Hlavní obsah

„Donutili jsme odstoupit Fica. Teď ať volby přinesou slušné Slovensko“

Foto: Filip Harzer, Seznam Zprávy

Veronika Bruncková z iniciativy Za slušné Slovensko.

22. 2. 21:20

Jsou to dva roky od vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Lidé si je na Slovensku připomněli na vzpomínkových akcích v 60 městech. Pořádala je iniciativa Za slušné Slovensko, která v roce 2018 dostala do ulic desítky tisíc lidí a přimněla k odchodu Roberta Fica. Seznam Zprávy přímo v Bratislavě mluvily s Veronikou Brunckovou, která působí v občanském hnutí od samého začátku.

Článek

Čtyřiadvacetiletá slovenská aktivistka Veronika Bruncková studuje v Praze architekturu. Studovala i filozofii a delší dobu strávila v Singapuru. Od samého začátku protestů v roce 2018 je zapojená do iniciativy Za slušné Slovensko. Dřív působila v různých občanských iniciativách na Slovensku. Je v kontaktu i s českým spolkem Milion chvilek pro demokracii.

Jak se za poslední dva roky změnila slovenská společnost?

Lidé se podle mě mnohem víc začali zajímat o politiku. Byli jsme teď na třítýdenní cestě po Slovensku a všimli jsme si, že lidé znají kauzy, o kterých mezi sebou dřív rozhodně nemluvili. Pozorovali tu nejvyšší politiku, ale nesledovali to do důsledků. Uvědomili jsme si Jánův odkaz, že nemůžeme být lhostejní k těm, které jsme si zvolili, ale občansky je stále kontrolovat.

Mě osobně těší, že se mnoho velmi šikovných lidí rozhodlo kandidovat. Viděli jsme to v komunálních volbách, ve kterých na primátory kandidovali i úplně neznámí lidé, ale i v těch prezidentských. Máme teď prezidentku, která vzešla zdola, v podstatě z aktivismu. A i teď v parlamentních volbách kandiduje mnoho mladých lidí, kteří v politice nebyli a chtějí něco změnit.

Foto: ČTK

Lidé v pátek zapalovali svíčky na pietním místě na náměstí Slovenského národního povstání v Bratislavě.

Někdo se začal víc zajímat, ale nepřibylo také i víc lidí, kteří jsou politikou znechucení? Těch, kteří jsou otrávení tím, co za špínu se během posledních dvou let dostalo na povrch?

Před dvěma lety byla ta naděje hodně velká. Když člověk stojí na náměstí, kde je kolem něj 60 tisíc lidí, tak cítí naději na to, že se věci mohou rychle změnit. My jsme ale vždycky říkali, že ta změna nemůže být rychlá, a že ani nebude. Během těch dvou let jsme pochopili, že nepřijde nějaký zachránce, který bude ideální, nebo že politici budou jen skvělí lidé. Takže ta naděje trochu opadla a lidé jsou i kvůli těm kauzám nedůvěřiví. Podle mě jsou ale v politice i dobří lidé, není to jedna banda špatných lidí.

Pamatujete si, co jste dělala 26. února 2018, když se o vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové dozvěděla veřejnost?

Seděla jsem tehdy ve vlaku ze školy, z Prahy. Napsala jsem kamarádům, že tohle nemůžeme nechat jen tak. Že pokud je to pravda, že Ján zemřel kvůli své investigativní práci, tak je to obrovská věc a nemůžeme to přejít mlčením. Od toho momentu se lidé začali spojovat. Večer jsme zorganizovali kladení svíček k památníku sametové revoluce. Přišly tam tisíce lidí a hned ten večer tam zapálily svíčky. Všichni z našeho týmu si v ten den řekli, že je potřeba něco udělat, ale ještě jsme o sobě nevěděli navzájem. A pak nás propojili naši společní známí.

Kolik vás bylo?

