Hlavní obsah

Před 10 lety spustil Babiš svoji „revoluci“

Foto: ČTK, ČTK

Babiš na snímku z 12. září 2011. Týden poté začal v sérii rozhovorů tepat korupci v Česku a organizovat vznik nové občanské platformy.

Reklama

22. 9. 8:00

Andrej Babiš zahájil „protikorupční“ revoluci, protože měl strach o svůj byznys s biopalivy. Na samém začátku majitel Agrofertu odmítal, že by sám šel do politiky, nové hnutí chtěl jen podporovat, firmy se nechtěl vzdát.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nikdy předtím se nestalo, aby prominentní multimiliardář napojený na dotace i veřejné zakázky začal tak tvrdě tepat poměry v zemi.

Přesně před deseti lety se to stalo – majitel koncernu Agrofert Andrej Babiš oficiálně zahájil svou „protikorupční“ revoluci a budování hnutí ANO, jež se vymezilo proti tradičním politickým stranám.

Do čela boje za očistu společnosti a zlepšení politické kultury se postavil muž, který dnes v roli premiéra čelí od policie návrhu na vznesení obžaloby kvůli podezření z dotačního podvodu.

Do politiky nepůjdu

Pomyslným Babišovým „výstřelem z Aurory“ byl rozhovor, který tehdy druhý nejbohatší Čech poskytl Hospodářským novinám a který byl publikován v pondělí 19. září 2011. Nynější premiér v něm hovořil o tom, že korupce v Česku „překročila únosnou mez“.

Popisoval nenasytnou hydru, která se podle něho přisála na veřejné penězovody, a ukázal prstem na zcela konkrétní lidi. Na bývalého pražského primátora Pavla Béma a jeho přítele v politickém zákulisí Romana Janouška. Také na expremiéra Mirka Topolánka, někdejšího ministra dopravy Aleše Řebíčka a s nimi propojeného lobbistu Marka Dalíka. Stranou nenechal i polostátní firmu ČEZ v čele s Martinem Romanem, stejně tak okolí prezidenta Václava Klause. Žádné důkazy o korupci, již zmiňoval, ale nepředložil.

Rozhovor měl velký ohlas, majitele Agrofertu podpořila i řada podnikatelů a ten samý týden následovalo několik dalších Babišových mediálních vystoupení: na serveru iDnes (tehdy mu ještě nepatřil), v Hyde Parku na ČT24, v Show Jana Krause na TV Prima. Andrej Babiš mluvil dokolečka o tom, že jen veřejně pojmenovává, co „vědí všichni“, o čem se lidé baví po hospodách. A začal se chlubit výraznou podporou veřejnosti.

„Jsem zavalen stovkami SMS a e-mailů od občanů, kteří mají stejné názory jako já a bojí se je říci nahlas,“ prohlásil na závěr týdne. I on se prý bojí – v televizi dokonce vyjádřil obavy, že bude zastřelen.

Už v té době hovořil o tom, že zakládá „Občanské fórum proti korupci, nekompetentnosti a za vymahatelnost práva“. Opakovaně přitom odmítl, že by sám chtěl jít do politiky. Jako rodilý Slovák a stará struktura (bývalý člen KSČ) se na to prý ani necítí, nemá kádrový profil, aby mohl dělat revoluci. Řekl, že jen chce spojit lidi, kteří chtějí něco změnit.

„Ať se lidi sjednotí, ať si udělají své nové Občanské fórum, ať se přihlásí lidi ze všech branží, ať to udělají,“ vybízel veřejnost.

Babišovy politické aktivity během následujících týdnů začaly nabírat na obrátkách. V říjnu už nechal na Úřadu průmyslového vlastnictví zaregistrovat hned několik variant ochranných známek, které pracovaly s názvem Akce nespokojených občanů nebo se zkratkou ANO 2011.

Cesta multimiliardáře do politiky začala mít zřetelné kontury. V té době už také horečnatě sháněl lidi, kteří by s ním byli ochotni jít měnit poměry v zemi.

Naštvaný a urputný

Andrej Babiš je znám svou prostořekostí. I jeho přátelé připouštějí, že občas rychleji mluví než myslí. Ale vznik hnutí ANO nebyl případ nenadálého pohnutí mysli a nekontrolovaného výbuchu hněvu. Vstup do politiky si Babiš dlouho promýšlel. Z vícero svědectví vyplývá, že chtěl už dávno něco podniknout, jen si nebyl jistý načasováním a formou.

