například na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nespokojeni s výší platů, ale všichni její zástupci v univerzitním senátu hlasovali pro rozpočet, který implikuje, že platy na Filozofické fakultě budou nižší než na fakultě společenských věd.

Řekl jste tedy protestujícím, že pláčou na špatném hrobě?

Řekl jsme jim, že mají nefunkční kolektivní vyjednávání. A místo toho, aby problém vyřešili, jdou rovnou za státem. Uznávám, že by bylo pěkné, kdyby celkový rozpočet vysokých škol rostl rychleji. Ale nejsem si jistý, jestli je významná část veřejnosti přesvědčená, že plat docenta 80 tisíc korun je málo. Nebo plat profesora 100 až 120 tisíc. Jiná věc je, že uvnitř škol to mají nastaveno tak, že jeden bere 200 tisíc a druhý třeba 70 tisíc.

Budete tedy tlačit na vysoké školy, aby byly solidárnější napříč fakultami?

Ano. Zavedeme jakousi sankci za to, že některé školy budou mít příliš velký rozptyl kolem průměru směrem dolů. V příštím roce by to bylo symbolické, v tom dalším už citelné pro ty, které nebudou zvedat spodní úroveň platů. A zároveň vysokým školám nabídneme 800 milionů korun, aby se na nová pravidla adaptovaly.