Salon Hany Podolské byl vyhlášený díky vysoké kvalitě krejčovské práce, luxusním látkám i nejnovějším módním trendům. Návrhářka pořádala přehlídky, měla vlastní kožešnictví, kloboučnickou dílnu, desítky švadlen a vydávala i časopis. Spolupracovala také s filmem, kritikou byly ceněny například róby, které vytvořila pro Adinu Mandlovou v komedii Kristián (1939).
Módní návrhářka zemřela 15. února 1972 ve věku nedožitých dvaadevadesáti let. Svůj majetek odkázala ošetřovatelce, která se o ni na konci života starala.
Salon Hanna Podolská se vyvinul z krejčovské dílny, kterou švadlena Johanna Vošahlíková (původní jméno) založila v Nuslích v roce 1905 a rozšířila po přestěhování do domu U Pěti králů ve Vyšehradské ulici v roce 1907, kdy se též provdala za Viktora Podolského. Na snímku legenda české módy (27 let) v bílých šatech se slunečníkem, kolem roku 1907.
V roce 1914 dílnu přestěhovala do centra Prahy a o rok později otevřela módní salon pro dámy v paláci Lucerna. Zde zůstal až do roku 1931. Na snímku interiér salonu Hany Podolské v Lucerně na snímku z roku 1915.
Vznik Československa v roce 1918 byl provázen mimořádným vzestupem české módní tvorby. Příčinou nebyl jen rozvíjející se společenský život, ale i snaha obyvatel svým kultivovaným vystupováním a elegantním vzhledem, daným především módním a kvalitním oděvem, demonstrovat kulturní vyspělost a evropskou úroveň obyvatel nového státu. Na snímku společenské šaty, cca 1919, černé hedvábí a tyl, ze sbírek UPM.
S rozvojem fotožurnalistiky na přelomu 19. a 20. století se fotografie módy dostává do časopisů, brzy je objeven i její komerční potenciál k účelům reklamy. Na snímku dvě večerní toalety v časopise Elegantni Praha II, č. 4, leden 1924, fotografie Františka Drtikola.
Vývoj módní fotografie jako masového média šíření módních informací se zrychlil po roce 1918 díky technickým inovacím, ale i zvyšujícímu se zájmu o módu ve všech společenských vrstvách a obrovskému nárůstu a zrychlení nových módních trendů. Na obrázku letní šaty z bílé a hnědomodré organdy a klobouk z florentské slámy, červen 1924, fotografie Františka Drtikola.
Modelový dům Hanna Podolská používal nového média k propagaci své tvorby a firemní reprezentaci. Modely se objevují v prvním módním časopise Moda a vkus v roce 1919 a Elegantní Praha, snímky z ateliéru Jana Langhanse. Velmi brzy však salon Podolská začal spolupracovat s experimentujícím ateliérem Františka Drtikola. Na obrázku: Fotografie modelů ze salonu Hany Podolské pořízené Františkem Drtikolem pro různé dobové časopisy.
První módní fotografie komponoval Drtikol v duchu doznívající secese, počátkem 20. let se jeho estetika pod vlivem nových uměleckých proudů od secesního chápání postupně přesunula přes klasicistní pojetí až ke geometrizujícím tendencím, které vyústily v používání architektonických a geometrických prvků. Drapérie s moderními vzory a světelné efekty odpovídá Drtikolově interpretaci ženy jako sebevědomé, dynamické osobnosti s určitým erotickým nábojem. Na obrázku: Fotografie modelů ze salonu Hany Podolské pořízené Františkem Drtikolem .
Na snímku společenské šaty, kolem r. 1920, černá mercerovaná bavlna a tyl, výšivka modrou přízí a černými flitry. Patřily Otilii Rakové, švagrové Hany Podolské (sestře Viktora Podolského)
V roce 1926 přichází první rána osudu, kdy idylické manželství Hany Podolské naruší tragická smrt manžela Viktora. Při čištění pušky ho zastřelil jeho vlastní šofér. (Na snímku večerní šaty, cca 1927, hedvábný žoržet, výšivka korálky a flitry, ze sbírek UPM.)
Návrhové kresby ze salonu Hanny Podolské, 1925–1926, autorka kreseb Hedvika Vlkova.
Návrhové kresby ze salonu Hanny Podolské, 1925–1926, autorka kreseb Hedvika Vlkova.