Sedm. Já jsem se k nim připojila až o dva dny později. Setkali jsme se v bytě Jakuba Kratochvíla, který je jedním z hlavních organizátorů. Tam jsme se sešli všichni, kdo chtěli něco dělat. Přišla jsem tam po pietním shromáždění na náměstí Svobody, kde se zapálily svíčky a prezident Andrej Kiska tam držel minutu ticha za Jána a Martinu. Potom jsme diskutovali o tom, co s tím dál, že je tu nějaká pieta, ale jde o to, co požadovat jako společnost. Ven šla první tisková zpráva o tom, že se organizuje další protest na pátek.

A pak začaly masové demonstrace na náměstí Slovenského národního povstání?

Ano. První bylo pietní shromáždění a pak následovaly demonstrace. Na té první jsme už jmenovali dva hlavní požadavky iniciativy: nezávislé vyšetření vraždy Jána a Martiny a nová, důvěryhodná vláda. To poprvé zaznělo na začátku března, čili týden po jejich smrti.

Foto: Profimedia.cz

Snímek z demonstrace v Bratislavě z roku 2018.

Ten první požadavek se postupně naplňuje. A ten druhý, z vašeho pohledu?

Myslím, že ten první požadavek se stále ještě nenaplnil. Pro mě bude konec tehdy, až když lidé, kteří Jána a Martinu zabili a vraždu si objednali, budou sedět ve vězení. Věříme, že se nic nestane, proces je v pořádku, ale než bude konec, nemůžeme si být jistí.

O tom druhém požadavku, na novou důvěryhodnou vládu, rozhodnou lidé ve volbách. Nedokážeme říct, jestli bude důvěryhodná, ale nedokážeme udělat víc než mobilizovat lidi, aby šli k volbám a vládu si vybrali.

Poslechněte si nový audio pořad Checkpoint, tentokrát o kampani před slovenskými volbami.

Jak vaše iniciativa funguje teď? Dva roky jsou dlouhá doba, masové protesty odezněly. Nelákalo část lidí vstoupit do politiky nebo iniciativu propojit s politickou silou?

My jsme si uvědomili, že cíl iniciativy je budování občanské společnosti. Proto jsme řekli, že Za slušné Slovensko nikdy nebude politickou stranou, ale že bude podporovat lidi, aby se zajímali o věci veřejné. Mnozí z iniciativy ale do politiky šli, do té komunální i vyšší, a ti iniciativu opustili. Takto to máme nastavené. Ten, kdo chce do politiky, nás opustí, a my zůstáváme občanskou iniciativou.

A pořád fungujete neformálně?

Uvažovali jsme o tom, že založíme občanské sdružení, ale kvůli tomu, že na nás byl ten tlak tak velký, i od politiků, nechtěli jsme pod to podepsat jednoho konkrétního člověka. Tudíž pořád fungujeme neformálně, na mezilidské důvěře a tom, že věci, které děláme, děláme společně.

Foto: Filip Harzer, Seznam Zprávy

Pietní místo v kavárně pod Bratislavským hradem, kde rozhovor s Veronikou Brunckovou vznikl.

Robert Fico svého času prohlašoval, že jsou za vámi peníze finančníka George Sorose. To jste ustáli?

Odeznělo to. Nejdřív nás měl platit Soros, pak že jsme všichni z nevládek a že jsme dlouho pracovali na státním převratu. To jsou všechno nesmysly. Robert Fico prohlásil, že jsou připravené dlažební kostky, které budou lidé házet na úřad vlády. Nakonec se k těm kostkám přihlásil zahradník, který si je tam odložil pro svoji zahradu. Takových útoků bylo hodně. Ustáli jsme je, většina společnosti tomu neuvěřila, ale stále jsou tací, kteří tomu věří. Převzala to konspirační média, která na Slovensku čte dost lidí. Věří tomu, že nás platilo zahraničí a že to byl státní převrat.

V březnu 2018 oznámil rezignaci ministr vnitra Robert Kaliňák a o pár dní premiér Robert Fico a tím pádem i celá vláda. Považovali jste to ve vaší iniciativě za velký úspěch?

Robert Fico tu byl 12 let. Zabetonovaný v politice a nedotknutelný. A najednou, po nátlaku veřejnosti a lidí, kteří stáli v ulicích, musel odejít. To považuji za velký úspěch občanské společnosti, protože těm, kteří si mysleli, že můžou všechno, občané ukázali, že to tak není. Myslím, že rekonstrukce vlády měla být hlubší. Je tam Peter Pellegrini, za kterým pořád stojí Robert Fico, ale i tak je to obrovský úspěch. Věřím, že Ficova éra jako silného vůdce Slovenska končí.

Foto: ČTK

Robert Fico s Peterem Pellegrinim na poslední schůzi vlády před tím, než exprezident Andrej Kiska přijal Ficovu rezignaci a do úřadu jmenoval Pellegriniho.

Jak jste na tom v iniciativě názorově? Je to jeden proud?

Vůbec nejsme jednotní, v hlavním týdnu byli lidé víc konzervativnější i víc liberálnější. Snažili jsme se od začátku ukázat, že na náměstích stojíme všichni společně, bez ohledu na hodnotové zaměření. Stáli jsme proti velkému zlu. A to nám zůstalo doteď. Máme liberálnější lidi z velkých měst i lidi z vesnic a konzervativnějších regionů.

Kromě podpory zájmu lidí o politiku je vaším cílem nést odkaz Jána Kuciaka a vzpomínku. Jde to dělat tak, aby se z Kuciaka nestal jen symbol, nebo modla?

Poselství zůstává v tom, co Jano dělal a jaký byl. Já jsem ho osobně neznala, ale poznala jsem jeho přátele. Ti říkají, že to byl hrozně pracovitý a jednoduchý člověk – nepotrpěl si na prestiž, pýchu a podobně. A stejná byla i Martina. Tenhle jejich život chrání to poselství a chrání nás před tím, abychom je neuctívali jako modly. Bylo to v malých věcech, nebylo například vůbec lehké najít jejich fotografie. Tuhle pokoru vnímáme i u jejich rodin. Jsou to lidé, kteří vítězili tím, že měli pravdu, a ne tím, že měli peníze.

Foto: Filip Harzer, Seznam Zprávy

Aktivistka Veronika Bruncková.

Jaké zatím máte pocity ze soudního líčení v Pezinku, které začalo se čtveřicí obžalovaných v lednu?

Když jsem v televizi poprvé viděla, jak tam jde Kočner a další, bylo to pro mě velmi těžké. Neumím si představit, jak těžké to bylo pro rodinu, která jim pohlédla do očí. Na druhou stranu si uvědomuju, že je to velmi důležitý proces. Znovu vystupuje do popředí to, že spravedlnost musí být odhalena až do morku kostí. Potřebujeme znovu slyšet tu šifrovanou komunikaci, která byla mezi nimi, znovu slyšet o těch kontaktech, které Kočner měl. Jen tak může být spravedlnosti učiněno zadost. Musíme se podívat zlu přímo do očí.

Je také důležité, že lidé vidí, že muž, který patřil mezi slovenské mocné, sedí spoutaný před soudem a peníze ho z toho nedostanou. Je konec té éry chráněných a nedotknutelných.

Jak podle vás dopadnou volby?

Poslední dny se to velmi měnilo, takže si netroufám odhadnout, která strana vyhraje. Negativně vnímám nárůst podpory fašismu. Nemyslím si o voličích Lidové strany Naše Slovensko, že inklinují k fašismu, ale že chtějí nějakou změnu místo Směru a našli ji v LSNS.

A není to i tak trochu nežádaný efekt oněch posledních dvou let?

Ptala jsem se sama sebe, jestli jsme nějaké věci měli dělat jinak. Myslím, že něco je práce naše a něco je práce politiků a že to, jak dělat kampaň, je na stranách. Některé strany ty dva roky mohly podle mě víc komunikovat s voliči a lépe vysvětlovat, že mají skutečná řešení, nejen ta na billboardech, jak je prezentuje LSNS. Neberu to ale jako naše selhání, nejsme ti, kteří všechno zachrání.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené