Článek
„Nejhlubší krize od vzniku Spolkové republiky“ – tak hodnotí situaci šéf německého svazu průmyslu BDI Peter Leibinger. Objem průmyslové výroby totiž v Německu za poslední roky setrvale klesá a ani vyhlídky na příští rok nenaznačují změnu k lepšímu.
Pomoct tomu nemusí ani dvě zásadní změny. Avizovaný ústup od kompletního zákazu aut se spalovacím motorem po roce 2035, a chystaná podpora pro energeticky náročné podniky. Německé firmy čelí kombinaci hned několika velkých problémů: mimo jiné vázne přechod do digitální éry, odbory brání větší restrukturalizaci továren a upadá i export do zemí, jako je Čína.
„Pro rok 2026 počítáme pouze slabý růst HDP o 0,7 procenta. To představuje jen nepatrný vzestupný trend po zřejmě třech letech bez hospodářského růstu. K opravdovému oživení chybí potřebná dynamika,“ řekl SZ Byznys Achim Dercks, zastupující výkonný ředitel Německé průmyslové a obchodní komory (DIHK). Pesimismus prý prostupuje napříč firmami.
„Potvrzuje to i náš aktuální průzkum mezi zhruba 23 tisíci podniků ze všech odvětví a regionů: pouze 15 procent firem očekává v následujících dvanácti měsících zlepšení hospodářské situace, každý třetí podnik chce omezit investice a každý čtvrtý plánuje snížení počtu pracovních míst,“ dodává Dercks. Skepsi potvrzují i čeští partneři.
„Tak, jako se české ekonomice vyčerpal transformační model, který ji táhnul prvních 20 let po listopadu 1989, tak se i Německu vyčerpal jeho růstový model. Ten byl založený na několika pilířích. Na levném ruském plynu, o který přišli. Na levné výrobě ve střední a východní Evropě, která ale už dávno není levná. A byl závislý taky na tom, že měli technologie, které byly klíčové a funkční,“ uvedl pro SZ Byznys Radek Špicar ze Svazu průmyslu a obchodu.
Německé automobilky dlouho těžily ze zkušeností s mechanikou a spalovacími motory. Díky nim do velké míry ovládly například i trh v Číně. Právě tam ale v posledních letech ztrácí půdu pod nohama, protože Číňané přesedají do elektromobilů a dávají přednost domácím značkám.
Krizí prochází i další části německého hospodářství, které je z velké míry závislé na průmyslu. Ocelářům ubývají zakázky a výrobu zatěžují vysoké ceny energií. Chemické koncerny musí diverzifikovat svou výrobu a například BASF proto investuje do závodů v Číně.
„Sledujeme to s velkou nervozitou a doufáme, že se Německu podaří najít nějaký nový růstový model, který ekonomiku zase nakopne. Aby rostla, a tím pádem táhla i tu českou,“ říká Špicar, podle kterého se ale Česko musí ze závislosti na Německu dlouhodobě vymanit. V tuhle chvíli do Spolkové republiky putuje více než třetina českého vývozu.
„Je potřeba, abychom se více postavili na vlastní nohy a diverzifikovaly český export. Abychom na jednom partnerovi nebyli tak závislí, jako teď na Německu. Což samozřejmě znamená, že musíme změnit i náš model. Nemůžeme být subdodavateli jiné ekonomiky, třeba té německé. Musíme být finalisté. Mít vlastní finální výrobky a služby, které můžete vyvážet,“ dodává Špicar.
Německo mluví o reformách, které nepřichází
Spolkový kancléř Friedrich Merz (CDU) před nástupem do funkce sliboval, že restart hospodářství považuje za prioritu. Vláda řízená konzervativci a sociálními demokraty se ale na větších reformách zatím nedokázala shodnout.
Prvním velkým krokem je umělé snižování cen energií. Německo za všechny odběratele převezme část takzvaného síťového poplatku a od příštího roku chce zastropovat ceny elektřiny pro ohrožená průmyslová odvětví. Často obory, které mají problémy s konkurenceschopností i kvůli lacinější výrobě odjinud. Takhle ale můžou získat výhodu, na kterou doplatí jiní, včetně českých firem.
„Pakliže nějaká vláda netržně posílí pozici našim konkurentům tak, aby měli levnější energie – což znamená, že jejich produkty budou moct být levnější a nebudou se tak dramaticky zdražovat –, tak je to samozřejmě ohrožení pro naše výrobce. Ti budou muset ceny elektřiny a plynu dál promítat do svých služeb a výrobků a tím pádem budou méně konkurenceschopní ve srovnání s Němci,“ okomentoval to pro SZ Byznys Radek Špicar.
Německý stát zároveň přišel se dvěma velkými investičními programy: posílí zbrojení armády a po celé zemi bude modernizovat infrastrukturu. Stovky miliard eur poputují do obnovy mostů, silnic či výbavy státních institucí. Tyhle peníze by mohly vývoj HDP v příštích dvou letech pomoct udržet nad nulou a firmám otevřou příležitosti k výdělku. A to jak německým, tak i zahraničním.
„Bude hodně záležet na tom, jaká je naše exportní kapacita v těch oblastech, do kterých bude německá vláda ty veřejné peníze investovat. Naše stavební firmy jsou velmi dobré, ale málokterá je schopná dělat velké projekty v zahraničí,“ říká Špicar s tím, že šanci na uplatnění může mít i český obranný průmysl. Německo kvůli modernizaci armády přepsalo i ústavu, aby si na ni mohlo půjčovat.
Zavírání pracovních pozic i celých továren
Německé firmy ale i přesto omezují své investice a často sahají k propouštění. Podle informací deníku Handelsblatt v tamním průmyslu jen za poslední rok zaniklo na 120 tisíc pozic. V první řadě v automobilovém sektoru, ale v problémech jsou i kovozpracovatelé nebo strojaři.
Tento vývoj bude pokračovat i v příštím roce. Alespoň podle Jana Brorhilkera z poradenské společnosti EY, který v Handelsblattu varoval před nadějemi na zlepšení. Postupně rušení míst probíhá ať už ve Volkswagenu, Continentalu anebo v Siemensu. Kvůli síle odborů je to často proložené nákladnými programy – od rekvalifikačních kurzů až po vyplácení odstupného nebo předčasného důchodu.
„Daně, náklady na práci a ceny energií musí dolů, investice do inovací a výzkumu nahoru. Politici musí taky mnohem výrazněji odbourávat byrokracii a sociální stát musí udělat udržitelným i do budoucna. Vláda už rozpoznala mnoho správných potřebných změn, ale stále chybí dostatečná síla v ochotě je prosadit,“ uvedl pro SZ Byznys Achim Dercks z komory DIHK.
Německá ministryně hospodářství Katherina Reicheová sice volá po velkých ekonomických i sociálních reformách. Jejich zavádění ale vázne, i kvůli složitým vyjednáváním uvnitř vládní koalice.
