Výsluní i pády. Jak dopadli zlatí hoši z Nagana 1998

Naganské zlato, po němž následoval zlatý hattrick na mistrovstvích světa, bylo dosud největším úspěchem českého hokeje. Hráčům týmu, který se o ně zasloužil, olympiáda otevřela dveře v kariéře doma i v zámoří. Všichni dosáhli dalších četných úspěchů, šest z nich si přivezlo i bronzové medaile z olympiády v roce 2006 v Turíně.

Jméno získané z Nagana hokejistům pomohlo i v jiných oborech poté, co brusle a hokejky definitivně uložili do sklepa. Řada z nich se stala trenéry, hokejovými manažery i majiteli klubů, někteří se pustili do podnikání či politiky. Ne všichni mají za sebou jen pozitivní příběh, s některými jsou spojené i kontroverze a neúspěchy.

Brankář, který se proslavil působením v úspěšném týmu Vsetína a třikrát vyhrál mistrovství světa, strávil jen čtyři sezony v zámořské NHL. Do historických tabulek se tam však zapsal mezi gólmany s nejlepším brankovým průměrem.

Kariéru ukončil v roce 2009 a začal podnikat, mimo jiné vybudoval minipivovar ve Zlíně. Kvůli dluhům se však dostal do konkurzu a nakonec byl obžalován z podvodu. Soud ho třikrát zprostil obvinění, při posledním rozsudku v dubnu 2022 si odnesl podmínku, ale opět se odvolal.

Nejslavnější český gólman po Naganu dvakrát vyhrál Stanley Cup a jednou českou extraligu, navíc i bronz na olympiádě 2006 v Turíně. Dvakrát ukončil kariéru a pak se vrátil, definitivně hraní uzavřel v roce 2011. I on se pustil do podnikání, ale neprorazil s oblečením Dominátor ani s energetickým nápojem Smarty. Značku stále vlastní, ale v létě 2022 ji propůjčil firmě Grabmüller.

Uvažoval o vstupu do politiky, v roce 2022 neúspěšně kandidoval na prezidenta Českého hokeje. Je členem charitativního sportovního týmu osobností Real Top Praha. Sám pomáhá znevýhodněné mládeži v trénování hokeje v západním New Yorku pomocí organizace Hasek’s Heroes.

Kromě zlata z Nagana a bronzu z Turína 2006 je i sedminásobným medailistou z mistrovství světa. To je bilance brankáře Milana Hniličky, který na pět sezon vyzkoušel zámořské soutěže a největší část hráčské kariéry po Naganu strávil v Liberci. Hrát přestal v roce 2010, kdy v Mladé Boleslavi nastartoval kariéru sportovního manažera.

Vedl reprezentační sedmnáctku, asistoval šéfovi reprezentace a roku 2017 se ujal funkce generálního manažera národního týmu. Brzy to však vyměnil za politiku, ve volbách v roce 2018 se stal poslancem za hnutí ANO, následně vládním zmocněncem pro sport a prvním předsedou Národní sportovní agentury.

Když v roce 2021 vyšlo najevo, že porušil karanténní opatření účastí na oslavě v teplickém hotelu, rezignoval na poslanecký mandát. Po podezřeních na nesrovnalosti ve fungování Národní sportovní agentury opustil i její vedení. Od září 2022 působí jako sportovní manažer v hokejové reprezentaci.

Zlínský odchovanec úspěšně působil už před Naganem v NHL. S krátkými přestávkami tam více než 20 let pokračoval až do roku 2013, kdy ukončil kariéru. Po Jaromíru Jágrovi má na kontě nejvíc tamějších zápasů, celkem 1395. Po odchodu do hokejového důchodu se věnoval rodině a hraní golfu, radil hráčům NHL nebo trénoval děti. Žije převážně v Montrealu.

Hráč původem z pražské Sparty vyhrál třikrát českou extraligu a dvakrát mistrovství světa, kromě toho strávil asi deset let v zámoří. Na začátku tisíciletí spolu s bratrem Vojtěchem postavil v pražských Letňanech hokejový stadion a založil zde klub Letci Letňany.

Hraje druhou ligu mužů, odchoval třeba i současnou hvězdu Jakuba Vránu. Když se klub etabloval a bylo potřeba nově rozšířit zázemí, bratři v roce 2020 halu i klub prodali novým investorům.

I když zkoušel štěstí v zámoří a ve Švédsku, většinu kariéry strávil v české extralize, v níž se prosadil jako obránce s vysokou produktivitou a dobrý nahrávač. Kariéru skončil v roce 2014 v Kladně, kde také kdysi začínal. Nyní tam působí jako trenér dorostenců.

