Hlavní obsah

Miliardář Pavel Tykač chystá první solární elektrárnu na vodě

Podkrušnohoří by mělo zůstat energetickým centrem Česka, jen uhlí má nahradit slunce. Vizualizace budoucí podkrušnohoroské krajiny (Zdroj: Prezentace PKÚ pro webinář Aliance pro energetickou soběstačnost). (Video: Zuzana Kubátová)

 

Reklama

15. 1. 15:31

Mluví se o tom už dlouho, teď plán získává konkrétní podobu. V Podkrušnohoří mají po ukončení těžby uhlí vzniknout nová jezera, na nichž lze stavět plovoucí solární parky. První projekt už je na stole.

Článek

První plovoucí elektrárnu o výkonu jednoho megawattu chystá skupina Sev.en Energy miliardáře Pavla Tykače na jezeře Marcela na rekultivované výsypce poblíž dosud činného velkolomu ČSA.

Pilotní projekt pod názvem Life Watersolar připravila Sev.en Energy ve spolupráci s Univerzitou J. E. Purkyně a státním Palivovým kombinátem Ústí (PKÚ). Partneři jej představili koncem loňského roku během webináře Aliance pro energetickou soběstačnost.

Plovoucí elektrárna složená ze tří tisíc panelů bude doplněna výrobnou vodíku o výkonu 525 kW. Vodíkový elektrolyzér má sloužit ke zpracování solární elektřiny v době, kdy je jí při příznivých klimatických podmínkách na trhu přebytek a její cena klesá k nule. „Vyrobená elektřina může být podle potřeby buď uplatněna v distribuční soustavě, nebo směrována do výroby vodíku následně využitelného zejména v dopravě,“ říká mluvčí Sev.en Energy Gabriela Sáričková Benešová.

Náklady na celý systém jsou podle mluvčí spočteny na 215 milionů korun, část by měla pokrýt dotace z evropského programu Life. Elektrárna má být hotova tak, aby od roku 2028 bylo možné zhodnotit zkušenosti z její výstavby a provozu. Sev.en chce výsledky zužitkovat v budoucích větších projektech.

Plovoucí fotovoltaika

Solární panely uložené na plovácích či pontonech na vodních plochách.

Nejčastěji se budují na přehradních nádržích a zatopených lomech.

Průkopníkem této technologie je Asie.

V Česku mají pokrýt plovoucí panely budoucí jezera, jež vzniknou zatopením dnešních lomů ČSA, Vršany, Libouš a Bílina na Mostecku. Investoři zvažují tuto možnost také na odkalištích po OKD na Karvinsku.

Podle studie společnosti Deloitte mohou mít čtyři budoucí podkrušnohorská jezera potenciál solárního výkonu celkem mezi 3,9 až 6,6 GW (rozmezí mezi realistickým až maximalistickým scénářem). Znamenalo by to podle Deloitte výrobu 4 – 6,8 TWh elektřiny ročně a úsporu 4 – 6,9 mil. tun CO2 ročně.

Plovoucí trend

Plovoucí fotovoltaika je relativně nová solární technologie. Elektrárny se budují na přehradních nádržích jako doplněk hydroelektráren, v odstavených lomech nebo zatopených důlních jámách, jako součást větších energetických a průmyslových parků.

Podle serveru Solární novinky fungovalo ke konci roku 2019 na světě ve čtyřech desítkách států přes 340 plovoucích solárních elektráren o kapacitě téměř tří gigawattů, zhruba 87 procent z nich v Asii. Poradenská společnost Wood Mackenzie odhadla, že do roku 2024 globálně poroste tento nový segment meziročně o 22 procent.

Loňská souhrnná čísla se zatím neobjevila, plovoucích elektráren ale přibylo. Velké zdroje se stavěly v Malajsii, v Thajsku či v Indii. Indonésie ohlásila plány na 145megawattový plovoucí park na západní Jávě, Vietnam přípravu dokonce 400 megawattového plovoucího zdroje.

V Evropě je podle Jana Marešovského z nadnárodní solární skupiny Photon Energy za velmoc v oboru plovoucích solárů považováno Nizozemsko. Tam od loňska funguje také největší evropská plovoucí fotovoltaika na jezeře u městečka Bomhofsplas. Dílo německé společnosti BayWa má kapacitu 27,4 megawattu a kromě velikosti je na něm zajímavá také rychlost výstavby. Montáž celého parku trvala pouhých sedm týdnů.

Foto: BayWa r.e/GroenLeven

Největší evropská plovoucí fotovoltaika na jezeře u městečka Bomhofsplas.

Jen BayWa, která staví plovoucí soláry také ve Francii nebo Španělsku, už předloni oznámila, že plánuje v Nizozemsku vybudovat na vodě až 100 megawattů solárního výkonu.

