To nejlepší z Krkonoš. Tipy na výlety, oblíbené boudy i místa s příběhem

Už desítky let chrání Krkonošský národní park jedinečnou přírodu nejvyšších českých hor. Potkává se v nich drsná severská tundra s křehkou krásou horských luk a hlubokých lesů. Vedle známých ikon, jako jsou Sněžka nebo Labská bouda, tu najdete i méně frekventovaná místa, kde si přírodu vychutnáte v tichu a bez většího davu turistů.

Vyrazit můžete například k prameni Labe nebo ke kamenné mohyle, která připomíná tragickou událost z roku 1913, kdy během mezinárodního závodu na 50 kilometrů umrzli lyžaři Bohumil Hanč a Václav Vrbata. Nebo se vydejte na Cestu česko-polského přátelství, hřebenovku, která propojuje západní a východní Krkonoše. Na 28kilometrové trase nabízí krásné výhledy na polskou i českou stranu hor a vede přes nejvyšší hřebeny pohoří.

Ať už bude cíl vašich výletů jakýkoliv, nezapomeňte se zastavit v alespoň jedné ze slavných horských bud. K některým se dá snadno dostat po turistických cestách či dokonce silnicích, jiné stojí v odlehlejších koutech Krkonoš a jsou odměnou pro opravdové dobrodruhy.

V každém případě jsou němými svědky doby s dlouhou historií plné dramatických zvratů. Často jsou opředené zajímavými příběhy. Věděli jste například, že Martinova bouda stojící na jižním svahu Vysokého kola dala jméno legendární tenistce Martině Navrátilové? V 50. letech zde dělal správce její otec a podle boudy svou dceru později pojmenoval.

Z krkonošských bud stojí za návštěvu například Dvoračky, respektive sousední Štumpovka. Obě patří k nejznámějším horským boudám západních Krkonoš. Stojí na jižním svahu Lysé hory ve výšce 1140 metrů a nabízejí výhledy nejen na Krkonoše a do rokytnického údolí, ale i dál do kraje. Předností je také poloha blízko turistických, cyklistických, běžkařských a skialpových tras i od sjezdovek vedoucích z Lysé hory.

Samotná bouda Dvoračky, o kterou se stará rodina Milana Starého, prošla rekonstrukcí, dnes je v ní možné se ubytovat, zatímco ve vedlejší Štumpovce je i restaurace. Zdejší housky jsou legendární.

Novinkou v letošní sezoně je také Centrum Hořec na Pomezních Boudách. Bývalý hotel v Horní Malé Úpě přeměnili architekti z ateliéru ADR na moderní multifunkční centrum s apartmány, kinem, kavárnou a sportovní půjčovnou. Dřevěná fasáda, kamenný sokl a nové betonové přístavby vytvářejí stavbu, která přirozeně zapadá do horského prostředí a zároveň působí současně a svěže.

A přestože se na první pohled budova zdá jako nová, má v sobě téměř sto let místní historie. Původně ji v roce 1928 postavil hostinský Adolf Wenzel jako Adolfovu boudu, oblíbený hostinec s ubytováním. Po druhé světové válce však její osud kopíroval pohnuté dějiny pohraničí. Původní němečtí majitelé byli odsunuti, objekt převzal stát a později sloužil jako hotel Hořec pod správou rekreačních zařízení ROH.

Nově můžete v Krkonoších potkat i medvědy. Nikoliv ovšem ve volné přírodě, ale v rámci lesního výběhu přímo pod vyvýšeným chodníkem Stezky v korunách stromů v Janských Lázních. Obyvateli oplocené ohrady o rozloze půl hektaru jsou tříletí medvědí sourozenci Alica a Michal, kteří byli přivezeni ze zoologické zahrady v Košicích. V roce 2023 byli nalezeni jako osiřelá mláďata ve Vysokých Tatrách.

Cílem projektu, který nese název Medvědí stezka, je ochrana tohoto zvířecího druhu. Chov těchto medvědů je totiž součástí Evropského chovného programu EEP, který řídí evropský koordinátor, a jeho snahou je zachovat genetickou rozmanitost ohrožených druhů. Jde také o symbolickou připomínku, že medvěd kdysi byl součástí zdejšího ekosystému. Mimochodem letos uplynulo 300 let od chvíle, kdy byl v Krkonoších zastřelen poslední přirozeně žijící medvěd.

Za poznání stojí také nejvýchodnější část Krkonoš, která je mezi turisty nejméně známá. Rýchory. Na rozdíl od rušných horských středisek tu nenajdete lanovky ani turistické atrakce, ale krajinu, v níž se prolíná příroda s historií.

Na zdejších svazích se po staletí těžilo zlato, břidlice, vápenec i uhlí a dodnes tu lze narazit na pozůstatky dávné těžby. V Bártově lese jsou například patrné hluboké rýhy a jámy po středověkých zlatokopech, kvůli nimž se této části hor někdy přezdívá východočeský Klondike.

Stejně výraznou stopu však v Rýchorách zanechalo i 20. století. Po odsunu německého obyvatelstva zanikly celé horské vesnice a s nimi i tradiční péče o horské louky a pastviny. V krajině dodnes stojí rozvaliny domů, opuštěné sady nebo připomínky někdejšího Rýchorského dvora, který býval nejvýše položeným stavením v této části Krkonoš.