Zdravotnictví si platí lidé a firmy a ti vědí, co je špatně, říká šéf Linetu

Zdravotnictví se ze 70 procent hradí z kapes zaměstnavatelů a zaměstnanců, kteří platí daně, odvody a pojištění. Přesto nemají žádnou možnost systém ovlivňovat, což by se mělo změnit, tvrdí Svaz průmyslu a dopravy. Ten odmítá další zvyšování odvodů a zatěžování ceny práce a navrhuje, jak docílit finančně udržitelného zdravotnictví.

„Víme, že české zdravotnictví je skvělé, máme tu nulovou bariéru vstupu pro zdravotnictví, ale výzva je o tom, jak bude zdravotnictví vypadat za 10 let,“ vysvětluje v pořadu Inside Talks šéf společnosti Linet Tomáš Kolář. Podle něj české zdravotnictví nemůže dále dobře fungovat bez kompletní reformy. Svaz proto předložil studii, kde konkrétní kroky navrhuje.

„Není na to jedna odpověď, není na to jedno tlačítko. Zvyšování odvodů a další zdražování práce ale není cesta. Už teď jsme v rámci Unie na třetí příčce ve výši odvodů, a tím pádem v prodražení lidské práce. Další věc, která je pro nás jako zaměstnavatele klíčová, je zdravý zaměstnanec. Když si k tomu přičteme demografii a vlastně i nutné prodlužování věku odchodu do důchodu, je pro nás klíčové, abychom všichni zůstali zdraví celý svůj aktivní život,“ říká Kolář.

Za posledních 30 let se délka dožití prodloužila o 10 let, ale délka dožití ve zdraví se neposunula. 80 procent dnešních padesátníků tak trpí alespoň jednou chronickou nemocí.

„I to je jeden z parametrů, se kterým se musí počítat. Navyšuje se počet chronických pacientů, což je samozřejmě pro zdravotnictví náklad,“ říká Kolář.

Svaz proto za pomoci Jakuba Hlávky (vedoucího Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace, pozn. red.) vypracoval studii, která posouvá zdravotnictví směrem k větší efektivitě.

Návrh má šest segmentů sekcí od primární péče přes péči akutní, následnou až po lékovou politiku, data a digitalizaci. Primární péče počítá například s většími kompetencemi sester a lékárníků a integrací veřejného zdraví do primární péče. „Aby ambulantní a primární péče fungovala opravdu tak, že dokáže zachytit a odléčit 80 % toho, co je potřeba, a pouze nutné se předávalo do nemocnic. Dnes je to obráceně. Jedním ze střípků do celé diskuze je třeba i očkování jinde než jen u lékaře. Je velká diskuse, jestli se může očkovat v lékárně. Proč ne! Prostě udělat všechno, co vede k tomu, aby se nejenom zvětšila efektivita toho systému, ale i proočkovanost,“ připomíná Kolář.

Akutní péče pak třeba počítá se zlepšením koordinace uvnitř nemocnic a centralizací zdravotní péče, následná péče zatím v systému spíše chybí a je nutné ji dobudovat. „Poslední body jsou něco, kde známe pozitivní efekt z firem. Co neměřím, to neřídím,“ říká Kolář.

„Není to jen o tom něco navrhovat, ale i dělat - máme tu reálnou zkušenost s prevencí. Třeba u nás organizujeme už 15 let dny zdraví a zdůrazňujeme lidem, jak je důležité starat se o prevenci,“ popisuje praxi Kolář s tím, že při pozitivní motivaci a nabídce všech prohlídek během jediného dne nestačí kvůli zájmu ani kapacity. Právě tohle by měla být podle podnikatele role firem, ale ne direktivně nařízená, jak se to často děje. „Naopak by měly vznikat spíš pobídky, aby byl zájem firem se o zaměstnance starat,“ dodává Kolář. Upozorňuje, že i tady jde o běh na dlouhou trať a jen Linetu trvalo 15 let, než se dostavil efekt.

S hrazením zdravotní péče by ale Svaz zatím vyčkal. „Osobně si nemyslím, že to je zrovna ta věc, na kterou bychom měli sahat jako první. Dnes nás zdravotnictví stojí ročně více než 500 miliard ale už 13 procent si platíme přímo z vlastních kapes, ať už jde o zubaře, nebo léky. Můžeme to zvednout o pár procent, ale vznikne kolem toho tak negativní diskuse, že to v tom prvním kroku nestojí za to. Máme přetlak v nemocnicích a ty jsou ve zdravotnictví nejdražší,“ dodává Kolář.

Debaty o udržitelnosti zdravotního a důchodového systému nejčastěji skončí u nevyhnutelného prodloužení odchodu do důchodu. Už dnes to ale podle Tomáš Koláře, šéfa Linetu dělá „dobrovolně“ většina zaměstnanců.

„Samozřejmě, hodně to závisí na profesích. Je jasné, že pro manuální a těžké profese je podstatně složitější zůstat aktivní delší dobu než u kancelářských či méně náročných profesí, ale řekl bych, že pozdější odchod do důchodu je zcela běžný. Velmi často se těm lidem do důchodu nechce. Není to jen ekonomický důvod, i když samozřejmě měsíční příjem a důchod je velký rozdíl. Nevidím důvod, proč by 65letý člověk měl zaklapnout desky a odejít,“ říká Kolář.

Upozorňuje, že i o sedmdesátníky je dnes na trhu práce zájem. „Stále žijeme v zemi, která má rekordní zaměstnanost. Pořád je tu hlad po zaměstnancích. S věkem máte zaměstnance, který má zkušenost. Možná logicky klesá výkon, ale i sedmdesátník, když se cítí fit, má svoji hodnotu. Nemusí mít pět pracovních dnů v týdnu, může mít dva, kdy je schopen předávat zkušenosti a pracovat na specifickém projektu, nebo mít specifickou roli,“ dodává.