Fanoušci nadávají, Souček se trápí a z West Hamu je tým bez duše

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tribuny prořídlé až hanba. Místo náruživých fanoušků v baretech, šálách a kšiltovkách se zkříženými kladivy se londýnský klub West Ham United potýká s agresivní krizí a prázdnými sedačkami.

Při posledním utkání proti Nottinghamu klub ohlásil, že na vyšňořený Olympijský stadion v Londýně přišlo 62 429 příznivců, jenže turnikety cvakaly daleko méně, než se uvádí. Do arény dorazilo zhruba 34 tisíc lidí, přesně polovina kapacity.

Záložník Tomáš Souček konečně nastoupil v základní sestavě, mužstvo se rvalo, po Součkově odhodlané hlavičce vedlo, ofsajdové kamery ukradly gól na 2:0 a pak nastal další direkt. Otočka, porážka, vztek a předčasný útěk fanoušků.

Je velmi pravděpodobné, že tohle West Ham neustojí.

„Fakt se bojím, že sestup do druhé ligy nemusí být konečný pád,“ oklepe se Matěj Karger, zakládající člen oficiálního československého fanklubu West Hamu.

Za posledních dvacet let zažil leccos. Kromě jiného třeba roční sešup (2011/12) do druhé nejvyšší soutěže zvané Championship, ale celkem nedávno taky postup do semifinále Evropské ligy nebo historický triumf v pražském Edenu, kdy West Ham ovládl Konferenční ligu.

Tomáš Souček o tom vypráví ve své autobiografii Suk, která v listopadu vyšla: „Nevím, jestli s fotbalem někdy zažiju emotivnější okamžik.“

Spoluhráče, kteří mu pomohli šťastně porazit Fiorentinu 2:1, pak na vlastní útratu pozval do vyhlášeného podniku na Václavském náměstí. To byl 7. červen 2023 a rozjančený West Ham věřil, že bude podobné úspěchy opakovat. Místo toho skončil další sezonu devátý v Premier League, pak čtrnáctý a aktuálně je osmnáctý, třetí od konce, bez velké šance na záchranu.

Za pochodu se mění trenéři (za poslední rok a půl byli čtyři), Součkova role se vyloženě upozadila a jestli se z vás v minulých letech stali latentní příznivci West Hamu, rozhodně musíte trpět. Fotbal stojí za starou belu a výsledky tomu odpovídají.

Jak tvrdí klubový patriot Matěj Karger: „Neříká se mi to lehce, srdce mi krvácí, ale z West Hamu se stal tým bez duše.“

Od chvíle, kdy Souček do Londýna přestoupil, uteklo přesně šest let. Slavia ho tehdy pouštěla na hostování, které ji přineslo zhruba 100 milionů. Dalších více než 400 milionů West Ham doplatil, když se mu podařilo zachránit v Premier League. Zpětně se dá konstatovat, že nebýt jeho příchodu, sestup by West Ham neminul.

Jak český záložník píše v memoárech: „Občas jsem si připadal jako jeden z princů nápadníků z pohádkové klasiky S čerty nejsou žerty: jako by mi někdo schoval do kopačky jeden magnet a do balonu propašoval druhý, takže si mě vždycky záhadně našel. Možná taky pomohlo, že mě soupeři pořádně neznali a dopřávali mi trochu víc prostoru. Ale taky jsem cítil, jak se mi vrací všechno, co jsem za celé roky fotbalu obětoval. Párkrát se ke mně balon náhodně vykulil, ale zkuste si spočítat, kolikrát jsem si do vápna naběhl a míč odskočil jinam nebo centr od lajny zblokoval první ze soupeřů a já musel hned zase šturmovat dozadu. Štěstí se na mě nenalepilo náhodou, protože náhody ve sportu neexistují.“

West Ham se zachránil a Součkovo hostování se změnilo v permanentní smlouvu.

Teď, ve třiceti letech, se dost možná blíží konci v klubu. A West Ham sestupu. Vzhledem k tomu, že od děsného Wolverhamptonu, který do té doby nevyhrál jediné utkání, dostal nakládačku 0:3 a naposledy podlehl doma upocenému Nottinghamu, těžko se hledají záchytné body pro pozitivní myšlení.

„Jsem si jistý, že za to může klubová politika. West Ham je ve špatných rukách,“ zmíní Karger.

Na tom rozhodně něco bude. Obyčejný fanoušek v tuzemsku samozřejmě vnímá hlavně to, jestli Souček hraje nebo ne. Když dres West Hamu oblékal ještě krajní obránce Vladimír Coufal, patřily výsledky kladivářského klubu mezi české sportovní hity. Probíraly se výsledky, výkony, perspektiva. Ale teď? Nechtěný Coufal zmizel do německého Hoffenheimu, kde si vede velmi dobře. Souček paběrkuju, West Ham strádá.

Jakmile si přece jen z nostalgie pustíte v televizi zápas tradičního londýnského klubu, zpravidla se jen rmoutíte.

Olympijský stadion, který má West Ham vypůjčený na sto let, bývá minimálně ze třetiny prázdný. Hra je k uzoufání fádní. A prezident David Sullivan, který kdysi zbohatl v pornografickém průmyslu, se krčí osamoceně v čestné lóži. Naposledy v úterý s černou beranicí na hlavě a flanelovou dekou přes nohy.

Fanoušci ho - slušně řečeno - nemají rádi. Stejně jako jeho kolegy, kteří v klubu rozhodují o strategických krocích nebo vlastní akcie. Jistě netřeba připomínat, že mezi velké šéfy patří také Daniel Křetínský, majitel Sparty, jenž drží více než čtvrtinový podíl.

„Čím dál víc si myslím, že Konferenční ligu jsme nevyhráli díky majitelům, ale navzdory jim,“ tvrdí Karger a vybaví se mu bouřlivé protesty fanoušků, demonstrace nebo několik incidentů z roku 2018, během nichž nakrknutí příznivci běhali přímo po hřišti.

Jeden se málem popral s tehdejším kapitánem Noblem, jiný zapíchl rohový praporek do středového puntíku, další lekal děti v hororové masce. Na trávník létaly mince, zapalovače, nadávky. Kluboví šéfové raději předčasně opouštěli svá VIP místa, jen aby se k nim náhodou navztekaný dav nedostal.

Aktuální sezona hrůzy může způsobit podobné reakce.

„Nikdy jsme jim neodpustili, že nás po téměř 110 letech na Boleyn Ground přestěhovali na Olympijský stadion. Ta atmosféra se nedá srovnat. Slyšeli jsme jen sliby, jak bude West Ham fungovat a vzkvétat, místo toho se trápíme a je čím dál hůř. Za nesmyslné peníze a navíc na splátky se kupují hráči, kteří nepomůžou, skauting nefunguje, tréninkové centrum je nedostačující, výsledky špatné a nálada pod psa,“ líčí Karger.

Dva a půl roku poté, co West Ham slavně vyhrál evropskou trofej a posléze prodal kapitána Declana Rice za magických 105 milionů liber do Arsenalu, by se mohlo zdát, že tradiční klub bude prosperovat. Pravdou je opak.

Těžko se můžou příznivci West Hamu chlácholit vzpomínkami na jaro 2007, kterému se ve fotbalových kronikách přezdívá The Great Escape, čili Velký útěk. Pod pofidérním konsorciem z Islandu, které vedl boháč Eggert Magnússon, se West Ham propadal do bažin. Nepochybovalo se, že sestoupí. Nicméně při zázračném povstání vyhrál silou vůle sedm z posledních devíti zápasů, skončil patnáctý a zachránil se.

Těžko věřit, že se zázrak stane znovu.