Komentář: Do Česka teče ruský plyn. No a?

Situace v oblasti dodávek plynu do EU se za posledních 20 měsíců výrazně změnila. Dodávky ruského plynu jsou sice stále pro část evropských odběratelů velmi obtížně nahraditelné, a proto stále pokračují, většina zemí EU včetně Česka však již dostatečnou a dlouhodobou náhradu našla.

Pokračující dodávky ruského plynu do Rakouska, Maďarska a na Slovensko nicméně umožňují i to, aby země dostatečně saturované neruským plynem v určitých momentech ruský plyn dovážely. Právě tuto situaci sledujeme od začátku října také v Česku.

Proč se tak děje?

Přibližně od ukončení provozu plynovodu Nord Stream v září loňského roku proudí plyn z Ruska do zemí EU v podstatě na konstantní úrovni okolo 80 mil. m3 denně. Hlavními odběrateli jsou Maďarsko, Rakousko a Slovensko. Množství importovaného plynu z Ruska může převyšovat poptávku v těchto zemích. Takovou situaci obecně řeší plynové zásobníky. Jakmile se však zásobníky naplní, ztrácejí importéři možnost využít tento obecně flexibilní nástroj.

Letos se navíc celkem výrazně do přípravy na zimní sezonu zapojily také ukrajinské podzemní zásobníky, v nichž evropští obchodníci uložili více než dvě mld. m3 plynu. Přestože by zde bylo možné z kapacitního pohledu nadále vtláčet plyn, není to pro obchodníky již dostatečně lákavé obchodní řešení.

Rozdíly mezi cenou aktuálně nakupovaného plynu a cenou plynu s dodávkou v zimních měsících se totiž výrazně snížil oproti letním měsícům, kdy se nejvíce vtláčelo.

Plyn importovaný nad rámec aktuální spotřeby v daných zemích tak musejí obchodníci nabídnout na volném trhu. Na těchto trzích pak mohou nakupovat také obchodníci dodávající plyn českým spotřebitelům. Ať už se toto děje na Slovensku, nebo v Maďarsku, nemusejí mít obchodníci formálně dostatek informací o původu plynu, který zde nakupují. Z toků plynu do těchto zemí je však zcela zřejmé, že objemy dovážené do Česka přes předávací bod Lanžhot na slovensko-české hranici musejí pocházet z větší části z Ruska.

Jelikož nejde o žádné strukturální opatření, ale pouze o dočasnou iniciativu obchodníků, kteří takto reagují na obchodní příležitost, nemá tento dovoz plynu žádný vliv na naši energetickou bezpečnost.

Žádný z těchto obchodníků nevstupuje do smluvního vztahu s Gazpromem nebo se jakýmkoli jiným způsobem nezavazuje k dlouhodobému odběru, který by mohl vystavit český trh riziku nedostatku plynu v případě neplnění dohod. Tak, jak jsme mohli vidět ze strany Gazpromu v roce 2022, kdy jsme na těchto dodávkách byli závislí.

Tentokrát je situace jiná, protože již na ruském plynu závislí nejsme. Dovoz ruského plynu se realizuje pouze proto, že některým obchodníkům pomáhá nákladově efektivně řídit jejich nákupní portfolio.

Zároveň nejde o nelegální činnost, dovoz ruského plynu nebyl zařazen na žádný ze sankčních seznamů EU. Současnou aktivitu lze proto nahlížet spíše jako morálně kontroverzní.

Obchodníci, kteří dnes této obchodní příležitosti využívají, si ve skutečnosti musejí být vědomi toho, odkud jimi nakupovaný plyn pochází. Pouze zákazníci požadující informaci o zajištění jejich dodávek plynu mohou dnes reálně ovlivnit, jestli se tyto situace budou opakovat i v budoucnu, či nikoli.