Hlavní obsah

Šance vyhrát milion. Výherní vkladní knížky každý půlrok „ožívají“

Foto: Iva Špačková, Seznam Zprávy

Kontrolujete si, zda jste něco nevyhráli na výherní vkladní knížce? Pokud ne, výhra se neztratí a připíše se vám při další návštěvě.

Reklama

Výherní vkladní knížky se dvakrát do roka probouzejí a je na nich nezvyklý pohyb. SZ Byznys zjistil, proč.

Článek

Česká spořitelna, banka s největším počtem klientů v zemi, v pondělí vylosuje z řad střadatelů ukládajících si své úspory na výherní vkladní knížky desítky šťastlivců, kteří si odnesou až násobek svých průměrných úspor za poslední půlrok. Jeden z majitelů téměř 340 tisíc vydaných knížek vyhraje navíc milion korun.

A právě možnost rychle zbohatnout žene některé klienty těsně před slosováním na přepážky Spořitelny, aby zvýšili své šance na výhru. „Děje se to pravidelně dvakrát do roka, kdy se losují výherci. Pár dnů před slosováním lidé ukládají na výherní knížky peníze tak, aby tam byl zůstatek alespoň tisíc korun. Někteří si založí i novou knížku. Po losování si zase peníze vyberou a nechají na nich minimum peněz,“ sděluje pracovnice na přepážce banky.

Důvodem, proč se tak někteří střadatelé chovají, je jednoduchý – šanci vyhrát milion korun má jen ten, kdo má poslední dubnový či říjnový den na knížce uloženu minimálně tisícovku. Takovéto chování začalo po roce 2005, kdy se upravily výhry tak, že se snížil celkový počet výherců a zároveň se zavedlo losování prémie, která činila v prvních letech 500 tisíc korun a následně milion.

Podle Simony Vrbické, která se věnuje vkladním knížkám od svého nástupu do banky v 90. letech minulého století, eviduje nyní banka 341 tisíc výherních vkladních knížek (v roce 2018 to bylo 394 tisíc) z celkového počtu zhruba 850 tisíc vkladních knížek. Většina fanoušků výherních knížek drží jednu, nebo dvě tyto knížky, jsou však „sběratelé“, kteří jich mají několik desítek a rekord drží klient, který si jich v minulosti založil 190.

Kdyby však dnes chtěl někdo podobné počínání opakovat, musel by si oběhnout mnoho poboček. Spořitelna v současnosti vystavuje každý měsíc v průměru 300 až 500 nových výherních vkladních knížek na celou republiku, na jednu pobočku jich tak připadají v průměru jen kusy.

Výzva pro čtenáře

  • Máte zajímavou vkladní knížku (starou a dnes již nevydávanou; se zajímavým vzhledem; se zajímavým údajem – např. transakce před a po měnové reformě…), fotografii nebo historku, která se k ní či ke spoření váže?
  • Pošlete nám fotografii či váš příběh na e-mail: zpravy@seznam.cz a do předmětu zprávy napište: Vkladní knížka. Děkujeme, Seznam Zprávy Byznys.

„Nedávno chtěl jeden klient založit 100 vkladních knížek. Nebylo to možné, protože to je pro jednu menší pobočku zásoba na několik let. Vystavili jsme mu jich asi deset, více to nešlo,“ popisuje Vrbická s tím, že takových klientů je však dnes už velmi málo.

Typickým majitelem vkladních knížek jsou podle ní spíše starší lidé, kteří ji drží už desítky let. Pro některé z nich to je dosud jediný produkt, který v bance mají a chodí si do něj pravidelně spořit i vyzvedávat peníze (Spořitelna letos více než jeden výběr a vklad za měsíc zpoplatnila, pozn. red.). V průměru mají na knížce uloženo 70 tisíc korun, což je jen o deset tisíc korun méně, než mají uloženo klienti na spořicím účtu. „Máme zde také věkový rekord. V roce 2018 si založil svou první knížku klient, kterému bylo 105 let,“ doplňuje Vrbická.

