Článek
V neděli se v Lánech opět sešla dvojice spojenců z rozumu, Miloš Zeman s Andrejem Babišem. Podle fotografií zveřejněných hradním mluvčím by se mohlo zdát, že jediným cílem návštěvy byla výměna vánoček a vzájemné přání hezkých svátků.
Ve skutečnosti se prezidentský adept Babiš – měsíc před volbou hlavy státu – přišel poradit se svým vzorem, jak má postupovat ve finále kampaně, aby vyhrál. Povídání končícího prezidenta s jeho preferovaným nástupcem mohlo vypadat, dejme tomu, třeba nějak takhle…
Zeman: Andreji, vítej, mám tady pro tebe připravený dárek – vánočku! Abys nemusel jíst ty svoje. Dáváte tam vůbec máslo?
Babiš: Já ti, Miloši, samozřejmě taky vezu vánočku. A lepší, než myslíš. Je z mojí pumpy Pumpa, tam máme i designovou restauraci s pekárnou. Určitě je vláčnější než ta z Penamu.
Zeman: Nu dobrá, ochutnám. Mám ale pro tebe jednu radu, i když vím, že neumíš mluvit tak jako já. Volby se vyhrávají nebo prohrávají především v televizních diskuzích. Nejen tím, že jezdíš v obytňáku po republice. I když i já jsem jezdil v autobuse.
Babiš: Počkej, vždyť minule jsi mi říkal, abych hlavně s těmi ostatními impotenty nikam nechodil, že neumím dát dohromady kloudnou větu a stejně hned vybouchnu, ne? A že se stejně ti neznámí zoufalci vymlátí mezi sebou. Navíc je první kolo jenom konkurzem na mého soupeře, to snad uznáš.
Zeman: Jistě, ale to jsem myslel ty desítky žvástání po knihovnách, které stejně nikoho nezajímají. To je jen pro impotenty. Ale dvěma, třem závěrečným debatám v televizi se nevyhneš. Pokud v nich budeš hysterický, cholerický a všem vynadáš jako obvykle, tak prohraješ. Ty v nich potřebuješ klid a úsměv. Umíš to vůbec?
Babiš: To není žádný problém. Mám neskutečnou disciplínu. Já když si třeba řeknu, že potřebuju na billboardy zhubnout patnáct kilo, tak žeru jen zelený listí, dvakrát denně dřu v posilce – a je to. Jsem urputný hovado, snad mě už znáš. Tak co bych měsíc nevydržel bejt hodnej, milej a na nikoho neřvat. Snažím se. Jako někdy to dá velkou práci udržet se a nekomentovat ty kokoty z vlády s Fialou v čele.
Zeman: Prosím tě, chvíli to snad vydržíš. Já jsem se taky v kampani před prvním zvolením zvládnul tvářit jako hodný dědeček. Nu, a až vyhraješ, tak si to vynahradíš jako já – a pěkně jim to všechno osladíš. Pochop jednu věc – v prezidentské volbě lidi vůbec nezajímají tvoje plány a názory, ale jak jsi jim sympatický. Zkrátka jestli jsi jako jeden z nich.
Babiš: Jasně, tady jsem se u tebe poučil. Teď dělám v kampani takovou show, že jako vůbec nemluvím o politice, jen lidem promítáme moje fotky z dětství. To se jim strašně líbí. A pak vedu takové ty řeči, že za našeho mládí to bylo lepší, nebyl internet a mobily. Přišel jsem domů, hodil tašku do kouta a šel běhat ven a lézt po stromech. To bys nevěřil, jaký to má úspěch. Všichni v hledišti přikyvují se slzami očích.
Zeman: Teď jsi mi úplně připomněl, jak jsem dokonale hrál plebejce. Jenže já mám ten nafukovací člun na rybníce a chleba se sádlem opravdu rád. Ty bys na tom ještě měl zapracovat. A ještě bych ti rád připomněl, milý Andreji, že Češi nemají rádi abstinenty.
Babiš: Jasně. Tlačenku by mi ale už asi nezbaštili. Tak teď všude aspoň vyprávím, že moje nejoblíbenější jídlo je smažák. Není, ale funguje to. I s tím chlastem jsem se kousnul. Byl jsem v Becherovce, řekl jsem, že mám rád beton a že by se becherovka měla pít každé ráno a večer na žaludek. To je dobrý, ne?
Zeman: Ty mě chceš vytočit? Netýrej mě! Mně už to úplně zakázali. Vzali mi chlast i cigarety. Co já z toho života mám? Zbyla mi poslední neřest – politika! Jak každý den někoho nenaštvu, tak večer špatně usínám. Třeba teď s tím Ústavním soudem, jak všichni ječí, co si to ten Zeman dovoluje. To je blaho. A ještě mě čeká jmenování dvou členů bankovní rady ČNB. To zas bude krásný jekot pražské kavárny! A co tobě dělá největší radost?
Babiš: Mám to stejně jako v byznysu, když jsem kupoval firmy, a teď v politice, když lovím voliče. Nejvíc funguje a zároveň mě hrozně baví, když se tvářím jako oběť. Chudák, co se proti němu všichni spikli a chtějí se ho zbavit. Tos neviděl, Miloši, čeho jsou schopný hlavně důchodkyně, jak mají potřebu se mě zastat.
Zeman: Dobře, od teďka budu podporovat jenom tebe. Dneska to poprvé vybalím v rozhovoru v rádiu.
Babiš: Skvěle. Rovnou se ptám, co za to chceš.
Zeman: Pro začátek docela málo. Vlastně jen respekt a slušné zacházení. Takže jednou za měsíc si mě jako svého předchůdce a učitele pozveš do Lán, jako že se se mnou radíš. Budu to mít kousek.