Střelec vítězného gólu v naganském finále byl v době olympiády téměř před koncem kariéry, kterou po emigraci v 80. letech strávil v NHL. Ukončil ji v roce 2000 po zranění s otřesem mozku.

Dlouho pracoval jako hráčský agent, zastupoval i Jaromíra Jágra. Od roku 2020 se angažuje ve švýcarském klubu HC Lausanne. Vlastní menšinový podíl a do listopadu 2022 pracoval i jako ředitel pro hokejové operace. Po sérii porážek, po níž klub spadl na dno tabulky, o toto místo přišel.

Prosadil se v NHL, vyzkoušel také ruskou a švýcarskou ligu. Nakonec se vrátil do svého prvního klubu Litvínova a hrál zde až do roku 2015. Jako jediný český hokejista vyhrál olympiádu, mistrovství světa, Stanley Cup i českou extraligu.

Angažoval se v politice, nejprve jako radní v Litvínově a od roku 2010 jako poslanec Parlamentu za ČSSD. Později přestoupil do strany Národních socialistů Jiřího Paroubka a stal se místopředsedou.

Mandát poslance však v roce 2013 složil a rok nato opustil i stranu. Třikrát se neúspěšně pokoušel kandidovat do Senátu. Také on patřil k provinilcům přistiženým na večírku v Teplicích v roce 2021, kteří porušovali protiepidemická opatření.

Do roku 2020 byl v litvínovském klubu ředitelem a předsedou představenstva, působil tam i jako trenér. Nyní je členem Rady České televize a výkonného výboru Českého hokeje.

Po olympiádě v Naganu pokračoval v NHL, kde se mu podařilo získat i Stanley Cup. Po ukončení kariéry v roce 2003 se pustil do podnikání. Na předměstí Buffala založil psí hotel pro téměř 200 zvířat, kde se kromě hlídání věnují i výcviku psů. Vedle toho si oblíbil bojové sporty, nejprve krav magu a poté jiu-jitsu, v němž získal i černý pás.

Urostlý odchovanec Plzně, který kromě bránění uměl také dávat góly, má ve sbírce bronz z olympiády v Turíně a tři zlata z mistrovství světa. Vyhrál i českou a švédskou ligu a své kvality zúročil v téměř dvacetileté kariéře v NHL.

Od roku 2012 začal trénovat, byl asistentem trenéra v plzeňském klubu a poté i několika hlavních trenérů v české reprezentaci, včetně Vladimíra Růžičky. Naposledy to byl Filip Pešán, s nímž vedl reprezentační tým v letech 2020–2022.

Úspěšný střelec i nahrávač do roku 2001 působil v NHL a pak se vrátil do české extraligy, kde získal několik medailí. Poslední sezony až do roku 2010 hrál za pražskou Slavii, v níž se stal i kapitánem. Pak v klubu pokračoval jako trenér.

Začal jako asistent Vladimíra Růžičky, vedl dorost a později se opět vrátil k A-týmu. Naposledy asistoval trenérovi Dušanu Gregorovi, a když tým sestoupil do baráže, trenérské křeslo převzal. Nepodařilo se mu však odvrátit sestup z extraligy a na postu skončil. Kromě toho pracoval i jako manažer litvínovského klubu a také v lyžařském servisním centru.

Vedle působení v zámořských a českých ligách nasbíral hodně zkušeností ve Finsku, kde vyhrál i tamější ligu. Kromě zlata z olympiády má i jedno z mistrovství světa.

Našel zalíbení rovněž v hokejbalu, ve kterém s českým týmem získal titul mistra světa. Po skončení hokejové kariéry v sezoně 2009/10 hrál i v nejvyšší hokejbalové lize, pak působil v nižších soutěžích. Naposledy nastoupil za ústecký tým HSÚ Pivní veteráni v září 2022.

Zámořskou NHL zkusil na dvě sezony a zahrál si i v Německu. Jinak válel výhradně v českých hokejových ligách, přičemž se nejvíc prosadil ve Vsetíně. Díky tomu se kromě tří zlatých medailí z mistrovství světa může chlubit i sedmi triumfy z české extraligy.

V závěru kariéry hrál za klub HC Olomouc, v němž v roce 2006 koupil většinový podíl. Později tu působil jako asistent trenéra. Na přelomu let 2015 a 2016 podíl v klubu odprodal a od té doby pracoval jako trenér v Třinci a posléze ve Vsetíně.

