Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Omezit obchodní řetězce v nabídce slev. Zabránit zvýhodnění privátních značek potravin. Zúžit podpory „neprodukčním“ farmám a naopak podpořit zpracování masa, zeleniny a mléka v České republice. Překopat systém rozdělování dotací. Ty by se mohly nastavit třeba i podle cen na burzách.
Baterii nápadů, jak změnit české zemědělství, zmiňuje nová „Společná iniciativa pro konkurenceschopné zemědělství, kvalitní a bezpečné potraviny pro občany této země po volbách 2025“. Stojí za ní šest největších domácích zemědělských organizací: Agrární komora, Iniciativa zemědělských a potravinářských podniků (IZPP), Společnost mladých agrárníků, Potravinářská komora, Zemědělský svaz a Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů.
Strategii nepodporuje Asociace soukromého zemědělství. Ta naopak tvrdí, že jde o pokus o další oligarchizaci českého zemědělství.
Neveřejný dokument, který má redakce SZ Byznys k dispozici, zmiňuje řadu návrhů, u nichž budou zástupci organizací hledat průsečík s politickými stranami. Vyjednávání už začala. Organizace hledají podporu ze strany hnutí ANO, SPD, Motoristů sobě i koalice Spolu.
„Polovina příjmů z dotací? Neudržitelné“
Jedním z hlavních autorů návrhů (podle některých dokonce tím hlavním) je Martin Šebestyán, bývalý šéf Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF), který ročně rozděluje dotace za zhruba 35 miliard korun.
„Za zásadní věc považuju to, že velká část dotačních prostředků v zemědělství jde na režimy, které spíš zemědělce vedou k neprodukci,“ řekl a dodal: „Myslím, že cesta je v tom, aby je stát a společnost vedly zemědělce k tomu, aby se o sebe byli schopni postarat sami. Máme tady velkou skupinu zemědělců, kteří jsou závislí na dotacích, které tvoří 50, 60, 70 procent jejich příjmů. To je dlouhodobě pro stát a společnost neudržitelné.“
„Řada podpor je dnes směrovaná do environmentálně-klimatické oblasti. Míří tam 54 procent rozpočtu II. pilíře (Program rozvoje venkova), přitom závazek EU je 35 procent. To jsou věci, které řadě subjektů navyšují závislost na dotacích,“ říká. Podle něj má smysl víc podporovat zpracovatelský sektor a diverzifikaci činnosti, aby nebyly farmy závislé na tržbách z jedné oblasti.
Šebestyán po odchodu ze SZIF pracoval pro podnik Agro - Měřín podnikatele Gabriela Večeři. Cesta z jednoho z největších agroholdingů v zemi ho zavedla do předsednictva Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků. Tu v minulosti postupně řídili velcí agropodnikatelé Zdeněk Jandejsek, Gabriel Večeřa a Jiří Milek. Posledně jmenovaný byl krátce i ministrem zemědělství ve vládě Andreje Babiše.
Zástupci Společné iniciativy pro konkurenceschopné zemědělství požadují zásadní změny v oboru. Programem se vymezují proti politice současné vládní koalice, především vůči přenastavení dotačního systému, který zvýhodnil menší farmy.
Navrhované změny mají podle iniciativy přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti potravinářství a zemědělství, které zatěžují vysoké náklady, nízké výkupní ceny obilí a geopolitická nejistota.
Problémy zemědělství
Dokument zmiňuje několik problémů českého zemědělství. Prvním je nízká přidaná hodnota (rozdíl mezi výnosy z prodeje a náklady) a slabá produktivita. Čistá přidaná hodnota na hektar je v Česku v průměru 370 eur, v Polsku 844 eur, v Německu 1072 eur a v EU jako celku 925 eur, uvádí dokument.
Jako problém vidí i větší závislost na dotacích než v zahraničí, vysokou redistributivní sazbu, která zjednodušeně řečeno přisypala z kapsy velkých zemědělců těm menším, anebo vysoké dotace na ekologickou produkci.
Negativem českého zemědělství je také podle nich příliš velká orientace na rostlinnou výrobu (53,7 procenta), zatímco živočišná výroba představuje pouze 39,9 procenta. To má vliv i na horší kvalitu půdy, protože organická hnojiva jsou prospěšnější než syntetická ze zemního plynu.
„Vede to k masivní produkci základních komodit, především obilovin, a vytváří vysokou závislost na jejich vývozu,“ stojí v dokumentu. Naopak klesá výměra pro pěstování zlepšujících plodin, jako jsou víceleté pícniny.
Hlavní podíl na rekordním záporném agrárním saldu ve výši 45 miliard korun (více se dováží než exportuje) má obchod s masem, zejména vepřovým, kde je Česko závislé na dovozu ze zhruba poloviny, ale také kvůli dovozu ovoce, zeleniny a mléčných výrobků. Exportují se jen komodity s nízkou přidanou hodnotou, jako jsou obiloviny, surové mléko a živá zvířata.
Organizace se také vymezují proti „neprodukčnímu zemědělství“, typicky zemědělské činnosti s vysokým podílem dotací a nízkou zaměstnaností. Terčem je dotované ekologické zemědělství, které zabírá 15 procent půdy, ale produkuje údajně jen 1 procento potravin.
Recept na změnu
Návrhů řešení je celá řada. „České“ zájmy by mělo zlepšit nasměrování podpor do modernizace závodů, zpracovatelských kapacit, výstavby skladů a na straně obchodu posílení vlivu odbytových organizací. Mluví se proto o „optimalizaci dotací“ tak, aby motivovaly k produkci, nikoliv pouze k udržování nečinnosti.
