Mít všechny zásoby na jednom místě? Riskantní, myslí si pojišťováci

Požár a následné zřícení budovy č. 34 v areálu bývalých Baťových závodů ve Zlíně silně zasáhly hned několik českých firem, které měly v budově sklady. Ty tak přišly buď o část nebo i většinu svého zboží.

Například obuvnická společnost Vasky přišla zhruba o 75 tisíc párů obuvi, oblečení a doplňků značek Vasky a Botas v prodejní hodnotě 150 až 180 milionů korun. Firma zaměřená na sportovní oblečení Alpine Pro zase měla v objektu uskladněné zboží v hodnotě přesahující půl miliardy korun. Incident zasáhl také firmu Sportisimo a Nadaci Tomáše Bati, ta přišla o palety s tisíci knihami.

Postižené společnosti i majitel budovy tak nyní musí vzniklou škodu řešit se svými pojišťovnami – a právě to otevírá řadu otázek, jak v podobných případech pojištění vlastně funguje.

„Uvidíme, jak to všechno pojišťovna vyhodnotí. Nikdy jsem v téhle situaci nebyl, nikdy jsem s pojišťovnou nic takového neřešil, je to pro mě neznámá. Doufám, že to pokryje minimálně částečně škody, které vznikly, ale teď to nemohu komentovat, protože vůbec nevím, jak se k tomu pojišťovna postaví. Už jsme to ale nahlásili a jsme s pojišťovnou v kontaktu,“ uvedl v rozhovoru pro SZ Byznys zakladatel firmy Vasky Václav Staněk.

Budovu jako takovou podle odborníků pojišťuje zpravidla její vlastník, případně společenství vlastníků nebo více spoluvlastníků společnou smlouvou - v tomto případě společnost Cream Group. Majetek si pak pojišťují nájemci- tedy Vasky, Alpine Pro, Zásilkovna, Sportisimo a Nadace Tomáše Bati.

„Jednotliví nájemci si samostatně pojišťují svůj movitý majetek - zde se pak mohou jednotlivé pojistky výrazně lišit - někdo využívá například jen kancelářské prostory bez nákladného vybavení, jiný má například stroje, vybavení, zásoby a zboží,“ uvedl pro redakci SZ Byznys Ondřej Preuss, zakladatel online služby Dostupnyadvokat.cz. Není podle něj však vyloučeno, aby jedna rámcová smlouva zahrnovala více vlastníků nebo firem. Rozhodující je prý vždy to, kdo je ve smlouvě uveden jako pojištěný a jaký majetek je přesně vymezen.

„Pojistná smlouva vlastníka budovy může pokrývat jak nemovitost, tak movité věci ve vlastnictví vlastníka budovy i jeho zásoby. Zároveň i přerušení provozu, zde se jedná o tzv. ušlé nájemné. V rámci jedné pojistné smlouvy může být pojištěna i odpovědnost za škody způsobené provozní činností třetím osobám. Odpovědnost je ale často pojištěna v separátní pojistné smlouvě,“ říká gestorka sekce neživotního pojištění České asociace pojišťoven (ČAP) Lenka Slabejová.

„U firem v pronájmu platí podobná logika, takže lze mít vše pojištěno v jedné pojistné smlouvě, nebo také ve více pojistných smlouvách. Vždy závisí na konkrétní pojišťovně a také na domluvě s klientem,“ dodává.

Podle mluvčího Generali České pojišťovny Jana Marka si nájemce může pojistit i ušlý zisk nebo náklady na opravu vlastních stavebních úprav pronajatých prostor – třeba příček, výloh nebo sociálního zařízení. Díky tomu může škodu na těchto prvcích uplatnit přímo, i když není majitelem budovy.

Doplňuje, že pokud se na pojištění budovy podílí více pojišťoven, jedna z nich vždy vystupuje jako vedoucí pojistitel – ten řeší celou škodu a následně si vyžádá podíly od ostatních, tzv. soupojistitelů.

S tím souvisí i otázka, kdo odpovídá za škodu, pokud se požár rozšíří i k sousedním nájemcům. Podle Preusse automaticky neplatí, že za škodu odpovídá firma, u které oheň vznikl. Nejprve musí být prokázáno, kdo přesně za vznik nebo rozšíření požáru právně odpovídá. Samotná skutečnost, že požár začal v určitých prostorách, podle něj odpovědnost samu o sobě neznamená. Nejdůležitější je tedy určit příčinu.

Teprve pokud je odpovědnost prokázána a daná společnost má sjednané odpovídající pojištění provozní odpovědnosti, může nároky poškozených uhradit její pojišťovna, a to v rozsahu pojistného krytí a do sjednaného limitu. Poškozené firmy mohou zároveň čerpat plnění ze svého vlastního majetkového pojištění – jejich pojišťovny pak mohou vyplacené částky následně vymáhat po odpovědné osobě nebo její pojišťovně.