Návrhové kresby ze salonu Hanny Podolské, 1925–1926, autorka kreseb Hedvika Vlkova. .
Portrét Hany Podolské, 2. února 1930.
V roce 1931 se podnik přemístil do Nového paláce Riunione Adriatica na rohu Jungmannovy ulice a Jungmannova náměstí. Na snímku předváděcí sál v novém sídle v Jungmannově ulici 38 (dnes 34), 11. listopadu 1931.
V roce 1931 zakládá kožešnickou firmy Hanna Podolská a spol. pod vedením syna Miloše Podolského. (Na snímku večerní šaty s kabátkem, 1931 hnědá krajkovina, hedvábný žoržet, krepdešín.)
Malé večerní šaty s vyšitou kyticí, 1931 marokén, aplikace výšivky sekanými korálky ušity pro Gudrun Neis, neteř Hany Podolské, k 19. narozeninám.
Jarmila Kronbauerová, členka činohry Národního divadla, v roli Lady George Graystoneové ve hře Williama Somerseta Maughama - Společenská smetánka.1. května 1933.
Modelový dům Podolská přežil protektorátní léta i složité poválečné období. Na snímku Hana Podolská, 1933.
Večerní toaleta, 1934, šedý imprimé taft se vzorem květů ušita pro Hildu Podolskou na ples Lyžařského závodního klubu.
Večerní toaleta, 1934, šedý imprimé taft se vzorem květů ušita pro Hildu Podolskou na ples Lyžařského závodního klubu.
Odpolední šaty model „Vionnet“, zaří–říjen 1934.
Návrhářka měla dva syny, do rodinného byznysu se zapojily i jejich manželky. Na snímku starší syn Hany Podolské - Miloš Podolský s manželkou Hildou, 5. květen 1935. Miloš zemřel rok po svatbě na otravu krve.
Svatební fotografie mladšího syna Hany Podolské Viktora a jeho nastávající Věry, 7. července 1935. Všichni oblečeni v modelech Podolské. V roce 1948 po emigraci snachy (a kreslířky salonu) Věry Podolské do Velké Británie byl mladší syn zatčen a uvězněn. Sovětská okupační správa ho tehdy vrátila z Rakouska do Československa, kde strávil zhruba tři a půl měsíce ve vazbě. V roce 1952 byl obviněn z velezrady a odsouzen na 15 let vězení, propuštěn byl v roce 1958, deset let poté emigroval do zahraničí. S matkou už se nikdy neviděl.
Večerní toaleta, kolem roku 1935, stříbrné lamé, zelené hedvábí. Toaleta ušita pro Hermínu Mandelíkovou, manželku Roberta Mandelíka, podnikatele v cukrovarnictví a člena bankovní rady ČSR. Žili na zámku v Ratboři.
Večerní toaleta, kolem roku 1935, bělavé hedvábí s vetkaným zlatým dracounem; údajně Modelový dům Hanna Podolská, toaleta ušita pro Hermínu Mandelíkovou.
Fotografie modelů ze salonu Hany Podolské pořízené Františkem Drtikolem pro různé dobové časopisy.
Fotografie modelů ze salonu Hany Podolské pořízené Františkem Drtikolem pro různé dobové časopisy.
Vycházkový plášť, 1935–1940 cihlově červený homespun - ušit pro Jarmilu Kutinovou.
Večerní šaty, kolem roku 1935, černý tyl, výšivka stříbrnými pajetkami; údajně Modelový dům Hanna Podolská, toaleta ušita pro Hermínu Mandelíkovou.
Plesová toaleta, 1936, tyl, plošná výšivka zlatými flitry. Ze sbírek UPM.
Plesová toaleta, 1936, tyl, plošná výšivka zlatými flitry. Ze sbírek UPM.
Letní plášťové šaty, 1935–1938, šedobíle pruhovaný hedvábný šantung. Patřily Jiřině Ascherové, provdané Tonderové, z rodiny pražských obchodníků s hedvábím.
Plesová toaleta, 1936, tyl a šifon, plošná výšivka černými flitry, doplněná korálky. Ušita pro herečku a zpěvačku Jarmilu Kronbauerovou.
„Stylová“ večerní toaleta s bohatě nabíranou sukní a s bolerkem, 1936, černý tyl, voál, hedvábí, taft a krajka. Ušito pro Hildu Podolskou.
Halenka k zimnímu kostýmu, 1935–1939, modrý brokát s drobným pestrým vzorkem. Patřila Jarmile Kutinové.
Plesová toaleta, 1936, veluršifon. Ze sbírek UPM. Ušito pro Hildu Podolskou na galapředstavení v Národním divadle při příležitosti návštěvy rumunského krále Karola II. v Praze.
Halenka k zimnímu kostýmu, 1935–1939, černý satén, vínově červený a modrý krepsatén. Patřila Jarmile Kutinové.
Ušito pro snachu Hany Podolské Hildu Podolskou na ples Československého červeného kříže, 1936/37.
Plesová toaleta Hildy Podolské, maroken a pruhovaný ryps, překryty bavlněným tylem. Ze sbírek UPM.
Večerní plášť, 1937, čínský brokát. Ušit pro Hildu Podolskou.
V roce 1938 odchází z podniku kreslířka Hedvika Vlková a zakládá vlastní módní salon ve Vodičkově ulici 15, kam si přivedla řadu zákaznic Hany Podolské.
Na snímku večerní šaty, 1938–1940, béžová hedvábná krajkovina, viskózové vlákno, údajně Modelový dům Hanna Podolská.
V letech 1939-40 se Podolská kostýmově podílí na filmech Kristián a Katakomby. Snímek manekýn v letních šatech Hany Podolské od Františka Vobeckého (surrealistický malíř a fotograf, člen spolku Mánes), 1939.
V roce 1942 byla Hana Podolská zatčena pro domnělý nedovolený obchod s kožešinami a uvězněna na pět dní v pankrácké věznici. Na snímku: oděvy ze salonu Hanny Podolské, 1941–1942. Fotografie Františka Vobeckého.
Odpolední šaty, 1944, hnědý marokén.
Společenské šaty s kabátkem, kolem r. 1946, modrý vlněný žoržet, údajně Modelový dům Hanna Podolská.
Jarní plášť, kolem r. 1947. Vlněná tkanina s „pepito“ vzorem. Modelový dům Hanna Podolská, střihač František Vobecký, ušito pro Janu Poláškovou, spolumajitelku lékárny na Národní třídě v Praze.
V roce 1948 byl Dům Podolské znárodněn a o šest let později začleněn do národního podniku Módní závody Praha pod názvem Eva. Hana Podolská přesto ve „svém“ módním závodě pracovala až do roku 1954, kdy byla odeslána do důchodu. Kontaktu se zaměstnanci podniku, zejména se švadlenami, se však nevzdala a dění v módě stále sledovala. Na snímku Hana Podolská (vlevo) s přítelkyní Alenou Lochmannovou v Mariánských Lázních, 1956.
Její dílo pravidelně připomíná vedle slavných pamětnických filmů i pražské Uměleckoprůmyslové museum, naposledy během výstavy na přelomu let 2018 a 2019 připravené kurátorkou PhDr. Evou Uchalovou – Hana Podolská: Legenda české módy.
Nejslavnější pražský módní salon - Hany Podolské - pomohl budovat československou identitu mladého státu.
Zákaznicemi Modelového domu Hanna Podolská byly ty nejvěší hvězdy umělecké scény i první dámy. Odívaly se tu herečky Olga Scheinpflugová, Lída Baarová, Adina Mandlová či manželka pozdějšího prezidenta Edvarda Beneše Hana.
Neméně významným předpokladem úspěchu salónu byla podnikavost Podolské a obchodní duch a od začátku také vize vybudovat prestižní módní salon francouzského typu pro nejširší vrstvy žen.
Klientela zákaznic sahala až k učitelkám, úřednicím a prodavačkám, které si zde dávaly šít oděvy ke slavnostním příležitostem.
Podolská byla žena, která vytvářela prvorepublikovou módu, film, byznys i marketing.
Několikrát do roka organizovala módní přehlídky. V podniku zaměstnávala vlastní manekýny.
Spolupracovala s předními českými fotografy.
Vedle zakázkové modelové tvorby disponovala Podolská vlastní kloboučnickou dílnou, kožešnickým závodem a pletařskou výrobou, šily pro ní desítky švadlen.
V ateliéru v Lucerně se do práce postupně zapojili všichni členové rodiny.
Padesátá léta se stala pro známou švadlenu bolestivou dobou. Jí vybudovaný salon byl znárodněn a v roce 1991 pod jménem Eva zanikl.