Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Přibližně od listopadu loňského roku až do začátku dubna roku letošního se obchodníci s plynem potýkali s nevšedním jevem. Ceny plynu s dodávkou v létě 2025 byly na trhu vyšší než ceny s dodávkou v zimě 2025/2026. V takovém případě je téměř nemožné naplnit zásobníky a zároveň neprodělat. Obvykle totiž po zimě vstupujeme do období s nižší spotřebou plynu, jeho cena tak klesá a obchodníci plyn v jarních a letních měsících nakupují a uskladňují do podzemních zásobníků. Z těch se pak na trh dostává v zimních měsících, kdy je spotřeba i několikanásobně vyšší než v létě. Během uplynulé zimy však tento model nefungoval.
Na vině byla kombinace řady faktorů. Od těch hlavních, jako je očekávaná vyšší poptávka po plynu vlivem vyšší vyčerpanosti zásobníků a současně nižší nabídky plynu na trhu přes sílící geopolitická rizika, která negativně ovlivňují globální obchodování, až po flexibilitu plnění evropských zásobníků. Členské státy EU se však zaměřují pouze na jeden, cíl 90% naplněnosti zásobníků k 1. listopadu.
Nařízení EU o bezpečnosti plynových dodávek od roku 2022 požaduje, aby členské státy prostřednictvím obchodníků s plynem zajistily, že k 1. listopadu bude minimálně 80 % kapacity zásobníků naplněno. Od roku 2023 se tato hranice zvýšila na 90 %. Zároveň existují ještě dílčí, indikativní milníky pro minimální stav naplněnosti ke konci ledna, dubna, června a srpna. Cílem těchto povinností bylo zajistit, aby žádný členský stát EU nevstupoval do topné sezóny s nedostatečným množstvím plynu. A zejména se připravit na situace, kdy by se opět z jakýchkoli důvodů omezil dovoz plynu.
Teoreticky tak toto opatření mělo pomoci neeskalovat ceny před zimní sezónou a tím zajistit odběratelům stabilnější a spíše nižší ceny, než byly ty z podzimu roku 2021 a 2022. Nezamýšleným výsledkem je však i posílení role neenergetických aktérů na trhu s plynem. Jedná se zejména o finanční instituce, které spekulují na pohyby cen plynu a kterým předvídatelné chování obchodníků s plynem nucených v konkrétních časech uskladnit (tedy nakoupit) konkrétní množství plynu pomáhá sázet na růst cen.
Evropská komise se proto pokusila učinit nařízení více flexibilní, co se týče celkového množství i času, kdy má být plyn uskladněn. Navrhla nižší cíl a jeho termín udělala pohyblivým. Cílem je snížit riziko soudobosti nákupů velkého množství plynu v čase, kdy to není výhodné. Evropský parlament minulý týden přijal úpravu tohoto pravidla. Cíl naplněnosti se tak má snížit na 83 % s realizací v období mezi 1. říjnem až 1. prosincem.
Nová pravidla však nijak neovlivní fakt, že oproti loňskému roku budou evropští obchodníci nuceni obstarat přibližně o 25 mld. kubíků více LNG na globálním trhu, kde probíhá soutěž o cenu. Při napjaté globální nabídce bývá potřeba, aby evropští obchodníci přeplatili zejména ty asijské. Ceny plynu na trhu v EU se tak ani v létě příliš nesníží.
Závan naděje, že to tak nebude, však přináší nedávné ohlášení nově zaváděných cel na dovoz do USA. Jakkoli se tato cla následně začala upravovat, výhled ekonomické recese a tím i nižší poptávky po plynu nepomáhá tomu, aby dosud velmi aktivní neenergetičtí hráči (banky, investiční a hedgeové fondy) na evropském plynovém trhu chtěli dále spekulovat na růst ceny plynu.
Ve velkém se tak začali zbavovat dříve držených pozic. Od začátku dubna se v důsledku těchto výprodejů rozdíl mezi cenou plynu v létě 2025 a v zimě 2025/2026 opět mírně dostává do tradičních úrovní, tedy je nižší v létě. Evropští obchodníci s plynem věří, že na trhu bude k dispozici vyšší množství amerického LNG nejen kvůli nižší globální poptávce, ale také v důsledku obchodní války mezi USA a Čínou.
Jak dlouho se však budeme moci spolehnout na to, že faktor Trump udrží globální poptávku ochlazenou, zůstává otázkou. Ostatně aktuální oboustranné pozastavení platnosti nově uvalených cel mezi USA a Čínou je skvělým příkladem prohlubování nejistoty na globálním trhu s plynem, která se bezprostředně odráží ve zvýšené volatilitě cen plynu na evropském trhu. Obdobně jako diskuse na téma oživení dodávek ruského plynu navzdory snahám EU o úplný zákaz tohoto dovozu.
Vedle drobné úpravy pravidel plnění zásobníků by tak EU měla nabídnout podmínky pro zajištění stabilnějších cen dováženého plynu a omezení vlivu čistě spekulativních finančních operací na ceny plynu a potažmo ceny elektřiny. Oba tyto požadavky však vyžadují mnohem komplexnější analýzu dopadů a koordinovanou politiku EU směrem k hlavním dodavatelům plynu.
