Hlavní obsah

O jaké tradice se rozrostl seznam světového dědictví? Podívejte se

26. 12. 2020 22:04

Finské sauny, nápoj paraguayských indiánů či české vánoční foukané ozdoby. Mezivládní výbor UNESCO letos rozšířil seznam nehmotného kulturního dědictví a vybral 29 tradic, které rozšířily soupisku.

Článek

Vznik seznamu nehmotného dědictví byl schválen v roce 2003, první soupiska pak vznikla v roce 2008. Aktuálně je na ní zapsáno na 500 položek – nejrůznější tradice, řemesla, nápoje či pokrmy, obyčeje nebo folklorní projevy z celého světa. Co letos na seznam přibylo?

Finské sauny

Ve Finsku, které má přes 5,6 milionu obyvatel, je podle agentury DPA přibližně 3,2 milionu saun a asi 90 procent Finů posedí v sauně každý týden. „Sauna je nedělitelnou součástí všedního dne a oslav, tělesného a duševního zdraví a finského způsobu života,“ vyzdvihla národní tradici finská ministryně pro vědu a kulturu Annika Saarikková.

Před zapsáním na seznam UNESCO se Finsko muselo zavázat, že bude pečovat o pokračování původní tradice saunování a že bude zdůrazňovat její význam pro finské obyčeje, zdraví, blaho a také pro demokracii.

Foto: Hulton Deutsch , Getty Images

K živoucímu dědictví patří i zvyky a tradice, které jsou ve Finsku se saunováním spojeny. Návštěvy sauny jsou opěvovány v písních a jsou součástí legend.

Tereré

Jedná se o tradiční nápoj jihoamerických indiánů Guaraní hlásících se ke kultuře Pohã Ñana. Osvěžující letní nápoj se připravuje podle staré receptury, která se v rodinách předává nejméně od 16. století. Tereré je bylinný nápoj s léčivými a povzbudivými účinky, jehož příprava je rituálem, ve kterém je potřeba dodržovat postup krok po kroku. V důsledku tak v kultuře Pohã Ñana podporuje sociální soudržnost: čas a prostor věnovaný přípravě a konzumaci tereré podporuje přátelství, dialog, úctu a solidaritu. Směs bylin se nachystá ve třecí misce a pak se ve džbánku či termosce smíchá se studenou vodou, nalévá se do sklenic naplněných předem yerba maté. Konzumuje se za pomoci kovové či třtinové slámky. Tereré je prvním zápisem Paraguaye na tomto seznamu.

Foto: Profimedia.cz

Tereré, které loni označila paraguayská vláda za národní kulturní dědictví, se připravuje za studena ve džbánku či termosce. Jeho základ tvoří stejně jako v případě čaje maté lístky cesmíny paraguayské.

Česká ruční výroba ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční stromek

Ruční výroba ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční stromek se týká specifického druhu sklářského řemesla spojeného s vánočními tradicemi. Jeho nositelem je rodinná dílna Rautis v Poniklé a venkovští foukači perlí a navlékači, kteří s dílnou spolupracují a společně vytvářejí tyto osobité vánoční ozdoby.

Poniklá je jediným místem na světě, kde se dodnes toto tradiční perlařské řemeslo zachovalo.

Výrobce skleněných ozdob funguje na stejném místě od roku 1902. Sklárna nabízí přes 20 000 vzorů, některé pocházejí z počátku minulého století. Největší zájem je o tradiční vzory, zejména hvězdy.

Foto: Ota Bartovský / MAFRA, Profimedia.cz

První dílny na foukané perličky vznikaly už na konci 19. století a jejich výrobou se často živily celé rodiny. Způsob foukání perliček a výroby ozdob se od svého počátku příliš nezměnil.

Tradice hraní na lesní roh

Zápis pro Francii, Belgii, Lucembursko a Itálii.

Tradice hraní na lesní či lovecký roh pochází – z lovu. Od té doby se stala samostatnou a nezávislou činností. „Hra na roh je performativním uměním otevřeným hudební kreativitě praktikovaným při slavnostních příležitostech. Hráči, kteří jsou spojeni svou společnou fascinací pro tuto instrumentální hudbu, pocházejí ze všech prostředí,“ píše ve vysvětlení UNESCO. A podotýká, že hornová hudba si od 17. století udržuje obrovský živý hudební repertoár.

Foto: Profimedia.cz

Tradice má původ ve Francii, ale praktikuje se dále napříč Beneluxem až do severní Itálie.

Polské a běloruské včelařství na stromech

Praxe včelařství na stromech pochází z 13. století. Úly jsou záměrně umístěny na těžko přístupných místech, aby byly včely izolovány a měly co nejpřirozenější životní podmínky.

Foto: Profimedia.cz

Podle UNESCO je tato kultura včelařství založena na znalostech získaných celoživotním přímým kontaktem se včelami a jejich prostředím. Vědění se tradičně předává z generaci na generaci a zahrnuje také řadu kulinářských a léčivých receptů.

Taiči (tchaj-ťi)

Čína usilovala několik let o přidání tohoto starověkého bojového umění na seznam UNESCO. Dlouhodobé cvičení tchaj-ťi uvolňuje stres a je prevencí proti mnoha nemocem, je vhodné pro všechny věkové kategorie, cvičí se převážně venku na čerstvém vzduchu. Tchaj-ťi – nebo jak se mu často říká „meditace v pohybu“ - vychází z principů taoistické filozofie.

Foto: Kevin Frayer , Getty Images

V současnosti pěstuje tchaj-ťi mnoho lidí jako cvičení pro zdraví a zlepšení kvality života.

Tradice výroby benátských a francouzských skleněných perel

Italská výroba korálků je známá jinak pod názvem muránské sklo a sahá až do roku 1000 n. l., kdy se v Benátkách první řemeslníci začali zabývat speciální výrobou šperků ze skla.

Foto: Profimedia.cz

Skleněné korálky se vyrábí technologií navíjení čirého nebo barevného skelného vlákna kolem železného drátu. Dokonalost, preciznost a krása spočívá v neviditelnosti spojů.

Yeondeunghoe, lucernový festival v Jižní Koreji

Yeondeunghoe, původně náboženský rituál oslavující narození Buddhy Šákjamuniho, se nyní stal národním jarním festivalem, kdy se celá země rozsvítí barevnými lucernami.

Foto: Chung Sung-Jun, Getty Images

Během slavnosti stovky luceren zdobí veřejný prostor. Osvětlení také symbolizuje osvícení myslí jednotlivců, komunit a celé společnosti prostřednictvím Buddhovy moudrosti.

Tradiční dovednosti, techniky a znalosti dřevěné architektury v Japonsku

Dřevo se pro stavbu domů v Japonsku používá od starověku. Nejstarší dochovanou dřevěnou konstrukcí je buddhistický chrám Hórjúdži, který byl postaven na počátku sedmého století.

Foto: Eric Lafforgue/Art In All Of Us/Corbis, Getty Images

Mezi sedmnáct zapsaných dovedností patří například sakanské omítky, sklizeň japonské cypřišové kůry, výroba tatami a mnoho dalších.

Španělský svátek Vinné koně

Jezdecký rituál se koná každoročně jako součást slavností od 1. do 3. května v regionu Murcia ve městě Caravaca de la Cruz.

Foto: Gonzalo Moreno, Getty Images

Podoba dnešních slavností pochází z 19. století, kdy mezi sebou závodily skupiny mladíků s koňmi v tom, komu se dříve podaří vyběhnout k hradní bráně. V současnosti se konají dvě soutěže. A to o nejkrásnější ručně vyšívaný koňský postroj a o nejrychlejší výběh k hradu.

Zavlažovací systémy Al Aflaj v Spojených arabských emirátech

Al Aflaj je tradiční zavlažovací systém, který k vedení vody z podzemního zdroje využívá tunelů. Těmi se naučili místní lidé dostat životadárnou tekutinu i na velké vzdálenosti. Voda stéká postupným spádem, díky tunelům se snižuje ztráta, kterou by způsobilo odpařování.

