Článek
Boje mezi Íránem a Izraelem zahýbaly cenami zemního plynu na světových trzích. Minulý pátek velkoobchodní cena vzrostla o deset procent, v pondělí pak atakovala hranici 40 eur za MWh, což je nejvyšší cena od začátku dubna.
Odběratelé plynu však tento výkyv nepocítí hned. „Naši obchodníci na sezonu příští zimy nakupují postupně, velkou část mají nakoupenou. V horizontu tohoto roku, možná i v první polovině příštího, nebude dopad do cen pro zákazníky příliš intenzivní,“ říká generální ředitel Českého plynárenského svazu Josef Kotrba.
Růst ceny jde nyní proti dosavadnímu trendu, kdy ceny energií spíše stagnovaly. „Přestože se velkoobchodní ceny zvýšily, tak akviziční ceny pro nové zákazníky se drží velice nízko a nemá cenu čekat, že by šly dolů. Dle mého názoru je pozoruhodné, že se ceníková cena plynu drží pod 1000 Kč za MWh bez DPH tak dlouho,“ říká ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor.
Další pokles cen pro koncové odběratele by už zákazníci očekávat neměli. Pokud tedy domácnostem nyní končí fixace, mají ještě šanci využít současných nižších nabídek. „Fixoval bych na dva roky a využil bych teď některou z velice dobrých nabídek, je z čeho vybírat, řada dodavatelů má cenu plynu kolem 1000 Kč za MWh a u elektřiny kolem 2500 Kč za MWh bez DPH,“ říká Gavor.
Írán v sobotu částečně pozastavil těžbu plynu na největším plynovém poli na světě kvůli izraelskému útoku, který tam v sobotu způsobil požár. Šlo o první izraelský útok na íránský ropný a plynárenský sektor.
Ložisko South Pars se nachází na jihu země v Perském zálivu, podle agentury Reuters obsahuje odhadem 35,68 bilionu kubíků těžitelného zemního plynu, což představuje téměř 20 procent světových zásob.
Írán sice nesmí kvůli sankcím svůj plyn vyvážet, ale pole sdílí s Katarem. Ten díky němu vyprodukuje 77 milionů tun zkapalněného zemního plynu, těží zde například firmy Exxon a Shell. Následně plyn dodávají do Evropy a Asie.
Na trhy však přerušení provozu ložiska nebude mít vliv. Katarský LNG podle řídicího partnera poradenské společnosti EGÚ Brno Michala Kocůrka pokrývá přibližně pět procent spotřeby plynu v EU. „Fakticky asi podobné množství plynu, které jsme od ledna přestali odebírat z Ruska pomocí ukrajinské tranzitní infrastruktury,“ srovnává Kocůrek.
Katar je mezi dodavateli do Evropy sice méně významný, ale je klíčovým hráčem světového obchodu se zkapalněným zemním plynem (LNG). „Na světovém trhu má podíl cca 20 procent, to už je významné a má to dopad na cenu,“ říká Kotrba.
LNG určuje cenu plynu v Evropě. Nyní tvoří největší podíl dodávek vedle plynu, který teče potrubím z Norska, Alžírska a v případě dodávek do Maďarska a na Slovensko z Ruska.
Horší než pozastavení těžby je však možný scénář, v němž by došlo k uzavření Hormuzské úžiny mezi Íránem a Spojenými arabskými emiráty. To by významně omezilo export katarského plynu. „Katar 90 procent své produkce naloží na lodě na svém území a ty musí úžinou proplout. Írán používá svou schopnost uzavřít úžinu jako určitou strategickou zbraň. Záleží, jak se bude konflikt vyvíjet,“ říká Kotrba.
Trh toto riziko už reflektuje v cenách plynu. „Na hlavním obchodním bodě evropského trhu se cena plynu zvýšila za poslední týden o přibližně 12 procent a opět překročila hranici 40 eur za MWh,“ popisuje Kocůrek.
Hormuzský průliv se nachází mezi Perským a Ománským zálivem.
Ceny plynu v EU se tak v následujících měsících budou pohybovat kolem této úrovně. „To bude vzhledem k potřebě plnění zásobníků znamenat další navyšování cen plynu s odběrem v zimních měsících. Potenciál růstu cen navíc opět ve zvýšené míře láká k čistě spekulativním nákupům na derivátovém trhu s plynem řadu investičních fondů, což ceny plynu v EU dále zvyšuje,“ upozorňuje Kocůrek.
Výpadek katarských dodávek by však způsobil, že je budou muset nahradit jiní dodavatelé, což by mohlo odklonit některé dodávky pro Evropu a propsalo by se to i do ceny plynu.
Írán je třetím největším producentem zemního plynu na světě po Spojených státech a Rusku. Produkuje přibližně 275 miliard metrů krychlových plynu ročně, což představuje zhruba 6,5 procenta celosvětové produkce. Spotřebovává jej však sám kvůli sankcím.