„Na ten rozhovor jsem za ním do Průhonic šla s tím, že bude otevřeně mluvit o korupci. Sliboval mi zásadnější prohlášení. Věděla jsem, že to nebude běžný byznysový rozhovor, jaké jsem s ním dělala předtím. On sám měl taky evidentně pocit, že říká něco přelomového. Připadal mi velmi naštvaný, ale také velmi urputný,“ vybavuje si 10 let staré události novinářka Zuzana Kubátová (nyní reportérka Seznam Zpráv), která byla autorkou už zmiňovaného rozhovoru s Babišem v Hospodářských novinách.

Uvedeným interview si podle ní Babiš hlavně testoval, jakou budou mít jeho slova veřejnou odezvu. Jestli se na tématu korupce a klesající výkonnosti státu dá stavět nějaká politická iniciativa. „Podle mne v té době neměl přesný plán na vytvoření strany, kterou by osobně vedl. Byl ale už rozhodnutý do politiky vložit své peníze i osobní energii,“ soudí Zuzana Kubátová.

Myslí si také, že ještě nějakou dobu majitel Agrofertu doufal, že najde někoho, kdo dá novému hnutí tvář a koho bude moci zezadu řídit. Ostatně tehdy zdůvodňoval svou neochotu jít do politiky i tím, že rozhodně nemíní prodat Agrofert. Teprve když žádného vhodného stranického předsedu nenašel, rozhodl se, že do toho půjde sám.

Babišovu základní motivaci pro vstup do politiky vidí ale redakční kolegyně v tom, že cítil zásadní ohrožení svého vlastního byznysu. Coby majitel Agrofertu tehdy mimo jiné bojoval s karuselovými daňovými podvody, jež ničily jeho vlastní obchody s řepkou či obilovinami.

Boj s Klausovým okolím

Kdybychom chtěli najít základní příčinu Babišovy tehdejší naštvanosti z poměrů v zemi, museli bychom se vrátit o 1,5 roku zpět. Majitel Agrofertu začal o potřebě založit novou politickou stranu mluvit už zjara 2010, poté co se v parlamentu odehrála bitva o biopaliva. „Potom zhruba každého půl roku to téma ohledně založení nové strany zvedal, než mu to zase někdo dočasně rozmluvil,“ vzpomíná jeden z jeho tehdejších spolupracovníků.

Kvůli biopalivům, jež představují jeden z pilířů Babišova byznysu, se majitel Agrofertu utkal s prezidentem Václavem Klausem a jeho lidmi. Sám Babiš později vykreslil, že byl požádán o úplatek. V této souvislosti jmenoval i pražského podnikatele z Klausova okruhu Václava Petra – byť velmi opatrně, jelikož přiznal, že na to nemá důkazy. Petr to kategoricky popřel.

Babiš uvedl, že žádosti o peníze (mělo jít o milion eur) nevyhověl, a 12. května 2010 Klaus vetoval novelu zákona o ochraně ovzduší, která měla zvýšit podíl biosložek povinně přimíchávaných do motorové nafty a benzinu. Prezident tímto krokem Babišovi naboural byznys, mimo jiné i plány s novou lovosickou fabrikou na biopaliva Preol.

Vypadalo to, že velkopodnikatel, který za zvýšení podílu biopaliv dlouhé měsíce lobboval, neodvratitelně prohrál. Do sněmovních voleb zbývaly už jen dva týdny a jevilo se jako zhola nemožné, že by se Sněmovna ještě mohla sejít a prezidentovo veto přehlasovat.

Babišovi se ale nakonec s pomocí spřátelených politiků podařila v hodině dvanácté otočka. Pouhý den před volbami na mimořádném jednání poslanců bylo Klausovo veto přehlasováno.

Západní politici okamžitě končí

Ani tento úspěch Babiše neuklidnil.

Pomyslnou poslední kapkou, která jej ke vstupu do politiky definitivně přiměla, byl rozhovor, jejž 1. září 2011 poskytl Václav Klaus České televizi a který byl odvysílán v pořadu Před půlnocí. Prezident v tomto rozhovoru totiž uvedl, že korupce v Česku není o nic horší než v západních zemích, jen není tak uhlazená.

