Článek
Ruský prezident Vladimir Putin se opět snaží zasáhnout evropský plynárenský trh svým „uvažováním nahlas“ o možném okamžitém zastavení dodávek plynu do Evropy. Tento krok zdůvodňuje reakcí na přijaté rozhodnutí Evropské unie přestat dovážet ruský plyn nejpozději ke konci roku 2027. Ačkoli se takové prohlášení může zdát na první pohled nebezpečné, při bližším pohledu na fakta a širší souvislosti existuje mnoho důvodů, proč nepodléhat panice a vnímat tuto rétoriku s chladnou hlavou.
Prvním zásadním faktem je, že EU již má svůj vlastní harmonogram odchodu od ruských fosilních paliv, který v podstatě kopíruje to, čím Putin nyní hrozí. Země EU se zavázaly, že od dubna 2026 nebudou uzavírat nové krátkodobé kontrakty na ruský zkapalněný zemní plyn (LNG) a do konce roku 2026 má následovat i LNG dodávané na základě dlouhodobých smluv. O rok později se uzavře i okno pro dodávky potrubního plynu. Ruský návrh na zastavení dodávek by tedy pouze urychlil proces, jejž EU sama iniciovala.
Druhým sporným bodem je Putinova argumentace, že pro Rusko by mohlo být lukrativnější přesunout dodávky na jiné trhy, které se nyní otevírají. Jednostranné vypovězení dodávek bez adekvátního opodstatnění by znamenalo porušení stávajících dlouhodobých smluv. Takový postup by nevyhnutelně vedl k mezinárodním arbitrážím, jež by Rusko jen stěží obhájilo. Očekávaná ekonomická výhodnost takového kroku je tedy přinejmenším sporná.
Třetím důvodem je riziko, které se pro Rusko otevírá v podobě ztráty pozice pro jakékoli obnovení budoucích obchodních vztahů s EU. Zatímco někteří evropští lídři, například norský premiér, se snaží otevírat debatu o možném obnovení dodávek ruského plynu do EU, Putin na to reaguje hrozbou úplného zastavení dodávek. Tento protichůdný přístup pouze prohlubuje nedůvěru i u těch evropských partnerů, kteří by jinak byli ruským dodávkám nakloněni.
Putin sice tvrdí, že Rusko bylo a zůstává „spolehlivým dodavatelem“ pro své partnery, jako jsou Slovensko nebo Maďarsko, ale jeho hrozba týkající se zastavení dodávek toto tvrzení přímo popírá. I těmto partnerům se totiž ruský plyn zdraží, přestože jej ještě rok a půl budou moci legálně odebírat. Pro Evropskou unii je toto prohlášení jen dalším potvrzením faktu, že Rusko není důvěryhodným partnerem. Jakákoli budoucí úvaha o poválečné spolupráci musí být nutně rámována touto zkušeností v době nepříznivé situace.
Z čistě ekonomického hlediska by Rusko úplným ukončením exportu do EU v tuto chvíli nic zásadního nezískalo, tedy kromě krátkodobého zvýšení cenové hladiny. Nelze totiž ignorovat, že i kdyby šlo ze strany Ruska o pouhou rétorickou hrozbu, její dopad na trh je reálný. Putinova slova jsou cíleně mířena na vyvolání nejistoty mezi obchodníky, což se okamžitě propisuje do růstu a volatility cen na evropském trhu. Obchodníci automaticky započítávají rizikovou prémii, což v konečném důsledku zaplatí evropští spotřebitelé. Pravděpodobným cílem této rétoriky je tudíž snaha maximalizovat zisky ze zbývajících objemů plynu, které do EU stále proudí. Vyšší ceny vyvolané aktuální nejistotou umožňují Rusku alespoň částečně kompenzovat dopady jeho nepřátelské strategie vůči EU.
Jedinou skutečnou komplikací pro země EU je tak pouze načasování. Současná bezpečnostní krize na Blízkém východě, jež zastavila produkci LNG v Kataru a dopravu Hormuzským průlivem, činí evropský návrat k akceptovatelným cenám plynu v nejbližších měsících složitějším. Ze strany Ruska se tak jedná o ukázku klasické strategie využívání energií jako nástroje mocenského a psychologického nátlaku v době, kdy jsou globální ceny již tak napjaté kvůli událostem v Íránu.
Naštěstí cesta k energetické nezávislosti EU na Rusku je již nastoupena a zmíněné hrozby pouze potvrzují správnost rozhodnutí od ruských fosilních paliv odejít. Místo vzrušování se nad každým výrokem z Kremlu bychom se měli spíše soustředit na posílení evropské energetické odolnosti.
