Článek
Pokud stejnopohlavní pár uzavře manželství ve státě Evropské unie, musí jej ostatní členské země uznat. Tak rozhodl Soudní dvůr Evropské unie v případě dvou Poláků, kterým domovská země odmítla uznat manželství uzavřené v Německu. Polsko totiž sňatky osob stejného pohlaví nepovoluje.
V Česku mají stejnopohlavní páry od začátku letošního roku možnost vstoupit do partnerství. Z tohoto statusu vyplývají téměř stejná práva jako z manželství. Omezené však zůstalo právo na společnou adopci. A právě jako partnerství se v Česku nyní eviduje i stejnopohlavní manželství uzavřené v zahraničí.
„Uzavře-li státní občan České republiky trvalý svazek s osobou stejného pohlaví v cizině, je mu tento svazek zapsán zvláštní matrikou v Brně jako partnerství bez ohledu na skutečnost, jak je tento svazek označen v cizině, kde byl uzavřen,“ popsala současný stav mluvčí Ministerstva vnitra Hana Malá.
To potvrdil také Michal Šťastný, mluvčí Úřadu městské části Brno-střed, pod kterou zvláštní matrika spadá. Za loňský rok do ní zapsali 40 partnerství ze svazků uzavřených v zahraničí, letos do konce listopadu pak 90.
Stejný název, jiná práva
Tento postup se však rozsudkem evropského soudu možná změní. „Rozhodnutí říká jasně: Stát nemůže odmítnout uznat manželství osob stejného pohlaví, pokud bylo řádně uzavřeno v jiné zemi EU a jeden z partnerů je občanem EU. Česko tedy musí takové manželství uznat jako manželství, ne ho překvalifikovat na partnerství,“ uvedl mluvčí iniciativy Jsme fér Filip Milde.
Stejného názoru jsou také právníci, kteří se tématem zabývají. Marta Zavadilová, která se zaměřuje mimo jiné na mezinárodní a rodinné právo, však doplňuje, že podle některých odborníků se nabízí také druhá verze výkladu.
„Rozsudek lze číst také tak, že povinnost mají pouze ty členské státy, které nemají jiný způsob pro uznání sňatku osob stejného pohlaví, tedy neumožňují uznání ani jako partnerství,“ upozornila Zavadilová. Někteří právníci a úředníci si tak podle ní mohou situaci vykládat tak, že se rozsudek České republiky netýká.
Zavadilová se však osobně domnívá, že se rozhodnutí týká všech členských států sedmadvacítky. Téhož názoru je také Jakub Tomšej, právník z Katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy. „Rozhodnutí je podle mě nutné číst tak, že se manželství bude skutečně uznávat jako manželství,“ uvedl.
Co je partnerství a jak se liší od manželství?
Partnerství je institut vyhrazený pro stejnopohlavní páry, který vstoupil v platnost 1. ledna 2025. Nahradil registrované partnerství přijaté v roce 2006, do kterého již nyní nelze vstoupit (dříve uznaná registrovaná partnerství však stále platí).
Manželství a partnerství jsou nadále dva odlišné instituty, obojí se však uzavírá stejným postupem. Pár vstupující do partnerství se nazývá „snoubenci“, jeho uzavření je stvrzeno „oddacím listem“ a zapisuje se do „knihy manželství“. Pár má právo na obřad kdekoliv a za přítomnosti svědků.
Posudek k rozsudku Soudního dvora EU vypracovala také právnička iniciativy Jsme fér Adéla Horáková, redakce jej má k dispozici. Upozorňuje v něm, že členské státy sice musí zahraniční manželství stejnopohlavnímu páru uznat, jeho práva se však od heterosexuálního svazku mohou nadále lišit.
„Česká republika nemá v důsledku tohoto rozsudku povinnost dát stejnopohlavním manželům, jejichž manželství uzná, stejná práva a povinnosti jako heterosexuálním manželům, pokud tato práva neplynou přímo z práva EU,“ píše Horáková. Práva páru by se tedy i přes uznání statusu manželství mohla v otázkách adopcí dále lišit.
Dosavadní přístup vidí odborníci jako protiústavní
Existenci dvou téměř totožných statusů pro páry stejného a různého pohlaví podle Tomšeje řada odborníků kritizuje. Někteří právníci považují už samotný stav, kdy je manželství vyhrazeno pouze pro heterosexuální snoubence, za protiústavní.
„V okamžiku, kdy novela o partnerství většinu rozdílů odstranila, už se tento stav mnohem hůř obhajuje. Máme dvě věci, které jsou skoro stejné, ale každá se musí jmenovat jinak,“ doplnil Tomšej. Upozornil, že je novela o partnerství napsána nejednoznačně například v otázkách adopcí, které ji od manželství odlišují.
Po rozhodnutí soudu by se situace v Česku mohla ještě více zkomplikovat. Vedle sebe by mohly existovat dvě skupiny sezdaných párů stejného pohlaví: lidé s partnerstvím uzavřeným v Česku a osoby sezdané v zahraničí s uznaným manželstvím.
Podobná situace je podle právníků problematická. „Taková nerovnováha by mohla být vnímána z pohledu ‚domácích‘ párů jako diskriminační,“ uvedla Zavadilová. Možnost rozdílného zacházení by podle Tomšeje zvýšila pravděpodobnost, že se někdo z dotčených obrátí na Ústavní soud.
Nárůst „sňatkové turistiky“ stejnopohlavních párů však podle právníků nehrozí. „Rozsudek výslovně limituje své závěry na situace, kdy manželství osob stejného pohlaví je uzavřeno v členském státě, kde dotčený pár vede rodinný život,“ vysvětlila Zavadilová.
Manželství pro všechny je nevyhnutelným důsledkem
Ministerstvo vnitra se k rozsudku a jeho vlivu na Česko zatím nechce vyjadřovat. Mluvčí redakci napsala, že se resort se zněním rozhodnutí seznamuje a vyhodnocuje případné dopady do úřední praxe.
Ačkoliv zavedení rovného manželství rozsudek Česku přímo nenařizuje, může z něj časem vyplynout. Podle Tomšeje totiž existují mezi odborníky názory, že je současná situace dvou rozdílných svazků pro páry stejného a různého pohlaví neudržitelná. Zavadilová poté tvrdí, že manželství pro všechny je jedním z nevyhnutelných důsledků soudního rozhodnutí. „Za mě jednoznačně důsledek vítaný,“ doplnila.
Manželství osob stejného pohlaví je nyní možné v 16 zemích Evropské unie. „Toto rozhodnutí přináší naději, že i Česká republika se brzy připojí k evropské většině, která chápe manželství jako právo pro všechny obyvatele a obyvatelky,“ uzavírá Milde.