S podobnou výstavbou počítá také Německo na jezerech vznikajících zatopením uhelných lomů. V Braniborsku, Sasku a Sasku-Anhaltsku má takto vzniknout přes 50 tisíc hektarů vodní plochy, což teoreticky umožní instalace plovoucích elektráren až o výkonu 56 GW. Fraunhoferův institut z Freiburgu však považuje za reálně využitelný potenciál po zohlednění potřeb rekreace, turistiky a ochrany přírody a krajiny „jen“ 2,74 gigawattu. I to je víc jak dvojnásobek plánovaného českého jaderného reaktoru v Dukovanech.

Jaký je potenciál plovoucích solárů v Česku? Již existující jezera Milada a Most zůstanou rekreačními areály bez energetického využití. Po skončení těžby, což se čeká za deset až patnáct let, ale mají postupně vzniknout další čtyři nové vodní nádrže po lomech ČSA a Vršany skupiny Sev.en a dále po lomech Bílina a Libouš (patří Severočeským dolům ze skupiny ČEZ). Tam už se s energetickým využitím počítá.

Mostecko i Karvinsko

Jen zatopená jáma po Tykačově lomu ČSA by podle odhadů umožnila instalaci minimálně 400 solárních megawattů (to je téměř jeden blok dnešní dukovanské jaderné elektrárny).

Foto: PKÚ

Budoucí jezera v Ústeckém kraji mohou sloužit pro potřeby energetiků, jezero Most má zůstat rekreaci.

O plovoucích solárech se uvažuje také na Karvinsku. „Prověřujeme možnosti takového projektu na odkališti po OKD, zájem o projekt má silný investor, jehož zatím nejsem oprávněn jmenovat,“ uvedl pro SZ Byznys Petr Birklen ze společnosti Moravskoslezské investice a development, jež patří Moravskoslezskému kraji.

Plovoucí fotovoltaika má podle lidí z oboru kromě energetického potenciálu ještě jeden příznivý efekt. Panely na hladině snižují vypařování vody, přičemž odpar je u umělých jezer vážný problém. Brání také oteplování vody a růstu řas, pomáhají stabilizaci ekosystémů. Jsou ale zatím zhruba o 20 až 30 procent nákladnější než běžné pozemní nebo střešní fotovoltaiky. I proto je jejich budování v Česku podmíněno dotacemi.

Plovoucí bariéry

S rostoucím počtem projektů by ale měly ceny plovoucích solárů klesat. Navíc mohou investoři zase ušetřit na výdajích za pozemky. Lidé z branže se shodují, že během několika let mohou být plovoucí soláry ekonomicky návratné podobně jako klasické sluneční elektrárny, jež se bez dotací začínají ve středu Evropy vyplácet při tržní ceně elektřiny kolem 60 eur za megawatthodinu.

Dnes jsou sice burzovní ceny elektřiny v regionu nižší, se zdražujícími emisními povolenkami a investicemi do zelené energetiky ale půjdou nahoru.

Každopádně ale budou na takové projekty, jako jsou plovoucí solární parky, k dispozici dotační peníze. Financovat se mají především z Modernizačního fondu, který se plní z výnosu prodeje emisních povolenek. K dispozici v něm je od letošního roku minimálně 150 miliard korun.

Přesto je část českých odborníků na energetiku k masivnímu budování plovoucích solárních parků v Podkrušnohoří skeptická.

„Pochybuji, že se podaří po ukončení těžby během několika let skutečně vytvořit v regionu tolik nových jezer, kolik jich PKÚ plánuje,“ říká například profesor František Hrdlička z ČVUT, který je členem uhelné komise a plány na budování solárů v Podkrušnohoří zná.

Region si podle Hrdličky rozvoj solárních technologií zaslouží, protože jich je tu ve srovnání se zbytkem republiky málo. Navíc bude po skončení uhelných elektráren v severních Čechách zajištěno vyvedení výkonu do rozvodné soustavy, takže tu budování energetických zdrojů bude jednodušší než jinde.

Hrdlička ale varuje, že masivní výstavba obnovitelných zdrojů bude vyžadovat masivní akumulaci energie, aby se vyrovnaly obrovské výkyvy ve výrobě během roku. Na dnes chystanou severočeskou solární kapacitu o stovkách megawattů nebude podle Hrdličky stačit ani zvažovaná přečerpávací elektrárna, jež by měla horní nádrž nad lomem ČSA na hřebenech Krušných hor a jež má sloužit jako výkonný akumulátor. Ani dnes připravované projekty na ukládání přebytků energie do baterií či výroby vodíku situaci nezachrání.

„Obnovitelné zdroje si proto budou žádat další masivní investice,“ říká Hrdlička. Nestačí totiž jen vyrábět z přebytků elektřiny třeba vodík, jak s tím počítá první pilotní plovoucí projekt na jezeře Marcela. „Muselo by se ještě vyřešit zpracování vodíku na něco užitečného, například na biometan,“ podotýká Hrdlička. Což znamená další navazující projekty a další peníze.

Ekonomika i environmentální dopady posilujících obnovitelných systémů se tak bude dál komplikovat. Zároveň náklady na „zelenou energii“ dál porostou a s nimi i částky na fakturách spotřebitelů.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené