Video: Při ostřelovaní Mariupolu přišel o tátu a mámu. Teď našel novou rodinu

„Říká nám, že jeho rodiče zemřeli a on nechce žít sám,“ říká Maria Bespalijová a dodává: „Vysvětlila jsem mu, že je to kvůli válce. A že se teď takové věci, bohužel, stávají. Řekla jsem mu: ‚Nejsi sám. Ujali jsme se tě a postaráme se o tebe. Budeme tě mít rádi. Budeme tvoje rodina, pokud budeš chtít. Budeme tvou mámou a tátou. Tvoje maminka a tatínek jsou teď v nebi. Dívají se na tebe shůry a mají z tebe radost.‘ A on souhlasil.“

Adoptivní pár se snaží být malému Iljovi oporou a pomáhá mu se vyrovnat s tragickou události.

„Netlačíme na něj a snažíme se moc nevyptávat. Občas si ale vzpomene na nějaké detaily,“ dodává manžel Marie Volodymyr.

Během ruského obléhání Mariupolu přišel Ilja o oba rodiče a strávil několik týdnů sám v různých protiatomových krytech. „26. února šla jeho matka přes most. Nikdo nevěděl proč. Most i s ní vyletěl do povětří. Bylo tam mnoho vojáků a všichni spadli do vody. Byla to strašná tragédie. Máme podezření, že tam spadla i ona. Druhý den přivedl otec Ilju k sousedům do domu i s rodným listem a šel ji hledat. Došlo ale k dalšímu ostřelování města a on se už nevrátil,“ popisuje tragický osud Iljových rodičů Maria Bespalijová. 

Ilja je sice u své nové rodiny jen několik týdnů, ale zdá se, že si začíná zvykat. „Říká, že nás nikdy neopustí a bude se snažit být tím nejlepším synem, takže se na něj nikdy a za nic nezlobíme,“ říká s úsměvem Maria. Pár zveřejnil na sociálních sítích zprávu, že je ochoten se postarat o nějakého sirotka a že ho bude rád adoptovat. Následně je kontaktovali dobrovolníci, kteří Ilju z Mariupolu odvezli. „Bylo v tom mnoho emocí. Cítila jsem, že je to náš kluk. Byla to taková náhoda. Všechno to začalo tím příspěvkem na sítích a on si nás našel,“ vzpomíná Maria. Všichni teď žijí v Kyjevě i s domácím mazlíčkem - kočkou Frosjou. Ukrajinské úřady vydaly dočasný zákaz adopcí, takže pár požádal o prozatímní opatrovnictví.

„Na hřišti na mě někdy zavolá: ‚Tati, pojď sem.‘ Rád dává najevo, že není sám. Je hrdý na to, že může říct: ‚Tati, podívej se, co umím.‘ Věci se krok za krokem zlepšují,“ vysvětluje Volodymyr. Překonání trauma ze ztráty rodičů chce svůj čas, ale Maria a Volodymyr se snaží udělat maximum, aby to Ilja zvládl.