Vypadalo to, že podzimu v Česku se oteplování netýká. Ale už je to jinak

Průměrná roční teplota se v Česku od začátku 60. let kvůli globální změně klimatu zvýšila k loňskému roku o 2,3 °C. Nese to s sebou celou řadu citelných změn v počasí, o nichž se pravidelně přesvědčujeme na vlastní kůži. Silně to bylo cítit třeba loni, kdy Česko zažilo svůj nejteplejší rok v historii měření. Zajímavé bylo ale třeba i letošní léto, které se sice mohlo zdát chladné, ale právě proto, že jsme si na teplo zvykli. Ve skutečnosti totiž bylo chladné možná na poměry poslední doby, ale ve srovnání s druhou polovinou minulého století bylo naopak teplé.

Mezi nejdiskutovanější a zároveň i nejzřetelnější konkrétní projevy této změny na našem území můžeme určitě zařadit častější a intenzivnější vedra, větší riziko požárů, menší zimní zásoby sněhu, klesající počet mrazových a ledových dní i růst pravděpodobnosti výskytu sucha, ke kterému přispívají teplejší zimy, vedra, ale třeba i posun začátku jara a dřívější probouzení vegetace.

Proč ale ve výčtu konkrétních projevů chybí cokoliv týkající se podzimního období?

Nejde o náhodu. Každé roční období se totiž u nás otepluje různou rychlostí a podzim je s odstupem na posledním místě.

„Nárůst teploty vzduchu není homogenní ani v závislosti na roční době. Nejvýraznější lineární trend v řadě průměrné měsíční teploty vzduchu 1961–2024 je pozorován v letních a zimních měsících,“ řekla k tomu SZ Lenka Crhová, vedoucí oddělení všeobecné klimatologie Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Zatímco v létě a zimě se nárůst průměrných měsíčních teplot pohybuje kolem 0,4 °C za 10 let, například v září nedosahuje ani 0,2 °C za 10 let. Za všechny podzimní měsíce, tedy září, říjen a listopad, se pak podle Crhové zvýšila asi o 0,5 °C mezi třicetiletými obdobími 1961–1990 a 1991–2020.

Ze srovnání průměrných teplot měsíců v poslední dekádě s dekádou 1961-1970 jasně vyniká i rozdíl mezi podzimem a jarem, kdy sice oteplení nedosahuje rozdílů viditelných v zimě a létě, ale zejména díky rychle se oteplujícímu březnu je pořád podstatně výraznější než na podzim.

Takhle pak vypadají průběhy změn měsíc po měsíci.

Září:

Říjen:

A listopad:

Na grafech si můžete všimnout, že podzimní měsíce se dlouho neoteplovaly skoro vůbec a změnilo se to až v posledních dekádách. Tuto zvláštnost vyzdvihuje i Crhová a upozorňuje, že když bychom se podívali jen na oteplení od roku 1991, tak zjistíme, že jsou vzestupné trendy v průměrné teplotě u podzimních měsíců dokonce jedny z nejvýraznějších.

Zejména v posledních letech je to vidět hlavně na září a říjnu. Například ještě před čtyřmi lety by srovnání průměrů tehdy nejaktuálnější dekády s dekádou 1961-1970 ukazovalo rozdíly jen o 0,6  °C pro září a 0,4 °C pro říjen. Teď už ale rozdíl činí jeden °C a 0,9 °C.

Klimatolog Pavel Zahradníček z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe) k tématu oteplování podzimu dodal, že se ho kromě postupného zvyšování průměrné teploty týká i pozdější průměrný příchod mrazů i celkový úbytek mrazových dní.

„Průměrný nástup mrazového období na podzim byl v poslední dekádě 16. října. Před 60 lety to bylo o osm dní dříve,“ řekl vědec SZ. V září podle něj mráz v období 1991-2020 přicházel průměrně jednou za pět let, zatímco v období 1961-1990 to bylo jednou za dva roky.

V říjnu mrazů podle klimatologa ubylo, ale změna je nevýrazná, zatímco v listopadu je rozdíl největší. Celkově je pak za celý podzim v průměru méně o 13,5 než v minulosti, což představuje statisticky významný pokles (průměrný počet z období 1961-1990 je 14,5 mrazových dní).

Pomalejší tempo oteplování podzimu oproti jiným obdobím je podle Zahradníčka pravděpodobně dáno přirozenými cirkulačními a fyzikálními vzorci. Jinými slovy vědci zatím neobjevili žádný konkrétní mechanismus, který by podzim v našich končinách před klimatickou změnou „chránil“ a pomalé tempo jeho oteplení ještě nedokáží spolehlivě vysvětlit.

Otevřená je do značné míry i otázka, co mají podzimní vyšší teploty za dopady kromě toho, že mají nepochybně pozitivní vliv na úspory energií díky méně náročné topné sezoně.

Mluví se například o možném dopadu na snížení výskytu mlhy, kde ale pro Česko nemáme žádná podrobná data. Příroda nicméně na měnící se teploty téměř jistě reaguje různými způsoby.

Například fenologové, tedy vědci zabývající se studiem střídání různých životních projevů rostlin a živočichů, si podle Lenky Bartošové z CzechGlobu začínají všímat opožďování konce vegetačního období.

Jeho dřívější nástup na jaře přitom mají už zmapovaný velmi dobře a u jara navíc víme, že jde o faktor zhoršující riziko sucha a spekuluje se i o narušení potravních řetězců divokých zvířat. Ve zkoumání podzimu jsou ale vědci v tomto ohledu teprve na začátku. První česká studie zkoumající konec vegetační sezony na základě družicových dat je podle Bartošové nicméně už v procesu vzniku.

Kromě toho se vědci podle Bartošové domnívají, že změna klimatu přispívá například i k častějšímu druhému kvetení nebo rašení u řady rostlin, stromů a keřů během podzimu. „Děje se to, když rostlina projde intenzivním stresem, tedy třeba suchem nebo vlnou veder v létě, který považuje za vegetační klid. Následně při zlepšení podmínek začne rašit a kvést, protože se domnívá, že opět začíná vegetační období,“ řekla vědkyně a dodala, že tento fenomén se silně projevil po suchu v roce 2015 a pravidelně je pozorován u jírovců, které na podzim kvetou kvůli stresu způsobenému škůdci.

Podobných méně nápadných dopadů je pravděpodobně víc, žádný ale není zdaleka tak výrazný jako třeba nárůst v intenzitě a frekvenci veder a další výše jmenované dopady z jiných období. Přestože podzim tedy tempem oteplení ostatní období dohání, v dohledu není žádný dopad, který by se mohl rovnat, nebo převýšit klasické letní a zimní projevy.

Ty budou totiž kvůli pokračující klimatické změně způsobené emisemi skleníkových plynů ještě výrazně sílit.