Článek
Den učitelů využili vysokoškolští pedagogové i nepedagogičtí pracovníci z univerzit k protestu za zvýšení svých mezd.
V rámci celorepublikové akce nazvané Hodina pravdy se na řadě fakult konaly přednášky a debaty o přínosu humanitních a společenskovědních oborů. Hlavním tématem ale bylo především jejich podfinancování, na kterém se shodují nejen sami akademici, ale i jejich studenti, kteří své učitele přišli podpořit.
„Bylo zajímavé, že všichni pedagogové napříč různými humanitními obory to vnímali stejně. Nebyla to jenom výtvarka nebo hudebka, ale všichni řekli, že s podhodnocením své práce mají problém,“ komentovala diskuzi na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy studentka výtvarné výchovy Klára.
Společně se spolužačkou Dorotou se shodly na tom, že vyjádření podpory svým pedagogům vnímaly jako důležité a za rozpoutání společenské diskuze jsou rády.
„Je skvělé, že se ozvali a že i my studenti se jako studenti protestu můžeme účastnit, protože je na čase, abychom si i my sami začali vážit svých oborů,“ řekla Dorota, podle níž si její generace podhodnocenou práci už nenechá líbit.
„Celkem hrubá facka“
I kvůli tomu, že své ohodnocení učitelé se studenty doposud příliš neřešili ani si na něj nestěžovali, byly poznatky z debat pro mnohé vysokoškoláky překvapením. „Byla to celkem hrubá facka. Z náznaků jsem to ale trochu tušila, protože většina našich pedagogů jsou lidé, kteří pracují na deseti místech najednou, aby uživili rodinu, zaplatili auto a vyžili. Jedna z našich pedagožek dnes v diskuzi řekla: My existujeme. Ale v mých očích je to spíš přežívání,“ podělila se o své pocity z protestní akce Klára.
Albert, student politologie, se po přednášce na své domovské gilozofické fakultě vyjádřil podobně: „Je potřeba si uvědomit alarmující stav českého vysokého veřejného školství a to, že jsou tady lidé, kteří dlouhodobě dělají kvalitní výzkum, jsou to kvalitní pedagogové a mají výrazně nižší platy než nejen jejich kolegové na jiných filozofických fakultách, ale i pedagogové, kteří učí v regionálním školství na nižších úrovních.“
I přestože oslovení studenti shodně doufají v navýšení finančního ohodnocení akademiků, mají strach, že buď vůbec nepřijde, nebo se tak stane příliš pozdě. U řady z nich pak v tomto kontextu vyvstávají obavy, zdali to neodstartuje odchod pedagogů na univerzitní místa s lepším platovým ohodnocením nebo do komerčních sfér.
„Děsí mě moment, kdy si pedagogové řeknou: A dost! a půjdou jinam, protože na nich to stojí a padá. Jenže se současnou ekonomickou krizí i vysokou inflací nad tím člověk přemýšlí trochu jinak,“ pokračovala Klára.
I Dorota připustila svůj strach z odlivu kvalitních učitelů, zároveň si ale myslí, že o to větší zodpovědnost stojí v tuto chvíli na samotných vysokoškolácích. „Když učitelé nemůžou být motivováni financemi, o to větší zodpovědnost máme my studenti. Měli bychom se snažit vzít si z jejich výuky maximum, aby je motivovalo alespoň to, že jejich práce je smysluplná,“ nastínila.
Studenty ale trápí i současná diskuze o možném rušení některých humanitních a společenskovědních oborů. „Humanitní obory mají smysl i z pravicového úhlu pohledu. I když já osobně si to nemyslím, někteří odborníci tvrdí, že tohle století bude století Indie, a i stát a byznysová sféra budou potřebovat vystudované indology, kteří Indii znají a budou schopní přispět k vzájemnému propojení. Často sice jde o obory, které jsou extrémně nevýhodné, protože je tam šest učitelů na čtyři studenty, ale své opodstatnění rozhodně má,“ reagoval Albert na nedávný výrok poslance Marka Bendy (ODS), který některé humanitní obory označil za „obskurní“.
Doktorát, nebo praxe?
Otázka finančního ohodnocení akademiků mezi vysokoškoláky ale ožívá dlouhodobě. Mimo jiné i proto, že řada z nich řeší dilema, zda se vydat po akademické dráze s vidinou dalších několika let studia a nepříliš motivačními mzdovými vyhlídkami, nebo odejít do praxe.
„Vnímám jako problematické, že člověk chce třeba založit rodinu a potřebuje pracovní zkušenosti, aby měl nárok na mateřskou. Jenže skloubit tohle všechno s podhodnoceným doktorandským studiem je pro mě nemožné, což tak podle mě vnímá i velká část spolužáků,“ řekla Dorota z pedagogické fakulty.
To následně potvrdily i její spolužačky, které sice studují jiný obor, ale doktorát je i kvůli finančním podmínkám neláká. „Osobně akademickou dráhu nevolím, protože učím na základní škole a ta práce mě naplňuje. Ale za současných podmínek bych to ani nezvažovala, jelikož bych musela obětovat dalších několik let studia za to, abych měla míň peněz než teď,“ vysvětlila studentka Lucie, která se na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy věnuje studiu češtiny a základů společenských věd.
„Já jsem tento směr zvažovala, ale za poslední dva roky, když to slýchám od našich učitelů, tak si nemyslím, že se vydám tímhle směrem. Radši si založím rodinu a budu si vydělávat na svoji budoucnost a důchod,“ dodala její spolužačka Josefína s tím, že ji překvapila reakce části veřejnosti na zveřejnění platových tabulek akademiků. „Ozývají se hlasy, proč by se mělo protestovat, když mají pedagogové ‚tolik peněz‘. Ale tihle lidé už si vůbec neuvědomují, že učitelé musí mít často třeba více úvazků, aby uživili rodinu.“
Podobně to vnímá i Kateřina, studentka politologie z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. „Myslím, že hodně spolužáků to má tak, že by o doktorát měli zájem, ale kvůli platovému ohodnocení se na to vykašlou, protože pokud ho chtějí studovat, musí si k tomu najít další práci.“
Albert se ale doktorandským stipendiem, jehož základní výše se aktuálně pohybuje zhruba kolem 11 tisíc, nechat odradit nechce. „Jsem sebevrah a jsem rozhodnutý, takže na doktorát určitě pokračovat chci a výši budoucího platu budu jednoduše muset nějak přijmout,“ uzavřel student politologie. Aktuálně prý při bakalářském studiu stíhá další čtyři práce, takže je s budoucími vyhlídkami smířený.
