Hlavní obsah

Oběti jsou paralyzované, agresor pro ně není monstrum, komentuje zneužívání v katolické církvi teolog

Teolog Marek František Drábek komentuje, proč obětem sexuálního násilí v církvi často trvá, než se někomu svěří. (Video: Seznam.cz)

Až patnáct let trvá obětem, než se rozhodnou o svém traumatu mluvit, říká teolog Marek František Drábek k případům sexuálního zneužívání v katolické církvi, na které upozornil pořad Zvláštní vyšetřování Televize Seznam.

Článek

„Oběti jsou paralyzované. Je to běžná reakce na takový čin, ti lidé to nečekají a ve chvíli, kdy se to stane, tak ztuhnou. Týká se to i dospělých žen, není to tak, že ztuhnou jen holčičky, kterým je osm, a když je to dospělá žena, tak se jí to nemůže stát. Může se jí to stát stejně jako té malé dívce,“ vysvětluje Drábek.

Podle něj oběti v průměru začnou o činech mluvit až v rozmezí 8 až 15 let po uplynutí. Současný vysoký počet případů připisuje stavu a otevřenosti naší společnosti.

„Někdy jsou oběti schopné o tom mluvit hned, ale když je někdo umlčí a řekne jim, aby o tom nemluvily, tak se ta doba zase restartuje. To, co se teď děje obecně ve společnosti, je to, že se prostě na tohle téma mluví. Byla tady kampaň MeeToo, objevilo se podobné ChurchToo, posouváme se a můžeme o tom víc mluvit. Spíš to souvisí s dobou, že se otevíráme těmto tématům.“

Proč podle něj spousta obětí neopustí církevní prostředí a čin se nesnaží vyřešit mimo struktury samotné církve? „Funguje to trochu jako v rodině. Snažíte se to vyřešit ve svém společenství a očekáváte od nějaké autority, že zasáhne.“

Dodává, že někdy oběti nechtějí jít na policii. „Pokud je to dospělá žena, stalo se jí to před několika lety a už nehrozí žádné nebezpečí, že to bude pokračovat, tak mám trochu obavu z toho, že ta oběť může být naopak blokována o tom začít mluvit. My potřebujeme ten čas, abychom o tom mluvili. Připravit tu oběť na to, co všechno s sebou ponese. Pro ženy, které promluvily, to není lehké. Některé o tom mluvit nechtějí. Musí fungovat a nechtějí to téma otevírat, protože by jim to rozhodilo celý život.“

Drábek také zmiňuje, že pachatelé jsou v těchto případech velmi často blízcí lidé obětí, kterým samotné oběti důvěřují.

„Ten agresor není monstrum, od kterého hned utečete. To jsou často lidé, kteří se ke svým obětem nejdřív, než se to stalo, chovali hezky. Nějakým způsobem jim byli nápomocní. Často se oběti chtějí vrátit k tomu, co bylo předtím. Je v nich naděje, že se to spraví. Sama jedna z těch obětí říkala, že si nejdřív myslela, že se jí to zdálo, že to byl nějaký omyl. To koneckonců vidíme také kolem těch agresorů, část farnosti je chrání.“

Doporučujeme