První výherní vkladní knížku vydala Spořitelna v roce 1954 a tehdy proběhlo i první slosování. „Byla to vždy velká událost, na kterou přišlo i vedení banky a čísla se losovala z bubnu, který se roztáčel klikou,“ vzpomíná na praxi 90. let zaměstnankyně banky. Následně se čísla výherních knížek nahrávala na speciální disk a posléze se mazala a od roku 2013 si speciální program vytahuje knížky splňující podmínky ke slosování automaticky.

Osudí se naplní tak, že se zmáčkne klávesa, která si data vytáhne ze speciálně vytvořeného uzlu. Členové komise pak náhodně zkontrolují tři čísla v osudí a pak se začne losovat.
Simona Vrbická, Česká spořitelna

Velká podívaná už to však podle Vrbické, která je zároveň členkou losovací komise, není. „Osudí se naplní tak, že se zmáčkne klávesa, která si data vytáhne ze speciálně vytvořeného uzlu. Členové komise pak náhodně zkontrolují tři čísla v osudí a pak se začne losovat. Nejprve tři čísla, ke kterým se pak přiřadí výhry ve výši 100, 75 a 50 procent průměrného vkladu a v dalším losování se pak vybere jedna knížka, která získá prémiovou milionovou výhru. Za pár minut je vše hotovo,“ popisuje specialistka na vkladní knížky.

Nepamatuje si tak, že by se od té doby přišel na losování, které je veřejné, z řad klientů či obyvatel, někdo podívat.

Anketa

Vyhráli jste někdy něco ve vaší rodině na výherní vkladní knížce?
Ano
43,8 %
Ne
56,2 %
Celkem hlasovalo 1575 čtenářů.

A jak se za celou dobu změnily výhry? V minulém století bylo až 25 různých peněžních výher na jedno slosování, kde se maximální výše výhry, která dnes činí 100 procent, pohybovala od 30 do 300 procent. Losovala se trojčíslí z devíticiferného čísla vkladní knížky a drobných výherců byly stovky až tisíce. Prémie však nebyly, nebo byly velmi nízké, například ve výši 200 Kč pro ty, co měli uloženo 1000 korun po celou dobu slosování. Dnes bývá po jednom slosování čtyřmístného čísla 70 až 100 výherců.

Pro srovnán: Kdo bude mít letos ke konci října na výherní vkladní knížce uloženo 1000 korun, může po slosování zbohatnout o 500, 750, 1000 korun a na jednoho klienta čeká prémie 1 000 000 korun. Kdo měl stejný obnos uložený před 15 lety, tedy 31. října 2006, mohl tehdy zbohatnout o 50, 100, 333 korun, nebo získat prémii ve výši 200 korun a na jednoho šťastlivce připadla prémie 500 000 korun.

A změnilo se v průběhu let i něco na chování klientů o slosování? „Ano, dokud nebyly výsledky slosování veřejné na internetu, zažívaly pobočky po losování větší nápor klientů, kteří chodili zjistit, zda náhodou nevyhráli,“ vzpomíná Vrbická.

Co se děje s vklady na „zapomenutých“ knížkách

Pokud majitel vkladní knížky zemře a jeho dědicové o její existenci nevědí a dozví se o ní až po několika letech, mohou si o vklady zažádat. Banka musí ze zákona držet peníze na těchto účtech 20 let. Po této době nastává takzvaná promlčitelnost a peníze propadnou bance. Česká spořitelna ji však nevyužívá.

„Spořitelna promlčitelnost neuplatňuje. I klientům nebo jejich zákonným zástupcům či dědicům, kteří zjistí po více než 20 letech, že mají vkladní knížku, prostředky z vkladní knížky standardně vyplatíme,“ říká mluvčí banky Filip Hrubý.

Reklama

Doporučované