Vítěz české extraligy, Stanley Cupu a Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce NHL byl v kariéře úsporný na množství angažmá. Po několikaletém rozjezdu v Pardubicích se usadil v americkém Coloradu a zůstal tam až do odchodu do hokejového důchodu v roce 2013. 

Za zásluhy a věrnost se mu klub odměnil poctou – jeho číslo 23 navždy vyřadil ze soupisky. Vedle zlata z Nagana má tento kanonýr i bronz z olympiády v Turíně.

Po konci kariéry se věnoval trénování dvou synů, jimž u domu postavil i hokejový stadion. Jeden z nich, Marek, se v roce 2022 dostal do výběru USA na mistrovství světa do 18 let.

Dvojnásobný vítěz Stanley Cupu, dvojnásobný mistr světa a nejúspěšnější Evropan v počtu bodů v severoamerické NHL působí nezničitelně. I v sezoně 2022/23 je ve svých 50 letech stále na soupisce A-týmu Rytířů Kladno, který vlastní.

V NHL, v níž je držitelem řady cen a rekordů, hrál do roku 2018, od té doby se věnuje hlavně klubu ve svém rodném městě. Vedle toho má i čtyřletou zkušenost z ruského Omsku.

Kromě Nagana reprezentoval Jaromír Jágr Česko na dalších čtyřech olympiádách, z Turína má bronz. Je i jedním z nejčastějších českých účastníků mistrovství světa. Nyní patří mezi členy výkonného výboru Českého hokeje.

Hokejistovo jméno nese od 90. let rodinná firma, která začala s pořádáním letní hokejové školy a poté navázala distribucí a prodejem hokejového vybavení. V květnu 2022 v Jágrově portfoliu přibyla značka JJ68, zaměřená na potravinové doplňky a kosmetiku.

Další z naganských veteránů, kteří získali i bronz v Turíně, strávil většinu profesionálního života v NHL. Kariéru ukončil v roce 2010 a od té doby si užívá odpočinku s rodinou v Kalifornii, rybaří a hraje golf.

Jeho jméno je spojené s výrazně mladším útočníkem Jiřím Hudlerem, kterého si vzal pod svá křídla. Poté, co Hudler v roce 2003 přijel do USA a přibyl jako jeho kolega na soupisce týmu Detroitu, Lang ho nechal bydlet u sebe doma a pomáhal mu v začátcích kariéry.

Jeden z největších mezinárodních fluktuantů mezi českými hokejisty hrál ligy v Česku, Švédsku, Finsku, Rusku a Německu, na Slovensku i v Severní Americe. Dvojnásobný mistr světa nejdéle vydržel ve Vítkovicích, kde začínal. Kariéru ukončil v Karviné v roce 2013. 

Pak dělal několik let manažera ženské hokejové reprezentace, s ní se mu nepodařilo dostat na olympiádu v Pchjongčchangu. Zkušenosti získal jako asistent trenéra prvoligového týmu Poruby, jinak je známý jako expert a spolukomentátor České televize.

Útočník známý z dlouhodobě úspěšné souhry s Martinem Procházkou vyhrál čtyřikrát mistrovství světa, kromě toho i českou, švédskou a ruskou ligu. Největší část kariéry, kterou ukončil v roce 2015, strávil v rodném Kladně.

Tam pak v práci navázal jako trenér dorostu i mužského týmu. U této profese už zůstal. Od roku 2018 pracoval pro tým Mladé Boleslavi, v roce 2022 našel angažmá jako hlavní trenér pražské Sparty. Po nepovedeném začátku sezony však v klubu v listopadu skončil.

Další úspěšný střelec s kladenskou hokejovou školou posbíral čtyři triumfy z mistrovství světa a pět medailí v české extralize, v níž strávil většinu profesionálního života. Kromě toho cestoval za prací i do Švédska, kanadsko-americké NHL, Ruska a Německa.

Když v roce 2012 skončil s aktivním hraním, Česká televize ho obsadila do soutěže StarDance a hokejista to dotáhl až na druhé místo. Jinak ho diváci znají i jako experta a moderátora České televize nebo kanálu Sport 5. 

Zapsal se i jako moderátor Radiožurnálu Sport a mluvčí hokejové reprezentace. V portfoliu má také zkušenost v hokejové agentuře či práci trenéra mládeže ve Slaném a hlavního trenéra druholigového klubu HC Řisuty.

Začínal i končil v Litvínově. Mezitím však strávil 14 sezon v NHL a jednu v Německu. Po Naganu posbíral dvě vítězství na mistrovství světa. Od roku 2010, kdy přestal působit jako hráč, začal v Litvínově trénovat. Nejprve vedl A-tým, pak přešel k mládežnickému hokeji.

Z Litvínova se přesunul k mládežnické reprezentaci, kde si ho vybral trenér hlavního národního týmu Miloš Říha jako asistenta. S ním absolvoval i mistrovství světa v roce 2019. Od října 2022 je zpátky v Litvínově jako asistent trenéra A-týmu. Drobně přičichl i k politice, když si ho neúspěšný kandidát na prezidenta ve volbách v roce 2018 Michal Horáček vybral do týmu poradců.

Bronzový medailista z olympiády v Turíně, trojnásobný mistr světa a dvojnásobný mistr české extraligy se udržel v aktivním angažmá velmi dlouho. I když většinu času strávil v zámořské NHL, začátek a konec kariéry má spojený s Litvínovem. S ním i ve své poslední sezoně 2014/2015 získal titul, a odešel tak na vrcholu.

Od Světového poháru v roce 2016 asi rok a půl pracoval jako generální manažer národního mužstva. Od té doby se věnuje cestování a rekreačnímu sportu, národnímu týmu zůstal k dispozici jako poradce. Podnikání ho podle vlastních slov nelákalo, ale spolu s Petrem Nedvědem si v centru Prahy otevřel restauraci Střídačka.

Naganský kapitán Vladimír Růžička byl v týmu nejstarší, jako hráč ukončil kariéru v roce 2000. Hned nato se vrhl na trenérskou dráhu, v níž byl velmi úspěšný. Celkem 14 let vedl pražskou Slavii jako trenér a generální manažer, dvakrát ji dovedl k vítězství v extralize.

V dalších sezonách vedl týmy Chomutova, Hradce Králové a Litvínova, krátce působil v Kadani, třikrát se stal nejlepším trenérem extraligy. Kromě toho pracoval ve třech obdobích i jako trenér reprezentace, s níž dvakrát získal zlatou medaili na mistrovství světa. Od října 2022 v Litvínově trénoval dorost, ale tento post letos opustil.

Jeho úspěšnou kariéru poznamenala údajná úplatkářská aféra, soudem později kvalifikovaná jako zpronevěra. Vladimír Růžička za ni v roce 2016 dostal peněžitý trest a soud verdikt pravomocně potvrdil i po odvolání.

V zámoří úspěšně působil 20 let, dostal se i do finále Stanley Cupu. Jinak je tento mistr světa z Vídně a bronzový olympijský medailista z Turína spjatý s plzeňským hokejovým klubem. Hrál v něm ve svých začátcích a uzavřel zde i kariéru. Těsně předtím se mu podařilo dovést tým k vítězství v extralize. Navíc se stal jeho majitelem a generálním manažerem, jímž je dodnes.

Pustil se i do podnikání v ubytovacích službách. V Plzni postavil hotel U Zvonu, ten však dle Plzeňského deníku v roce 2020 kvůli pandemii covidu ukončil provoz. Funkční zůstala stejnojmenná kavárna, dnes na adrese sídlí také klinika plastické chirurgie.

V době Nagana vedl českou reprezentaci už podruhé, na pozici hlavního trenéra pokračoval až do roku 2000. S národním mužstvem získal ještě zlatou medaili na mistrovství světa v roce 1999. Poté zamířil do zámořské NHL, kde jako první Evropan v historii získal pozici hlavního trenéra.

Něco přes rok řídil tým Pittsburg Penguins, v němž působilo několik českých hráčů včetně těch z Nagana, jako byli Jaromír Jágr, Martin Straka, Robert Lang, Josef Beránek a František Kučera. Po několika nepovedených zápasech na začátku sezony 2001/02 však musel odejít.

Pracoval pak jako generální manažer národního týmu, po olympiádě v Salt Lake City rok trénoval ruský tým Avangard Omsk. I zde měl na starosti české hokejisty včetně Jiřího Šlégra, Martina Procházky a Pavla Patery.

V roce 2004 se stal potřetí šéftrenérem české reprezentace, ale žádného zápasu se už nedožil. Ještě před první akcí, jíž byl Světový pohár, zahynul na následky autonehody. Zemřel 16. srpna 2004, pohřbený je na pražských Olšanských hřbitovech. Od tohoto roku nese jeho jméno hokejový stadion v Litvínově.