„Systém Al Aflaj se opírá o tradiční dovednosti při hledání vodních zdrojů na základě typů vegetace a jiných indikací, jakož i dovednosti při vrtání a údržbě zavlažovacího systému a zajištění spravedlivého rozdělení vody. Členové komunity se podílejí na udržování Al Aflaj, na čištění tunelů od bahna; tyto znalosti a zkušenosti se předávají již 3000 let,“ píše se na stránkách UNESCO.

Zkušenosti s vedením vody ve vyprahlém prostředí se zde předávají již 3000 let. (Video: UNESCO)

Mbira/Sansi - tradiční hudební nástroj v Malawi a Zimbabwe

Foto: Yue Wu/The Washington Post, Getty Images

Hudební nástroj se skládá z dřevěné desky s připevněnými střídavými kovovými hroty.

Ftira - plněný maltský chléb

Foto: Profimedia.cz

Rozpůlený bochník je naplněn středomořskými přísadami, jako je olivový olej a rajče nebo tuňák, kapary a olivy.

Tradiční tkaní Al Sadu beduínských žen

Zápis pro Saúdskou Arábii a Kuvajt. Zboží utkané tradiční technikou Al Sadu odráží význam ženských rolí v beduínské společnosti. V dnešní době se Al Sadu už spíše nepoužívá, je ale symbolem hluboké tradice.

Foto: Profimedia.cz

V arabštině znamená „Al Sadu“ tkaní provedené v horizontálním stylu.

Dostihy dromedárů ve Spojených arabských emirátech a Ománu

Foto: John Stillwell, Getty Images

Závody velbloudů patří k tradicím, životu a kultuře pouštních národů.

Příprava a konzumace kuskusu

Populární berberský pokrm si také vysloužil své místo na seznamu UNESCO. Část kandidatur měla podporu více zemí. Například o zapsání tradičního způsobu přípravy a konzumace kuskusu usilovaly Alžírsko, Maroko, Mauritánie a Tunisko. Zatímco jsou kulturně v lecčem rozdílné, spojuje je jedno - kuskus.

Foto: Collin McCollen, Getty Images

Kuskus patří k nejznámějším a nejvíce připravovaným pokrmům v těchto zemích. Pokrm je spařená, do kuliček tvarovaná krupice z pšenice, ječmene či prosa. Kuskus se podává teplý se zeleninou či masem, oblíbená je i jeho studená varianta v salátu s mořskými plody či jako pokrm taboulé. Dá se připravit i nasladko.

Řemeslná výroba hodinek ve Švýcarsku a Francii

Foto: Florian Gaertner, Getty Images

Tamní mistři dovedli toto řemeslo k naprosté dokonalosti.

Nar Bayrami

Každoroční ázerbájdžánský festival Nar Bayrami oslavuje granátové jablko a jeho tradiční využití i symbolický význam. Kultura granátového jablka je souborem postupů, znalostí, tradic a dovedností souvisejících s pěstováním tohoto aromatického ovoce, které se používá nejen v různých receptech, ale je také odkazováno v řemeslech, dekorativním umění a mýtech.

Foto: Profimedia.cz

Oslavy se konají v říjnu/listopadu v ázerbájdžánském regionu Goychay.

Charfia – systém rybolovu na souostroví Kerkennah (Tunisko)

Ryby jsou chytány v soustavě pastí v koridorech z palmových větví, do nádob se chytají chobotnice. (Video: UNESCO)

Výroba hrnčířských předmětů na ručním dřevěném kruhu v srbské vesnici Zlakusa

Tato tradiční keramika se zachovala po staletí. Proces trvá sedm až deset dní a zahrnuje přípravu hlíny, tvarování, zdobení, konečnou úpravu, sušení a vypalování. Hotové nádoby jsou zdobeny geometrickými ornamenty vyrobenými z dřevěných nebo kovových nástrojů, na některé nádoby se přidávají úchyty.

Hlína se s rozemletým kalcitem mísí v poměru 1:1, což umožňuje vytváření dosti velkých forem. (Video: UNESCO)

Hawker centra – singapurské komplexy se stánkovým prodejem jídla a sezením

Původ těchto komplexů byl prozaický: singapurská vláda je zřídila v padesátých letech jako hygieničtější alternativu k pouličním prodejcům jídla. Místo mobilních vozíků nabídla lidem střediska, kde jsou (v pevných budovách) pod širým nebem kuchaři vařící všechny podoby asijské kuchyně. Přitom platí, že ve středisku je vícero možností, kde si vybrat snídani/oběd/večeři, ale všichni společně sdílí stoly či lavice. Záhy se z těchto komplexů stala místa, kde se nejen jí, ale setkávají se tu nejrůznější skupiny lidí, hrají se tu šachy, vyhrávají pouliční umělci.

Foto: Light Rocket, Getty Images

Komunitní kulinářské praktiky v multikulturním městském kontextu, to je Singapur.

Tanec budima

Zambijský tanec budima praktikují kmeny v údolí Gwembe v Jižní provincii tohoto afrického státu. Jde o válečný tanec, který provádějí muži, ženy i děti při nejrůznějších duchovních příležitostech a tradičních obřadech. Ať už jde o svatby, pohřby, iniciace, instalace náčelníků, oslavy sklizně a podobně. Muži představují zkušené bojovníky, při tanci svírají dlouhá kopí, další foukají do píšťalek, fléten či rohů. Ženy ozdobené korálky a chrastítky na nohou energicky zpívají a tančí. „Tanec budima slouží jako sjednocující faktor pro dotčené komunity, které jsou na tanec velmi hrdé a mohou se k nim kdykoli během představení připojit,“ píše se na stránkách UNESCO.

Tanec budima slouží jako sjednocující prvek komunity. (Video: UNESCO)

Polyfonní písně v řeckém kraji Epirus

Mimořádně krásné lidové písně předávané po století v Epiru v severozápadním Řecku. Jde zejména o nářky (mirolóyia), pastýřské písně (skáros) a písně pijácké (tis távlas).

Polyphonic Caravan je dlouhodobý projekt zaměřený na výzkum, ochranu a propagaci polyfonní písně Epirus. (Video: UNESCO)

Závod v kosení louk v Bosně a Hercegovině

Každoroční soutěž v sečení trávy pomocí kosy se odehrává v obci Kupres na louce pojmenované Strljanica, což je zároveň i název celého závodu. Soutěží tradičně muži starší osmnácti let, přičemž synové střídají své otce. Ženy hrabou trávu a připravují jídlo pro návštěvníky celé akce. „Zvyk je považován za základ kulturní identity oblasti bez ohledu na zázemí lidí,“ podotýká UNESCO.

Pantun (Indonésie a Malajsie)

Pantun je forma malajského verše používaného k vyjadřování složitých myšlenek a emocí. Jedná se o nejrozšířenější orální formu v oblasti jihovýchodní Asi, používá se nejméně 500 let.

Žánr lidové hudby Chamamé

Chamamé se praktikuje hlavně v argentinské provincii Corrientes. Hraje se na housle, kytaru, nejrůznější druhy harmonik. V tanci patří mezi typické prvky styl „těsného objetí“, při kterém se účastníci navzájem drží na hrudi a nechají se vést hudbou bez přensé choreografie.

Pouť do kláštera apoštola sv. Tadeáše (Arménie a Írán)

Každoročně v červenci se koná třídenní pouť do kláštera apoštola sv. Tadeáše v severozápadním Íránu.

Foto: Profimedia.cz

Klášter svatého Tadeáše také přezdívaný jako Černý klášter je starověký arménský klášter ležící v nadmořské výšce 2200 metrů. První zmínky o tomto poutním místě jsou ze 7. století.

Tradice a technika malování miniatur (Ázerbájdžán, Írán, Turecko a Uzbekistán)

Foto: Michel Setboun/Corbis, Getty Images

Drobné obrázky, oblíbené už ve středověku, byly součástí rukopisů a knih jako ilustrace, později jako samostatný obrázek.

Togyzqumalaq - Tradiční logistická a strategická hra (Kazachstán, Kyrgyzstán, Turecko)

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované