Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Míčovna Pražského hradu v pondělí hostila konferenci s názvem Inovativní postupy v oblasti duševního zdraví: Česko jako lídr EU? Ta měla za cíl otevřít diskuzi o budoucnosti péče o psychiku, psychologické odolnosti společnosti v době krize a hlavním tématem celé konference byla psychedeliky asistovaná terapie.
Během večerního panelu věnovaného tématu, jak filantropie pomáhá formovat odolnou společnost, vystoupil Ondřej Fryc, řídící partner společnosti Reflex Capital SE, filantrop a spolumajitel RSJ Group Václav Dejčmar, generální ředitel a předseda dozorčí rady skupiny EUC Jan Blaško a zakladatelka Nadačního fondu Propolis Lilia Khousnoutdinova. Diskuzi moderovala novinářka Zuzana Hodková.
„Mám v rámci filantropie takové tři zájmy, které jsem si definoval kdysi dávno, čistě proto, že to se mnou souzní, a to je kultura, vzdělání a duševní zdraví. A to duševní zdraví, jak jsem na to přišel? Měl jsem to štěstí se narodit do hodně transformační doby,“ uvedl Dejčmar na otázku, proč je nyní otázka duševního zdraví tak naléhavá.
Není podle něj překvapivé, že se na Západě začalo o nárůstu depresí, úzkostí a dalších poruch uvažovat jako o epidemii. Rychlé tempo změn a tlaky dnešní doby – zejména na mladou generaci – vyžadují nové přístupy, které jsou zatím omezené.
Zásadním bodem v boji za lepší duševní zdraví je podle diskutujících především prevence. „I přesto, že máme velkou zdravotní skupinu, tak i já jsem se setkal se situacemi, kdy jsme nebyli schopni kamarádům či známým pomoci s jejich dětmi nebo příbuznými. Základ toho celého je prevence,“ popsal Blaško.
Cestou ke změně je osvěta
Problematika duševního zdraví není izolovaným jevem – úzce souvisí s hlubšími společenskými výzvami, jako jsou válečná traumata, sociální nerovnosti, nestabilní rodinné prostředí či nedostupnost kvalitního vzdělání. I proto se v diskuzi řešilo to, jak nastavit filantropickou podporu tak, aby neléčila jen symptomy, ale přispívala k dlouhodobým strukturálním a kulturním změnám ve společnosti.
Podle Fryce je klíčem k takovým změnám právě podpora inovativních přístupů: „Většina lidí si pod filantropií představí, že dáváte peníze třeba na pejsky v útulku. Ale co skutečně pomáhá, je, když se podaří změnit systém. A psychedelika – to je systémová změna, která může výrazně snížit utrpení.“
Podpora psychedelik podle Dejčmara navíc představuje i jiný přístup k filantropii, není to totiž téma, které by bylo široce společensky akceptované. „Podporovat dětské domovy je společensky přijatelné. Ale jakmile se pustíte do psychedelik, to společenské přijetí najednou chybí,“ vysvětloval.
Přesto je veřejná nálada překvapivě otevřená. Nedávný průzkum Nadačního fondu pro výzkum psychedelik Psyres, vyhotovený výzkumnou agenturou Simply5, podle diskutujících ukazuje, že terapeutické využití psychedelik podporuje 68 procent Čechů. Také podle něj měl téměř každý respondent zkušenost s psychickými problémy – ať už vlastními, nebo ve svém okolí. I to podle diskutujících ukazuje, že filantropie by měla mít odvahu jít za hranice tradičních přístupů a podporovat inovace. Klíčové mohou být pro změnu mínění klinické výzkumy, které předkládají jasné důkazy.
„Celý život jsem byl odpůrce substancí měnících vědomí. Přesvědčily mě výzkumy, když vidím ty důkazy, říkám si, že je možná čas na to, změnit ten svůj přístup a něco se k tomu dozvědět. Klinické výzkumy jsou strašně drahé, stojí minimálně desítky milionů korun, nějaké další stojí i stovky milionů. Klinická evidence je přitom zásadní pro to, aby i zapřisáhlé odpůrce přesvědčila,“ vysvětluje Fryc.
Podle Khousnoutdinové je zásadní také změna přístupu k utrpení a destigmatizace duševních onemocnění. „Velkou roli hraje také normalizace a vlastně i glorifikace, utrpení, nezdravého životního stylu. Rutiny, kdy spíme málo, pijeme kafe, abychom se nějak dali dohromady. Vyhoření je něco, co se považuje skoro za cosi důstojného. Musíme začít glorifikovat zdraví, jak to fyzické, tak to duševní,“ myslí si.
Filantropie tam, kde stát nestačí
Spolek Propolis, který Khousnoutdinova zastupuje, podle ní v mnoha ohledech supluje stát. „Například proplácíme služby porodní asistentky ženám v nouzi, proplácíme také například zdravotníkům vzdělávací akce, na které by chtěli jít, ale nemají tu možnost. Přijde mi veliká škoda, že to není systémově lépe zajištěné,“ popisuje.
Změna podle Dejčmara musí přijít tak, že ji někdo velmi intenzivně chce. „V tomto ohledu má soukromý sektor ohromnou výhodu, protože pro nás je to vedlejší aktivita. Nejsme závislí na nějakých grantech. Věříme tomu, co si o tom myslíme, což je založeno na vědecké evidenci. Snažíme se, aby se to, co říká věda, mohlo stát. A mohlo se to stát proto, aby se snížilo utrpení lidí,“ uvedl.