„V případě komplikované škody, která typově odpovídá požáru ve Zlíně, bychom jako pojišťovna čekali na závěrečné zprávy od policie a samozřejmě hasičů. Na základě zjištěných informací bychom postupovali dále. Scénářů, které mohou nastat, je však celá řada,“ vysvětluje Marek.

Pokud bude prokázáno, že za vznik požáru odpovídá jedna konkrétní firma, mohou podle mluvčího Kooperativy Milana Káni poškozené subjekty uplatňovat nárok na náhradu škody z jejího pojištění odpovědnosti. „Rozsah plnění pak závisí na okolnostech vzniku škody, pojistných podmínkách a sjednaném limitu pojištění odpovědnosti. Přitom nelze automaticky předpokládat, že každá škoda bude z pojištění odpovědnosti kryta,“ vysvětluje.

Podle Preusse může být právě příčina požáru zásadním faktorem pro vyplacení pojištění, vždy ale záleží na tom, jaká rizika si firma skutečně pojistila a jaké výjimky obsahuje její pojistná smlouva. Běžná nedbalost pojištěného sama o sobě zpravidla neznamená, že pojišťovna odmítne plnit – pojištění má naopak krýt i nahodilé události způsobené lidskou chybou.

„Pokud však pojištěný porušil právní nebo smluvní povinnost a toto porušení mělo podstatný vliv na vznik požáru, jeho průběh nebo rozsah následků, může pojišťovna plnění přiměřeně snížit. U úmyslně vyvolané pojistné události pojištěným zásadně nárok na plnění nevzniká. U vadné elektroinstalace nebo technické závady záleží na sjednaných rizicích, stavu a údržbě zařízení a na konkrétních výlukách,“ vysvětluje.

V případě požáru ve Zlíně shořely společnosti Vasky veškeré skladové zásoby, zůstalo jen zboží v obchodech. Podle Slabejové je situace, kdy má společnost veškeré zásoby na jednom místě, poměrně riskantní. Otázkou ale je, do jaké míry je rozložení zásob do různých skladů realistické a tato varianta také logicky stojí více peněz.

„Záleží na velikosti majetku, rozhodně lze doporučit obzvláště u firem, které mají velké stavy zásob, mít tyto uskladněné na více místech. Může to být i v jednom areálu, ale ideálně v oddělených budovách, které od sebe budou v dostatečné vzdálenosti - doporučuje se cca 50 metrů,“ upozorňuje Marek.

Podobně to vidí i Káňa – firmy, které nemají vlastní budovu, mohou riziko rozložit třeba tak, že mají výrobu nebo administrativu na jednom místě a skladovací prostory jinde. Vždy ale záleží na tom, jakou činností se firma zabývá.

Firmy by si zároveň měly hlídat, aby jejich majetek nebyl podpojištěný. Pokud je pojistná částka nastavená níž, než je skutečná hodnota majetku, může pojišťovna snížit vyplacenou částku. Proto je důležité pojistné částky pravidelně aktualizovat.

„Škoda se krátí ve stejném poměru, v jakém je sjednaná pojistná částka nižší než skutečná pojistná hodnota majetku, pokud se strany nedohodly, že se podpojištění neuplatní. Jestliže má například majetek hodnotu 100 milionů korun, ale je pojištěn pouze na 60 milionů, jde o pojištění na 60 % hodnoty,“ vysvětluje Preuss.

Ilustruje to na příkladu: „U dílčí uznané škody 20 milionů korun by proto pojistné plnění mohlo být sníženo přibližně na 12 milionů korun a následně ještě o spoluúčast. Při totální škodě současně nelze získat více než sjednanou pojistnou částku.“

Podle Slabejové se na škody z majetkového pojištění vždy vztahuje spoluúčast v dohodnuté výši podle pojistné smlouvy. U pojištění odpovědnosti pojištění je to pak trochu jinak - poškozený dostane pojistné plnění v plné výši, zatímco spoluúčast obvykle doplácí viník, případně ji uhradí přímo pojišťovně.

Marek dodává, že u spoluúčasti při požárech jde obvykle o paušální částku, jejíž výše se odvíjí od smlouvy - může se pohybovat od 20 tisíc až po 500 tisíc korun. Podpojištění je podle něj problémem spíš u staveb, u zásob k němu dochází spíš výjimečně. Firmy si navíc mohou sjednat tzv. pojištění preventivní pojistné částky, které pokryje i krátkodobé naskladnění zboží ve vyšší hodnotě, než je sjednaná pojistná částka.