Na dotaz, zda by se menší farmy měly podporovat více než větší, Šebestyán uvedl, že menší podniky se více podporují dlouhodobě. „Vidím tady hon na některé typy firem. Úplně nechápu příčiny, ale je to asi součást politického boje,“ uvedl v narážce na současná pravidla zemědělské politiky, které zvýhodňují menší farmáře.
„Pokud akciová společnost nebo družstvo se 400 členy podniká na osmi tisících hektarů a mají dotace v řádu procent tržeb, na daních a odvodech za zaměstnance státu odvedou třeba trojnásobek, šestinásobek dotací, mělo by se to brát v úvahu. Je to přínos pro všechny daňové poplatníky,“ říká.
Zajímavým nápadem je navrhované navázání minimálně 30 procent přímých plateb na produkci a tržní cenu. „Toto opatření umožní flexibilní přizpůsobení se trhu – pokud je cena komodit vysoká, dotace mohou být sníženy, pokud je nízká, dotace se zvýší,“ stojí v dokumentu. Jako produkci citlivou na tržní výkyvy uvádí živočišnou výrobu, ovoce a zeleninu.
„Jsou to modely, které fungují mimo EU. V Evropě to není možné, nemůžeme vázat dotace na produkci, takže to řada států dělá nějakými skrytými mechanismy. Podporujeme skryté mechanismy, které by podporovaly stabilitu trhu,“ vysvětluje Šebestyán. Řešit by se to podle něj nemělo finanční rezervou ze státního rozpočtu, ale nastavením národních dotací.
Zemědělské dotace
Společnou zemědělskou politiku tvoří dva pilíře.
I. pilíř = přímé platby
Cílí na přímou podporu zemědělců. Podpory jsou často podmíněny dodržováním určitých environmentálních, sociálních a zemědělských standardů.
- Základní platby na plochu
- Platby za ekologická opatření
- Platby pro mladé zemědělce
II. pilíř = rozvoj venkova
Cílem je dlouhodobý rozvoj venkovských oblastí a investice do zemědělství. Mezi projekty patří modernizace podniků, ochrana krajiny, sociální začleňování, diverzifikace venkovských ekonomik.
- Agro-environmentální opatření
- Investice do venkovské infrastruktury
- Podpora mladých zemědělců a inovací
- Programy na ochranu biodiverzity
Strategie neřeší jen oblast zemědělské výroby a zpracování potravin, ale i „koncovku“. Cílem je víc regulovat obchod a přiškrtit prodejní řetězce. Od iniciativy zaznívá požadavek na zpřísnění zákona o významné tržní síle, který by měl obchodním řetězcům více bránit ve zneužití dominance vůči dodavatelům.
Průhledné privátky a regulace slev
„Supermarkety často nakupují potraviny za ceny pod výrobními náklady, což ohrožuje domácí produkci,“ pojmenovává iniciativa problém. Navrhovaným řešením je zákaz slevových akcí na potraviny prodávané pod nákupní cenou a také důrazné sankcionování při porušení a při zvýhodňování privátních značek.
Potravinářská komora říká, že zákon o významné tržní síle není efektivní i přes jeho novelizaci před dvěma lety. „V praxi často dochází k jeho obcházení nebo je pro menší a střední dodavatele obtížné svá práva efektivně vymáhat,“ uvedl mluvčí komory Marek Zemánek.
Regulace slev by byla pokračováním neúspěšných snah minulých vlád.
„Transparentní podmínky u akčních cen jsou pro nás klíčové. Je nezbytné, aby řetězec jasně definoval množství, období platnosti a konečnou cenu pro akční nabídky. Slevy bohužel v posledních letech zcela ztratily svůj původní smysl. Místo benefitu pro zákazníka se staly běžnou praxí, která často zastírá skutečnou hodnotu produktů,“ vysvětlila komora. Snaha má podle ní navazovat na zákonné zakotvení zákazu prodeje pod nákupní cenou.
Potravináři také tvrdí, že řetězce zvýhodňují své vlastní značky. „Dávají svým vlastním produktům neférovou výhodu oproti produktům zavedených dodavatelů, což se projevuje lepším umístěním v regálech, neoprávněnými srovnávacími kampaněmi nebo nátlakem na dodavatele,“ uvedl Zemánek.
Zásadním krokem k narovnání je podle něj zavedení povinného uvádění výrobce u privátních značek. O to už se pokoušel exministr zemědělství Miroslav Toman, nakonec však návrh neprošel.
„Cesta k oligarchizaci“
Program nové iniciativy kritizuje Asociace soukromého zemědělství, která hájí zájmy rodinných farem s přímou vazbou na život na venkově. Podle jejího předsedy Jaroslava Šebka jsou návrhy nesmysly, které v zájmu několika zemědělských bossů sepisují lidé, kteří nikdy v zemědělství nepodnikali a nic nevypěstovali. „Mílovými kroky se blížíme k oligarchickému zemědělství na Slovensku,“ říká.
Nesouhlasí s krácením dotací na ekologické programy a vadí mu, že návrhy vůbec neřeší velký problém s generační obměnou, zastropování dotací a téma propojenosti podniků, ani fenomén skupování podniků a jejich prodej neprůhledným a zahraničním subjektům mimo zemědělství.
Odmítá i návrhy na předkupní právo na zemědělskou půdu pro aktivní zemědělce a na zákaz prodeje půdy subjektům mimo Evropskou unii.
„Chtějí ale předkupní právo – naprosto zásadně nepřijatelné porušení vlastnických práv a okradení všech vlastníků, které přihrne další půdu do velkých celků a mimo vliv lidí, co v místě žijí,“ dodal Šebek.
