Hlavní obsah

Případ Sberbank. Čirá naivita krajů a obcí ohrozila miliardy korun

Jana Matesová
Ekonomka, bývalá zástupkyně Česka při Světové bance
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

Pobočka banky Sberbank na Strossmayerově náměstí je pomalovaná červenou barvou… Ilustrační foto.

Reklama

14. 3. 12:59

Kraje a obce, které daly veřejné peníze do Sberbank, podporovaly ruskou centrální banku. Riziko bylo nejméně od roku 2014 obrovské, píše ekonomka a bývalá zástupkyně Česka při Světové bance Jana Matesová.

Článek

Čtyři kraje a nejméně dvě desítky měst a obcí svými účty s penězi spravovanými pro občany podporovaly v uplynulých letech devizové rezervy ruské centrální banky. A co více, nakonec v ní pro tuto chvíli utopily část veřejných peněz určených jejich občanům.

Nejsmutnější je případ Kraje Vysočina, jehož občanům rozhodnutím vedení kraje uvázly v bance dvě miliardy korun, a aby zjistili, kolik se jim z nich vrátí, budou čekat na vypořádání pohledávek ze zbývajícího majetku banky v rámci pravděpodobné likvidace.

Byla jsem bez přehánění šokována zjištěním, že kraje a obce ukládaly peníze občanů u Sberbank, a několikrát jsem se k tomu vyjádřila veřejně. Zde shrnuji, kde je problém, a nabízím návod, jak příště spravovat peníze občanů lépe.

Pojištění vkladů

V Česku jsou pojištěny neanonymní vklady fyzických a právnických osob vedené v českých korunách i v cizí měně, a to až do výše ekvivalentu 100 tisíc eur na jednu fyzickou nebo právnickou osobu – bez ohledu na počet účtů u téže banky. V některých případech je pojištění i vyšší. Stejné pravidlo platí v celé EU. V okamžiku pádu Sberbank působící na českém trhu šlo o 2 499 500 Kč.

Pojištění se ovšem netýká některých v zákoně vyjmenovaných případů včetně vkladů státu a samosprávných územních celků s daňovými příjmy převyšujícími ekvivalent 500 tisíc eur. Ani u menších obcí není pojištění automatické.

Vedení obcí a krajů musí tedy být při výběru banky pro uložení peněz určených jeho občanům ještě pečlivější než jednotlivec. Výběr by měl být pořádně prodiskutován celým zastupitelstvem a občané by se měli aktivně zajímat o to, jaké banky si samosprávný územní celek pro správu peněz vybral a jaké k tomu měl důvody.

Jak vybrat banku

Na českém trhu mohou působit jen banky, které mají bankovní licenci udělenou Českou národní bankou. Tedy argument, že „banka měla licenci“, je při výběru banky irelevantní – banku bez licence si stejně pro správu svých peněz vybrat nemůžete. Pro udělení licence má ČNB ze zákona jasně stanovené podmínky.

Sberbank získala licenci v roce 1993, kdy podmínky splňovala, a když před více než 10 lety převzala Volksbank a ČNB toto převzetí schválila, splňovala i podmínky pro převzetí další banky. ČNB dohlíží nad bankovním trhem, což konkrétně znamená, že dohlíží na stabilitu a finanční zdraví bank a dodržování zákona.

Pro odnětí licence má také přesně stanovená kritéria – a to, co se odborně nazývá „politické riziko“, mezi nimi není. Není mezi nimi v žádné zemi: centrální banky jsou a pro dobré fungování musejí být apolitické. Tzv. politické riziko je první a nejvyšší úroveň rizika, kterou při svém rozhodování musí investor nebo vkladatel učinit sám.

Jinými slovy, vkladatel, zejména v případě, že je územním samosprávným celkem a spravuje veřejné peníze, musí tedy zvažovat mnohem více než jen existenci licence.

První úvaha vkladatelů a investorů

Kraje a města nejsou profesionální investoři. Jenže často spravují tak velké objemy veřejných peněz, že se jako profesionální investor rozhodovat musejí.

Investor v úvahách začíná vyhodnocením rizik. První a nejvyšší úroveň rizika je, jak už bylo uvedeno, tzv. riziko politické. Investor nebo vkladatel si musí klást otázky:

  • Není zvažovaný partner, zde tedy potenciální banka nebo její vlastník, zapojen do nějaké války? Není v ní snad dokonce agresorem? Není ohrožen válečnými sankcemi, vojenskými výdaji, válečnými reparacemi? Pokud by byl, dopadnou tyto důsledky téměř s jistotou i na obchodní partnery, zde tedy na klienty.
  • Hrozí v zemi zvažovaného partnera vyvlastňování?
  • Hrozí nestandardní zacházení se zahraničními partnery?

Jak tedy z tohoto pohledu dopadla Sberbank?

Všechny společnosti ruské Sberbank v Evropě byly založeny ruskou centrální bankou jako její dceřiné společnosti. Ruská centrální banka byla kontrolním vlastníkem a byla to ona, kdo primárně vydělával na operacích těchto bank. Protože česká koruna je volně směnitelná za hlavní rezervní měny, vklady českých klientů u Sberbank včetně krajů a obcí podporovaly devizové rezervy ruské centrální banky. Ruské centrální bance se je v posledních sedmi letech podařilo navýšit o 60 procent.

Od února 2014 vedla Ruská federace nepřetržitě válku proti Ukrajině. Od března 2014 byla proto předmětem mezinárodních sankcí. Když sankce udeřily, propadla se hodnota rublu k americkému dolaru ještě v témže roce o 47 procent, a to přesto, že ruská centrální banka intenzivně intervenovala proti pádu hodnoty rublu.

Co to znamená? Používala své rezervy ve volně směnitelných měnách k nákupům rublu na světových trzích, aby tak uměle zvyšovala poptávku po něm. Vklady zahraničních klientů Sberbank se jí velmi hodily, protože devizové rezervy svými vklady pomáhali udržovat a v následujících sedmi letech je ruská centrální banka dokonce navýšila o uváděných 60 procent.

Přáli si občané příslušných krajů, měst a obcí podílet se na tom? Ptalo se jich zastupitelstvo?

Shrnuto: v případě Sberbank bylo toto tzv. politické riziko nejvyšší, jaké mohlo být.

Byla vlastněná státem, který vedl válku proti svému sousedovi, a byla i předmětem mezinárodních sankcí. Navíc před aktivitami ruských komerčních zájmů v České republice systematicky upozorňovaly české zpravodajské služby i ve svých veřejných zprávách po mnoho let.

Pro správce veřejných peněz mělo být naprostou alfou a omegou, že u ústavu s maximálně možným politickým rizikem nezřídí účty za žádných okolností. Pokud už v něm v době anexe Krymu v roce 2014 své účty měli, měli je přenést do jiné banky v nejrychlejším možném termínu.

Když ty podmínky byly tak výhodné…

Kraje a obce nyní argumentují, že podmínky u Sberbank byly tak výhodné a že byla k samosprávám velice vstřícná. Na finančním trhu ovšem vždy platí, že když jsou podmínky nadprůměrně výhodné, znamená to, že riziko je nadprůměrně vysoké.

A že byla Sberbank k samosprávám vstřícná? Její zakladatel, ruská centrální banka, potřebovala nalákat vkladatele ve volně směnitelných měnách, a jak se ukázalo, zacílení na samosprávné celky s jejich často vysokými vklady a naivním ekonomickým uvažováním se jí vyplatilo.

Měla vláda kraje a obce chránit?

Mělo snad ministerstvo financí nebo vnitra samosprávám vedení účtů u Sberbank zakázat? Ministerstva to učinit nemohou, protože by narušovala rovnou konkurenci. Především je však nutné se ptát: opravdu musí vláda vodit volené představitele krajů a obcí za ruku? Je třeba, aby se o tak důležité otázky, jako jsou obchodní vztahy jejich krajů a obcí, včetně výběru bank pro vklady veřejných peněz, mnohem více zajímali i občané.

Uznávám ovšem, že zatímco u krajů a velkých měst je neschopnost provést kvalifikovanou úvahu o výběru banky těžko omluvitelná, u malých obcí nelze po zastupitelích chtít, aby byli odborníky na vše.

Poučení ze Sberbank bylo snad dostatečné, ale je možné, že zákonné podmínky pro správu veřejných peněz samosprávami se zejména s ohledem na malá města a obce do budoucna změní.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované