Hlavní obsah

Ty k lopatě, ty na plac. Co se děje za výdejním okénkem zavřené hospody

Ráno se „rozdají karty“, co bude kdo dělat. Kolik lidí si přijde k okénku pro jídlo, je však vždy velká neznámá.Video: Petra Krmelová, Seznam Zprávy

 

Reklama

Provozovatelé restaurací dál sčítají ztráty ze zavřených provozoven. Náklady zůstávají vysoké, a pokud nechtějí propouštět, musejí lidem najít jinou práci.

Článek

Tomáš Vrba provozuje v Poděbradech tři restaurace, pekárnu, hotel a diskotéku. Většinu z podniků na lukrativních místech lázeňské kolonády. Dosavadní ztráty vypočítává na miliony korun. I on je rád, že fungují alespoň výdejní okénka, díky kterým může pokrýt provozní náklady. Stávající tržby spadly na desetinu.

Ráno začíná v prázdné restauraci organizací dne. Třetinu číšníků posílá na údržbářské a další práce, třeba rekonstrukci jejich nového penzionu. Zbytek jde „na plac“. Přesněji řečeno k výdejnímu okénku.

„Teď by se neuživilo tolik číšníků v prázdné restauraci, tak jim hledám náhradní práci, abych je nemusel propustit. Až se to zase otevře, budu ty lidi potřebovat,“ vysvětluje pro SZ Byznys Vrba.

Co se děje za výdejním okénkem

Servírka Julie Zimová je jedním z jeho zaměstnanců, kteří nastupují celodenní šichtu a čekají na zákazníka u okénka. Ve stylovém hostinci objednává hlasitě do kuchyně jednu česnečku a dva smažené hermelíny, které si právě objednal kolemjdoucí zákazník. „Přijde jich za hodinu asi deset, patnáct. Hodně si berou polední nabídky, ale i do petky pivečko z tanku. Jsou dny, kdy nám ale navařená meníčka zbydou,“ popisuje Zimová.

Nejhorší je podle ní omezený přístup k zákazníkovi. „Dobrý den, tady máte jídlo, na shledanou. Kontakt nám chybí, protože nás ta práce baví. I přes okýnko s nimi prohodíme slovo, takže víme, že jde většinou o lidi, kteří k nám běžně chodí a chtějí nás v této době podržet,“ vypráví servírka.

Všichni být za barem nemohou

Mezitím její kolegové pracují o stovky metrů dál v jiné provozovně jako „údržbáři, zedníci, uklízecí četa“. „My číšníci jsme zvyklí dělat v teple, v restauraci, kdežto teď máme ztížené podmínky, pracujeme i venku. Děláme všechno, co je potřeba. Osm hodin denně, ale po domluvě se šéfem můžeme i déle,“ popisuje nový režim dne číšník Jakub Horyna.

V tom, co je pro něj náročnější, má jasno - dělat číšníka. „Tady si teď vyčistíme hlavu, nekomunikujeme s hosty, jako to běžně děláme. Jsem za to rád, člověk může poplatit, co potřebuje. Mám hodně kamarádů, kteří dělají číšníky a barmany, jejich šéfové jim neberou telefony, nevyplácejí peníze, ti lidé nevědí, co bude,“ mluví o nejistotě mnohých kolegů z branže Horyna.

Pomoc od státu nestačí

Kdyby neměli dobrou sezonu a nevytvořili si zásoby, možná by podle Vrby nepřežili. „Ale už jsme tu vatu vyčerpali, protože jsem si myslel, že uzavření bude trvat maximálně do konce prosince,“ říká.

„Stát vám zaplatí 50 procent nájmu, Antivirus na zaměstnance, ale není v tom započítaná elektřina, energie, úvěry, takže každý hospodský a hoteliér vám řekne, že podpora je velice slabá,“ hodnotí dosavadní pomoc státu.

Tomáš Vrba

Provozovatel několika podniků v Poděbradech:

- Cucina - zážitková restaurace

- Mamma ́s Boutique Hotel

- Náš Hostinec

- Café Oliver

- Vilémovo pekařství

- Charles Bar

Počet zaměstnanců: 70

Podporu COVID Nájemné ze srpna prý ještě nedostali. „Super je teď sice 400 korun na zaměstnance, ale kdy ty peníze dostaneme? My potřebujeme peníze řešit teď, všechno to strašně dlouho trvá,“ stěžuje si podnikatel.

Po návratu věcí k normálu by podle něj pomohla cílená podpora gastronomie a hotelnictví. „Teď se zjistilo, jak je ten obor roztříštěný. Chtělo by to, aby se hospodští sjednotili a vymysleli jednu pořádnou asociaci, která by nás zastupovala,“ navrhuje Vrba.

Reklama

Doporučované