Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Strašák dvourychlostní Evropy obchází unijními státy. A říkám strašák, protože pro otevřenou českou ekonomiku navázanou extrémně na unijní trh a Německo zejména, by byl vznik integrovanějšího klubu v rámci Unie bez nás vážně nepříjemný. Je pochopitelné, že tyto úvahy o efektivněji kooperující skupině států přicházejí jako reakce na to, že sedmadvacítka je často velmi pomalá v reakcích na globální změny, kterým čelíme. Ale pak potřebujeme být členem toho „rychlejšího klubu“.
Evropská komise vedená Ursulou von der Leyenovou motivovaná globálními změnami a fundovanými dnes již pověstnými zprávami dvou italských expremiérů Maria Draghiho a Enrica Letty skutečně šlape do zvýšení konkurenceschopnosti evropské sedmadvacítky. Jsme součástí ESNA, evropské startupové aliance, která je i poradním orgánem pro evropské úřady, a ta změna je opravdu cítit. O potřebě snižování byrokracie se už jen nemluví, ono se děje, o potřebách přijít s ambiciózními projekty na zvýšení konkurenceschopnosti se jen nepíše ve vzletně formulovaných materiálech, ale vznikají konkrétní iniciativy, které je mají doručit.
A očividně je odhodlání skutečně něco udělat tak silné, že je tu ochota obejít ty, kteří by to chtěli brzdit. Z úst významných unijních politiků zní jednoznačně: Nechcete hlubší integraci? Fajn, nikdo vás nenutí, uděláme to bez vás.
Nejde přitom o tlak federalistů a jejich snu o Evropských spojených státech. Jde o dobrovolné prohloubení integrace jen části států, aniž by to ostatní k něčemu zavazovalo. Prohloubení, bez něhož Evropa silnější nebude.
Nejsilněji to teď zaznívá v souvislosti s plány na Unii kapitálových trhů. Rozdrobené kapitálové trhy totiž extrémně brzdí růst Evropy. Brzdí evropské firmy v tom, aby se stávaly globálními hráči, a nutí je často odcházet za oceán. A Ursula von der Leyenová k tomu jasně řekla: „Chceme ji mít do roku 2027. Ale jestli to nebude možné ještě na konci roku 2026, nebo jestli se nedohodneme se všemi členy EU, tak vezmu dohromady ty státy, které se chtějí přidat, a začneme činit patřičné přípravy s nimi. Těchto států potřebujeme minimálně devět.“
Pokud se do této silnější integrace, která bude odbourávat bariéry vnitřního trhu, které stále přetrvávají, pustí naši hlavní obchodní partneři v čele s Německem a my do tohoto vlaku nenastoupíme, bude to velká chyba. Jsme zemí, které ekonomické propojování Evropy prospívá bezmála nejvíce, a vypadnout z hlavního proudu by přinášelo jen náklady. A odsávalo by nám to talent a úspěšné firmy, které by odcházely právě tam, kde je bariér méně.
Jen pro připomenutí. Vnitřní bariéry odpovídají podle MMF průměrně clům u zboží ve výši 44 procent, v případě služeb 110 procent. Převedeno na eura vnitřní bariéry stojí Evropu až 700 miliard každý rok. Každé procento, které se podaří odstranit, znamená obrovský přínos právě pro exportní ekonomiky, a kdo je více otevřenou exportní ekonomikou než my?
Prubířským kamenem, jestli nastoupíme do vlaku, ve kterém musíme sedět, jestli chceme v budoucnu prosperovat, se může stát tak zvaný 28. režim, nebo jak už zaznělo i od Ursuly von der Leyenové v Davosu EU Inc podle iniciativy, která tento nápad v rámci Unie dlouhodobě prosazuje. Společný systém korporátního práva stejný pro všechny země Unie. Dobrovolný, bez zásahu do daňových nebo pracovněprávních norem. Ale dostatečně unifikovaný, aby mezinárodní investoři nemuseli studovat 27 různých korporátních práv, tedy norem, jak fungují akcionářská práva, jak fungují například insolvence a tak dále, aby je lákalo investovat třeba do české firmy bez toho, aby se ona musela „stěhovat“ do investorům známé jurisdikce.
Tento režim, který má představit Evropská komise v březnu, pak pomůže i samotným firmám jednoduše podnikat i v dalších zemích EU bez toho, aby musely najímat armády právníků a poradců, aby jim pomohly překonat speciality korporátního práva v sousední zemi. Bonusem je, že to udrží české firmy doma, a to je dobrá zpráva pro výběr daní a může to přilákat zahraniční podnikatele k nám, které zatím může náš pro ně neznámý právní systém od tohoto kroku odrazovat.
Podle všech indicií je šéfka Komise Ursula von der Leyenová odhodlaná představit opravdu ambiciózní projekt, který by řešil většinu zásadních problémů, jimž dnes především inovativní startupové firmy čelí. A zastavit tak odliv talentu a tím i prosperity z Evropy.
Chcete pár čísel? Stačí se podívat na data analytické platformy Dealroom, která nedávno zveřejnil její šéf Yoram Wijngaarde. Z Evropy pochází 24 procent světových zakladatelů „unicornů“ – tedy firem, které vyrostou nad hodnotu miliardy dolarů. To je opravdu skvělý výsledek a ukázka toho, že Evropa má nápady a talent a chuť budovat skvělé věci. Pro srovnání. Z USA jako Mekky inovací jich je 38 procent a ostatní regiony jsou až za Evropou.
A pak přijde ta studená sprcha. V Evropě zůstane jen 6, slovy šest, procent globální hodnoty těchto firem. Přitom 42 % evropských zakladatelů unicornů se nakonec rozhodne budovat svůj byznys v USA.
Proč? No právě pro to, co má 28. režim adresovat. Jdou za snazším financováním. Klasický postup je založit firmu podle práva amerického státu Delaware, které je uznáváno po celých Spojených státech. Investoři ho znají, vědí, jak funguje a nemusejí nic studovat.
Převedeno ještě na poměry České republiky. Globální fondy často oceňují firmy ze střední a východní Evropy o 20 až 30 % níže než západní konkurenty. Je to riziková prémie za právní prostředí, kterému v Silicon Valley nikdo nerozumí. „Přestěhování“ do USA tento problém maže.
Pokud se podaří modernizovat a sjednotit regulace napříč EU, nebudou už firmy muset volit mezi domovem a úspěchem.
A tím se vracím k tomu, jak se stane 28. režim testem toho, jak rychlá a kvalitní bude další integrace a kde v ní bude mít své místo Česko, a také k tomu, proč je podporován napříč českým byznysem v čele s Druhou ekonomickou transformací nebo organizací Czech Founders, která sdružuje přes 1000 zakladatelů českých startupů. Na něm se ukáže, jestli budeme jako Česko hrát v Evropě druhou ligu. Pokud bude možné se zapojit jako země jen dobrovolně, aby se Komisi podařilo prosadit ambicióznější znění, pak by bylo obrovskou chybou zůstat mimo.
Jistě, můžeme si cynicky říkat, že evropské projekty často nejsou tak efektivní, jak se plánovalo a že to nemusí dopadnout ideálně. Ale co když se to fakt povede. A my budeme mimo. Mimo jsme byli dlouhou dobu v komunismu a doháněli pak pracně, co se dalo. Hráli jsme druhou ligu a strašně se chtěli dostat do té první. Pro naši ekonomiku, bezpečnost a budoucí prosperitu je naším životním zájmem v té první zůstat.