To Babiše, který se krátce předtím vrátil domů z práce a zapnul televizi, podle pamětníků neskutečně rozlítilo. „To opravdu myslí Klaus vážně, že v Česku je jiná míra korupce jako jinde na Západě? No to snad není možné. Nesmysl! Radši jsem vypnul televizi a šel spát. Třeba mě to naštvání přejde,“ popsal nynější premiér své pocity později v úvodu své knihy O čem sním, když zrovna spím.

Ale zloba na Klause jej prý neopustila ani za týden. A tehdy si řekl, že je třeba něco udělat. Pár dnů poté už v Hospodářských novinách popisoval, jak korupce překročila únosnou mez.

V tomto rozhovoru Klausovi na dálku zásadně oponoval, když mimo jiné uvedl, že u nás jsou na rozdíl od Západu do korupce zapleteni i policisté, soudci a státní zástupci. A rozdíl je podle něj i v tom, že když v zahraničí „novináři objeví signály korupce u nějakého politika, tak končí, i když na jeho pochybení nejsou tvrdé důkazy“.

To opravdu myslí Klaus vážně, že v Česku je jiná míra korupce jako jinde na Západě? No to snad není možné. Nesmysl! Radši jsem vypnul televizi a šel spát.
Andrej Babiš

Po deseti letech je však právě Babišovo hnutí ANO opozicí opakovaně kritizováno za to, že s jeho příchodem byla politická kultura v zemi prakticky zničena.

Sám Babiš setrvává v politice, ačkoliv kvůli kauze Čapí hnízdo už dlouho čelí trestnímu stíhání z dotačního podvodu a policie teď opět navrhuje jeho obžalobu. Zůstává i třeba Jaroslav Faltýnek, šéf poslaneckého klubu, na jehož jméno a vazby na obviněné narazili detektivové při vyšetřování korupční kauzy Stoka v Brně.

„Způsob, jakým byl v hnutí ANO během let změněn etický kodex tak, že se dnes vůbec za nic neodstupuje, je jen jedna z mnoha zásadních změn, které se za tu dobu udály, jedna z kapitol, “ všímá si dnes už bývalý poslanec za Babišovo hnutí Jiří Zlatuška, jenž tvrdí, že ANO je dnes úplně jiné než Babiš na začátku i před ním deklaroval.

Věřte mi, že plán mám

Budoucí vývoj nemohl v září roku 2011 ještě nikdo znát. Miliardář Babiš svým lidovým vystupováním veřejnost tehdy okamžitě zaujal. Ukázalo se, že má schopnost oslovovat široké vrstvy společnosti.

Například v Hyde Parku na ČT24 si získal přízeň 84 procent hlasujících (mimochodem, už tam se ho jeden z diváků ptal na Čapí hnízdo a poskytnutou dotaci, Babiš tvrdil, že na farmě jsou s Agrofertem jen strategickými partnery).

Přes relativní úspěch mezi diváky málokdo z expertů tehdy věřil, že by miliardářova politická mise mohla být úspěšná.

„Vůbec bych to nepředpokládal. On má nepochybně jisté charisma, umí působit na lidi, ale ten jeho první pokus v roce 2011 byl z mého pohledu dost děsivý, bylo to fiasko. Jeho veřejné vystupování bylo plné čechoslovakismu, míchal páté přes deváté,“ vybavuje si politolog Josef Mlejnek.

Problém byl podle něj v tom, že se Babiš na samém začátku své politické kariéry ještě spoléhal jen na vlastní síly, vše si zařizoval sám.

Skutečného úspěchu podle něj dosáhl až v roce 2013, když se jeho hnutí ANO před sněmovními volbami spojilo s profesionály. „Ten kvalitativní rozdíl byl rázem zřejmý,“ dodává Mlejnek a přiznává Babišovi, že od začátku šel velmi tvrdě za svým cílem.

Výmluvně tuto ctižádostivost dokládá historkou z rané éry hnutí ANO dnes už bývalý novinář Martin Mařík. „Nikdy na ta jeho slova nezapomenu. Řekl mi tehdy: Pane Maříku, já možná jsem magor, ale věřte tomu, že plán mám,“ vybavuje si někdejší schůzku s miliardářem, který je už čtvrtým rokem českým premiérem.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované