Hlavní obsah

Svědectví z Afghánistánu: Léčíme se strážemi v zádech. Násilí je tu extrémní

Foto: Tom Casey

Dvanáctiletého chlapce zasáhla střela. Cesta do nemocnice v Laškargáhu trvala 2,5 hodiny.

Reklama

13. 8. 13:03

Mluvíme s oběma stranami konfliktu a připomínáme jim, že nemocnice musejí zůstat chráněné, řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy Tom Casey, který pracuje v Afghánistánu pro organizaci Lékaři bez hranic.

Článek

Situace na afghánském válečném poli se mění velice rychle. Ve čtvrtek, kdy vznikal tento rozhovor, se ještě bojovalo o město Laškargáh, dvousettisícovou metropoli provincie Hílmand na jihu země. V pátek ráno už světové agentury informovaly o tom, že ji bojovníci islamistického hnutí Tálibán dobyli.

Jak moc se v Afghánistánu zhoršila bezpečnost od doby, kdy americká administrativa oznámila stahování vojáků ze země? Nemyslím jen boje Tálibánu proti vládním jednotkám, ale i bezpečnost obyčejných lidí, když třeba cestují z jednoho města do druhého…

V posledních týdnech se boje přesunuly z venkovských oblastí i do velkých měst. To samozřejmě zvýšilo riziko, že se lidé stanou obětí křížové palby. Například ve městě Laškargáh, kde jsou boje velmi intenzivní už od května, podporujeme tři stovky nemocničních lůžek. V posledních týdnech se boje ještě vystupňovaly, neustále tam dopadají rakety, dělostřelecká palba, střelba z automatických zbraní. Náš personál přesto zůstává v nemocnici, kterou vůbec neopouští, a pokračuje v péči o pacienty. Mnoho lidí už z města uprchlo, tak nyní máme o něco méně pacientů. Jen v prvních šesti srpnových dnech jsme měli 170 zraněných.

Působíme i v Kandaháru, který teď také zažívá tvrdé boje. I tam jsou lidé vystaveni náletům, bojuje se i v ulicích města. Boje v okolí města jsou velmi intenzivní už několik týdnů. Spousta lidí uprchla, pět tisíc z nich zůstalo v uprchlickém táboře, chtěli jsme pro ně něco udělat. Zajistili jsme jim přístup k vodě, aby se mohli alespoň umýt, a zřídili jsme provizorní kliniku pro ošetřování dětí do pěti let.

Podobně i v Kundúzu se bojovalo v okolí města už od konce června, zpomalila se nám proto výstavba traumatologické nemocnice. Místo ní jsme na traumatologické centrum s 25 lůžky přeměnili kancelářské prostory. Od 1. do 9. srpna jsme ošetřili 127 pacientů, kteří byli buď postřelení, nebo zranění při výbuších. 27 z nich byly děti.

Při pohledu na mapu jsou územní zisky Tálibánu působivé. Mnozí odborníci spekulují, že celá země padne během dvou až tří měsíců, souhlasíte?

Jsme lékařská organizace a nevyjadřujeme se k vojenské situaci a k tomu, co se stane. Víme ale, že rozšíření bojů znamená větší nároky na zdravotnictví. Lidé jsou zranění, opouštějí domovy a ocitají se bez základních životních potřeb, intenzita bojů jim často ani nedovoluje dojet k nejbližšímu zdravotnickému zařízení. To platí třeba i pro nemocné děti nebo těhotné ženy. Zpoždění může způsobit zhoršení jejich stavu, tady se ukazuje, kolik zdravotních aspektů má takovýto válečný konflikt.

Víte, jaká je situace v místech, která už Tálibán dobyl? Nechává tam vaše kolegy i nadále pracovat?

V Kundúzu, který už Tálibán dobyl, pokračujeme a poskytujeme zraněným lidem traumatologickou péči.

Změnil se nějak Tálibán, nebo vyžaduje stejná striktní pravidla jako dříve?

Mohu komentovat jen to, co se týká lékařské péče. A jak jsem říkal, v Kundúzu můžeme působit. Bavíme se s oběma stranami a vysvětlujeme jim důležitost lékařské péče, obě strany to respektují.

Jaká je situace v Kábulu? Přicházejí zprávy o tom, že tam míří tisíce uprchlíků z jiných částí země. Budete jim nějak pomáhat?

V současné době v Kábulu lékařskou péči neposkytujeme, ale přesídleným lidem pomáháme a poskytujeme péči v Herátu, Kundúzu a Kandaháru. Víme, že budou potřebovat základní lékařskou péči, čistou vodu, atd. S nedostatkem vody a ve špatných hygienických podmínkách se mohou šířit nemoci, s tím máme zkušenosti i z jiných částí světa.

Rádi bychom udělali rozhovor i s jednou vaší kolegyní, která zůstává navzdory tvrdým bojům ve městě Laškargáh. Je v bezpečí? Používá vaše organizace nějakou ozbrojenou ochranku?

Máme stráže, ale nejsou ozbrojené. Pro Lékaře bez hranic je jedním z pravidel to, že vysvětlují důležitost lékařské péče oběma stranám konfliktu. Máte pravdu, že v Laškargáhu je situace extrémně násilná. My se stále snažíme upozorňovat obě strany, kde se naši lidé nacházejí, a připomínáme jim, že nemocnice musejí být během konfliktu chráněné. Samozřejmě ale nic není jisté. V pondělí 9. srpna dopadla jedna raketa do nemocničního areálu, naštěstí nebyl nikdo zraněn.

Požádal vás už Tálibán, abyste se postarali o jeho zraněné bojovníky?

Částí dialogu, který vedeme s oběma stranami, je vysvětlování našich principů. Sem patří nestrannost. Poskytujeme lékařskou péči komukoli, kdo ji potřebuje, nehledě na stranu konfliktu, pohlaví nebo náboženství. Obě strany tomu rozumějí.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované