Hlavní obsah

ČNB může získat „finanční bazuku“. Proč je část poslanců proti?

Foto: Shutterstock

Kvantitativní uvolňování je jako doping. Když všichni atleti okolo dopují, včetně těch největších borců, zůstat bez dopingu je sympatické. Výhru to ale nezaručí, míní ekonom Lukáš Kovanda. Ilustrační foto.

Reklama

15. 3. 16:38

Novela zákona o ČNB má dát centrální bance moc zprostředkovaně financovat státní dluh. SZ Byznys vysvětluje, v čem spočívá chystaná pravomoc pro ČNB a zda by banka v dočasném nouzovém režimu ke kvantitativnímu uvolňování sáhla.

Článek

Ani dva jednací dny nestačily minulý týden Sněmovně na to, aby se ve třetím čtení dostala až k hlasování o nových pravomocích pro centrální banku.

Za řečnickým pultíkem se střídal jeden poslanec za druhým. Jde o výbušné téma: kromě moci utahovat hypoteční šrouby má ČNB dostat také možnost tzv. kvantitativního uvolňování, zjednodušeně řečeno tisku peněz. Opozice zastoupená zejména ODS a Piráty se nové pravomoci obává, guvernér ČNB Jiří Rusnok a předkladatel novely Ministerstvo financí ji ústy své šéfky Aleny Schillerové hájí.

O co jde? Přečtěte si v otázkách a odpovědích.

Co je to kvantitativní uvolňování?

Monetární politika používaná centrálními bankami ke stimulaci ekonomiky. Používá se, když se standardní monetární ekonomika stává neefektivní. Centrální banka nakupuje finanční aktiva od komerčních bank a dalších finančních institucí. Zvyšuje tak cenu těchto finančních aktiv a snižuje jejich výnos a současně zvyšuje nabídku peněz.

Tuto formu měnové politiky v době finanční a hospodářské krize využívají zejména americká, japonská, britská i Evropská centrální banka (ECB). Dokonce i naši regionální sousedé Polsko a Maďarsko.

„Kvantitativní uvolňování se od pádu banky Lehman Brothers stalo součástí měnové politiky jak Fedu tak ECB. V případě ECB dokonce natolik, že si lze jen těžko představit hladké financování některých předlužených zemí eurozóny na finančním trhu,“ upozornil ekonom ČSOB Petr Dufek.

Jaké pravomoci při obchodování na volném trhu má ČNB díky novele dostat?

Úprava trvale rozšiřuje operační rámec ČNB pro provádění obchodů na volném trhu, které jsou nezbytné pro efektivní výkon měnové politiky, tzv. kvantitativní uvolňování. Dosud měla centrální banka tuto možnost jen dočasně do konce letošního roku na základě novely přijaté loni v březnu v režimu legislativní nouze.

Dříve mohla ČNB obchodovat pouze s omezenou skupinou nástrojů a protistran. Novela tato omezení ruší a umožní centrální bance provádět obchody s dalšími nástroji finančního trhu a se všemi jeho účastníky – vedle bank, poboček zahraničních bank, spořitelních a úvěrních družstev, jde i o pojišťovny, penzijní společnosti a další institucionální investory. Nově bude moci obchodovat nejen s investičními nástroji, ale i s devizovými hodnotami, pohledávkami nebo drahými kovy či uzavírat úvěrové obchody.

ČNB by mohla trvale na sekundárním trhu vykupovat dluhopisy vlády ČR i delší doby splatnosti, například desetileté.

„V našem případě lze uvažovat o tom, že by ČNB mohla efektivně intervenovat na dluhopisovém trhu třeba v případě, že by se tento trh dostal pod tlak. Například v případě hrozby masivních výprodejů ze strany zahraničních investorů, který by destabilizoval trh a srazil ceny dluhopisů. Mělo by to totiž negativní dopad nejenom na dluhopisy samotné, ale i na vývoj střednědobých a dlouhodobých úrokových sazeb na českém finančním trhu,“ vysvětluje Dufek.

ČNB již dlouho nakupuje dluhopisy jiných zemí, takže fakticky by mohla nakupovat do své bilance i dluhopisy české a do jisté míry tím i řídit střednědobé a dlouhodobé výnosy a úrokové sazby. Tím by získala další nástroj, který na rozdíl od jiných centrálních bank v podstatě nemá.

Rozšíření druhů transakcí a okruhu subjektů, se kterými ČNB tyto transakce může na finančních trzích realizovat, umožní podle mluvčí Markéty Fišerové centrální bance reagovat na potřeby měnové politiky, a to zejména v krizových situacích, a je obdobou legislativy v jiných zemích, včetně pravidel pro činnost Evropské centrální banky.

Podle ekonoma Patria Finance Jana Bureše by ČNB měla vždy vysvětlit, jak eventuální spuštění kvantitativního uvolňování přispívá k plnění cíle cenové nebo finanční stability. „Stejně tak považuji za důležité, aby ČNB v případě spuštění kvantitativního uvolňování omezila své nákupy na aktiva určité minimální kvality a aby o svých nákupech v rozumné míře informovala trh,“ dodal.

Tyto pravomoci dočasně dostala ČNB loni v březnu. Jak je využila?

Zatím pouze tak, že zavedla dvě nové možnosti operací na trhu: Kromě vládních dluhopisů ČNB zavedla možnost přijímat od bank jako zástavu i hypoteční zástavní listy a také otevřela možnost dodávat likviditu (oproti vládním dluhopisům) nebankovním finančním institucím, jako jsou například pojišťovny, penzijní fondy a investiční skupiny, které tyto instituce zahrnují.

„V praxi zatím využití těchto nových možností dodávání likvidity nebylo potřeba, nicméně jejich existence sama o sobě loni značně přispěla ke zklidnění situace na finančních trzích po propuknutí koronavirové krize,“ tvrdí Markéta Fišerová.

Ke kvantitativnímu uvolňování formou nákupu dluhopisů ČNB zatím nesáhla. „Pokud by někdy v budoucnu nastala potřeba dalšího uvolnění měnové politiky prostřednictvím nekonvenčních nástrojů měnové politiky například v podobě kvantitativního uvolňování (po vyčerpání konvenčního nástroje, tedy po dosažení nulové úrovně hlavní úrokové sazby ČNB), ČNB by o takovém rozhodnutí a jeho parametrech veřejnost standardně informovala,“ uvedla mluvčí centrální banky.

Je správné dávat centrální bance možnost uchýlit se ke kvantitativnímu uvolňování?

Je to nástroj, který dovoluje centrálním bankám jít za hranice tradičních úrokových sazeb a dále uvolnit měnové podmínky v ekonomice v krizových dobách nebo zmírnit zbytečně dramatické pohyby na finančních trzích. Na druhou stranu takový zásah centrální banky vede k pokřivení cen na finančních trzích, jehož důsledkem může být podpora nezodpovědné fiskální politiky vlády a odklad politicky nepopulárních, ale ekonomicky nutných kroků, jakými můžou být potřebné reformy či konsolidace veřejných financí.

Kritici namítají, že centrální banka bude investovat i do toxických dluhopisů neprosperujících firem a uměle je tak udržovat při životě a brát na sebe riziko jejich podnikání. A že bude takto ČNB moct také zprostředkovaně financovat státní dluh, v extrémním případě dávat vládě signál, že se může bezbřeze zadlužovat.

„Jde o jednu z posledních pouček z předcovidových učebnic, které západní centrální banky již porušily, ale ČNB se jich ještě drží. Na Západě již zákaz financovat státní dluh tištěním nových peněz padl, proto se tam rychle zvyšovaly státní dluhy již před covidem. U nás se to dosud nesmí, i proto jsme před covidem měli jedno z nejnižších zadlužení v EU,“ konstatoval ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň.

Má být ČNB osamoceným ostrůvkem v moři kvantitativního uvolňování?

Nejen politici, ale ani ekonomové se nemohou shodnout, zda má i tuzemská centrální banka mít možnost provádět kvantitativní uvolňování.

Český stát podle Bartoně ukázal, že se během covidu zadlužuje rychleji než drtivá většina ostatních evropských zemí. Ještě unikátnější je v tom, že na letošek plánuje ještě vyšší deficit než loni. Musí si půjčovat stále víc,a úrokové sazby již rostou. „Po schválení nákupu dluhopisů vytištěnými penězi ČNB by tak padla poslední zábrana explozi českého státního dluhu,“ myslí si analytik Natlandu.

Ten míní, že povolit kvantitativní uvolňování ČNB dává menší smysl, než bylo povoleno pro ECB. Západní dluhy byly bez jeho pomoci neufinancovatelné a bez ECB by mohly zkrachovat i jiné státy než Řecko. „Český stát je ale zatím krachu na hony vzdálen, proto by ČNB takto zatěžovat budoucí generace neměla. Konečně dosáhla svého inflačního cíle, není třeba inflaci kvantitativním uvolňováním zvyšovat. Tlak na zdražování bude ve zničené ekonomice dostatečný i v budoucnosti,“ tvrdí Petr Bartoň.

Navíc z domácího pohledu je tento nástroj problematický kvůli malému trhu státních dluhopisů. „Z tohoto důvodu je praktické použití velmi obtížné. Již samotné schválení, resp. prodloužení těchto pravomocí je ale efektivním signálem pro finanční trhy, že centrální banka je schopna zasáhnout, což může vést k poklesu nebo zpomalení aktuálního růstu výnosů státních dluhopisů, čehož jsme byli svědky již v minulém roce,“ podotkl analytik Komerční banky František Táborský.

Vzhledem ke stále častějšímu využívání tohoto nástroje v regionu se ale Česká republika dostává do nevýhodné pozice z pohledu financování státního dluhu, kdy si méně fiskálně zodpovědné země půjčují na finančních trzích s nižšími náklady.

„Česká republika je příliš malou ekonomikou na to, aby udávala tón. Proti kvantitativnímu uvolňování lze mít tisíce a jednu námitku. Pokud jej ale provádí všichni okolo, může se Česko z titulu nemožnosti jej realizovat dostat do prekérní situace,“ míní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. „A to zvláště v této době, kdy veřejné zadlužení ČR enormně narůstá a enormně také narůstat bude. Politici jakéhokoli stranického trička si tedy dříve či později uvědomí, že přiřknout centrální bance trvale pravomoci ke kvantitativnímu uvolňování je nejen v jejich zájmu kvůli snížení nákladů dluhu, ale že je to za stávajícího nastavení světového finančního systému vlastně nutnost,“ doplnil.

Při pohledu na současnou prognózu ČNB se zdá, že centrální banka v nejbližší době nebude nástroj potřebovat. „Prognóza naopak volá v tomto roce po prvním zvýšení úrokových sazeb a utažení měnové politiky. Velká nejistota však panuje ohledně vysoké emisní aktivity státu v tomto roce – ten může kvůli rekordnímu schodku na trhu emitovat cenné papíry až za 700 miliard korun,“ uvedl Jan Bureš.

„Pokud by kvůli tomu pokračoval růst výnosů na českých dluhopisech a zhoršovala se dostupnost financování i pro soukromý sektor, mohla by ČNB o určité formě kvantitativního uvolňování začít uvažovat,“ uzavřel ekonom Patria Finance.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované