Smutné svátky běloruské disidentky. Agenti ji sledují, na Vánoce domů nemůže

Miliony českých rodin pokládají za samozřejmé, že se jako každý rok sejdou u štědrovečerního stolu a pak si budou spolu rozbalovat dárky pod vánočním stromečkem. A ani je nenapadne, že by to mohlo být jinak. Běloruská disidentka Kryscina Šyjanok, dlouhodobě žijící v Praze, se na vánoční svátky nesetkala se svými rodiči a mladší sestrou už roky. A ni letos tomu nebude jinak.

Kdyby se za nimi vydala do Běloruska, s největší pravděpodobností by ji jako nepřítele režimu diktátora Alexandra Lukašenka zatkli hned na hranicích. Její rodina ale zase nemůže za ní do Prahy. Nejprve přeshraniční cestování zastavila epidemie covidu-19 a posléze ruská válka na Ukrajině. Česká republika přestala vydávat běloruským občanům víza, protože jejich země invazi podporuje.

Šyjanok to považuje za řešení, které trestá nikoli skutečné pachatele, ale běloruskou komunitu. A když se hovor stočí právě k vánočním dnům, dokonce se jí v očích zalesknou slzy. Právě v předvánočním čase se na ni totiž ze všech stran hrnou zprávy o tom, jak má být rodina o svátcích pohromadě. Ona ale nemůže, i když by si to přála jako největší dárek pod stromeček.

„Je mi to opravdu nesmírně líto, cítím to jako vnitřní bolest,“ říká mladá žena. „Bohužel platný vízový režim nejvíce dopadá na ty, kteří o změnu režimu v Bělorusku usilovali,“ dodává. Ze své pozice ředitelky Kanceláře demokratických sil Běloruska v České republice se snaží s ministerstvem zahraničí vyjednávat stále nové výjimky. U krátkodobých víz pro blízké rodinné příslušníky je to však zatím bezúspěšně.

„Moje situace není nijak ojedinělá, rozdělených běloruských rodin je samozřejmě více a někdy to jsou opravdu velmi tragické příběhy,“ vysvětluje. „Mohli bychom českým úřadům předložit patřičné dokumenty, že to nejsou žádní agenti.“

Štědrý večer tak stráví v Praze u své kamarádky, která také pochází z Běloruska a jejíž bývalý manžel bojuje na Ukrajině proti ruským okupantům. „Má dvě děti, oslavíme to spolu,“ říká Šyjanok. Následně odletí do jiné evropské země, kde má tetu a kam se sjedou i další vzdálení příbuzní. Kam to bude, raději neuvádí, aby neohrozila něčí bezpečnost. „Je to aspoň nějaký rodinný kruh, který v Evropě mám,“ dodává.

Příchod nového roku pak stráví se svým přítelem, který je momentálně v Polsku, kde čeká na udělený statut mezinárodní ochrany. Její partner je běloruský politický vězeň, byl odsouzen na dva roky, na svobodu se dostal na podzim 2024 a na jaře 2025 se na polské vízum dostal za hranice. Pravoslavné Vánoce 7. ledna pak Kryscina oslaví s běloruskou komunitou v Praze, která slaví oboje svátky.

Do českého hlavního města Kryscina přicestovala na výměnný pohyb, když v letech 2004 až 2009 studovala bohemistiku. „Úplně mě tady ovanul duch svobody,“ říká. Vzpomíná si například na takové detaily, jako že si mohla vzít s sebou na přednášku kávu v kelímku nebo čaj v termosce, což se na běloruských školách nesmělo. Líbilo se jí i to, že si čeští studenti mohou sami vybírat předměty – v Bělorusku vládne na vysokých školách přísný režim. A někteří její spolužáci byli kvůli protestům proti režimu už tehdy zatčeni a uvězněni.

Větší svoboda a demokratická politika se tak staly jedním z důvodů, proč se Kryscina rozhodla, že chce pokračovat ve studiu v Česku. „Těžko bych v Bělorusku nacházela uplatnění,“ říká mladá žena perfektní češtinou s „běloruským“ přízvukem. Živila se překládáním nebo výukou češtiny pro cizince z postsovětských zemí. Pak se z ní dokonce stala soudní tlumočnice a překladatelka.

A pomalu se začala politicky angažovat. Se svými kamarádkami například založily facebookovou skupinu Bělorusové ČR. Iniciovaly také vznik sdružení BLRČR/Vieršnica, které pak mimo jiné přimělo běloruskou ambasádu v Praze, aby její internetové stránky byly také v běloruštině a nikoli jen v ruštině.

Otevřeně se proti režimu v Bělorusku postavila po zmanipulovaných prezidentských volbách v roce 2020. Podle zahraničních pozorovatelů tehdy vyhrála opoziční kandidátka Svjatlana Cichanouská. Úřady však vyhlásily staronovým prezidentem autoritáře Alexandra Lukašenka, který zemi vládne od roku 1994.

„Cítila jsem ohromnou nespravedlnost, něco se ve mně zlomilo. Měli jsme skutečnou vítězku voleb, ale jmenován byl znovu Lukašenko,“ vybavuje si své pocity. V Minsku a dalších městech pak vypukly ohromné nepokoje, které režim brutálně potlačil a své odpůrce pozavíral. „Uvědomila jsem si, že solidarita už nestačí, že je zapotřebí aktivně proti Lukašenkovi vystupovat,“ říká Kryscina Šyjanok.

Byla tehdy zvána na interview do médií, kde jednou řekla, že je zapotřebí se zbavit agentů Lukašenkova režimu na území České republiky. „To byla asi symbolická červená čára, kterou jsem překročila, a stala se oficiálním nepřítelem režimu,“ konstatuje.

V Bělorusku je podle všeho trestně stíhána. „Když policisté přišli za mou rodinou domů, ukázali jí papír s asi sedmi nebo osmi paragrafy, kterých jsem se prý dopustila. Samozřejmě je mezi nimi i pokus o státní převrat,“ říká Šyjanok.

Když nemohou zatknout Kryscinu, mstí se režim aspoň její rodině – domovními prohlídkami nebo vyhrůžkami. „Musela jsem s nimi výrazně omezit kontakt, protože vím, že jejich telefony mohou být odposlouchávány,“ vysvětluje. O podrobnostech opět kvůli bezpečnosti nemluví.

„Já sice mám i české občanství, takže mohu svobodně cestovat po Evropské unii, ale má rodina kvůli vízovým restrikcím nemůže,“ konstatuje. „S mladší sestrou jsem se ale neviděla šest let. Za tu dobu se stihla provdat a narodilo se jí dítě. Stala jsem se tetou, ale svou neteř jsem nikdy neviděla,“ lituje.

Ví, že ji agenti Lukašenkova režimu sledují, celkem pravidelně například dostává výhružné e-maily. V domě, ve kterém sídlí Kancelář demokratických sil Běloruska v České republice, se občas objeví podezřelí lidé, kteří mají ukrytou tvář pod kapucí a zvoní na kancelář. Fyzicky Kryscinu ale zatím nikdo neohrožoval.

Šyjanok se také snaží pomáhat dalším Bělorusům, kteří žijí v Česku a potýkají se s potížemi kvůli protirežimním aktivitám, nebo to jsou přímo političtí vězni. Její spolupracovnice, studentka Lizaveta Žučková, se nyní snaží, aby se do Česka mohl přestěhovat její strýc Andrej Krylov. Patřil do skupiny více než padesáti politických vězňů, které Lukašenkův režim propustil v září 2025 na základě jednání s administrativu amerického prezidenta Donalda Trumpa a deportoval do Litvy.

Strýc se nyní nachází v Litvě a dostal se do zvláštního právního vakua. Nedostal například žádný oficiální dokument o svém propuštění. „Formálně je tedy stále veden jako vězeň nebo uprchlík,“ říká Lizaveta.

Do Česka by se teoreticky mohl přestěhovat prostřednictvím vízového programu Občanská společnost. Ale musel by tady mít zaměstnání, což je u dvaašedesátiletého muže, který trpí zdravotními potížemi včetně posttraumatické poruchy z pobytu v běloruském kriminále, zásadní problém.

„Neumí česky a není zdravotně v pořádku. Ještě před tím, než strýce pustili z vězení, zmlátili ho. Měl zraněnou nohu a také šedý zákal na jednom oku, ale lepší se to. Rád by pracoval, ale nepůjde to tak rychle,“ dodává Lizaveta.

Proto Kancelář demokratických sil Běloruska, kterou Kryscina Šyjanok vede, jedná s českým ministerstvem zahraničí o možnosti udělit výjimku v rámci národního zájmu, aby zde Krylov a spolu s ním i prominentní politický vězeň Ihar Losik (spolupracovník běloruské sekce rádia Svobodná Evropa – pozn. aut.), který má také vazbu na Česko, mohli požádat o mezinárodní ochranu.

Uvidí se také, jak se k této žádosti postaví nové vedení Černínského paláce. „Snad tyto dva příběhy budou mít šťastný konec,“ dodává Kryscina Šyjanok.