Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Minulý týden Česko obletěla zpráva, že čtyři členové Komunistické strany Čech a Moravy vyrazili do Ruska a při návratu skončili na hranicích s Lotyšskem, které je kvůli bezpečnostním obavám odmítlo vpustit zpět. O pomoc pak žádali českou ambasádu v Rize.
Nejde o ojedinělou cestu. Navzdory tomu, že Rusko už čtvrtým rokem vede krvavou plnohodnotnou válku proti Ukrajině, Češi tam jezdí dál – pravidelně, přes cestovní agentury i na vlastní pěst.
Cesty podnikají z různých důvodů, často ale kvůli osobním vazbám nebo přesvědčení, že „tamní realita“ je jiná, než jak ji popisují západní média.
Celý článek si můžete přečíst po přihlášení
Pokud nemáte účet na Seznamu, zaregistrujte se
Ministerstvo zahraničí varuje, že do země není bezpečné cestovat, a to právě proto, že Kreml zařadil Česko na seznam nepřátelských států.
„Kvůli vyhroceným vztahům jsou na území Ruska jen omezené možnosti, jak turistům pomoci v případě, že se dostanou do nesnází,“ varoval už dříve mluvčí resortu zahraničí Daniel Drake.
Jedním z těch, kteří se do Ruska vydali navzdory varování, je student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Redakce jeho identitu zná, on sám si ji ale nepřál zveřejnit, říkejme mu proto třeba Adam.
Adam se do Moskvy vypravil s kamarádem, a to podle svých slov ze zvědavosti: chtěl vidět hlavní památky a zažít atmosféru ruského hlavního města.
Cestu si začal plánovat na přelomu roku, přičemž termín záměrně zvolil tak, aby se překrýval s oslavami Dne vítězství 9. května. „Je to každoroční událost, která mi zde v Česku chybí. Využil jsem možnosti a zahrnul jsem do cesty i tento den,“ popsal redakci.
Na dotaz, zda si byl vědom, že je Česko Ruskem označeno jako nepřátelský stát, odpověděl, že si to v době plánování a pobytu neuvědomoval. Stejnou odpověď zopakoval i při otázce, zda ví, že návštěvou podpořil ekonomiku státu vedoucího útočnou válku: „Rozumím, na co narážíte. V době, kdy jsem to celé zařizoval a pobýval v zemi, jsem si tento fakt neuvědomil.“
Bezpečnostní analytik Roman Máca se domnívá, že v současné době do Ruska jen těžko jezdí lidé, kteří by ruskou válku nepodporovali nebo netolerovali. „Do nacistického Německa by na dovolenou asi také nejel někdo, kdo by byl vyloženě odpůrcem Hitlerova režimu. Taková argumentace je asi na takové rovině, jako když po válce mnozí Němci tvrdili, že o nedalekém koncentračním táboře vůbec nevěděli,“ komentuje pro Seznam Zprávy takzvanou ideologickou turistiku.
S tím souhlasí i Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky. „Nevěřím tomu, že někdo dnes může nevědět, co je Rusko zač. Velká válka začala v únoru 2022 a v menším měřítku trvá už od roku 2014. To už je realita, kterou nelze vytěsnit.“
„Nejezdíme ‚na čaj do Kremlu‘“
Zprostředkovatelů, kteří i v době ruské agrese proti Ukrajině „nabízejí Moskvu bez stereotypů“, funguje na českém trhu hned několik. Jedním z nejviditelnějších je agentura Jedeme do Ruska, která si na sociálních sítích buduje komunitu s desítkami tisíc sledujících a pravidelně sdílí fotografie z výletů, recenze spokojených účastníků i tipy na víza a cesty.
Nabízí organizované zájezdy do Moskvy, Petrohradu i do oblastí, kde je turistický ruch kvůli válce minimální. Nechybí ani tematické akce jako „Vítězný květen“ nebo „Silvestr v Rusku“, které pracují s výraznou nostalgickou a panslavistickou estetikou.
Majitelka a průvodkyně cestovní agentury Lucie Vinterová tvrdí, že to ale neznamená, že invazi podporuje. „Nejezdíme ‚na čaj do Kremlu‘, ale poznávat cizí zemi, její památky a atrakce,“ řekla před časem autorce tohoto textu.
„Tato organizovaná činnost cestovních agentur, které zprostředkovávají výlety do Ruska, je za hranou. Zásadně nerespektují varování českého státu a podílí se na udržování iluze, že je všechno v pořádku,“ myslí si Havlíček a připomíná, že cestovní kanceláře zájezdy do Ruska od začátku invaze nevypisují. „Není to běžná praxe a neměla by být.“
Vedle zmíněné agentury se na české scéně profilují i jednotlivci, kteří se stali jakýmisi „kouči ruského cestování“. Patří mezi ně například v Rusku žijící plzeňský zastupitel za SPD Jakub Zieba, který na YouTube a Telegramu sdílí videonávody, jak si zajistit víza, kde nakoupit letenky a co dělat při hraniční kontrole.
Obdobně působí i Olga Vlasova, která na instagramu nabízí pohled do každodenního života v Rusku – a přitom motivuje své sledující, aby si udělali „vlastní obrázek“. Všechny tyto aktivity spojuje snaha vykreslit Rusko jako zemi pohostinnou, kulturně bohatou a nepochopenou.
Zároveň existují specializované weby, které poskytují podrobný vízový servis a radí, jak do Ruska cestovat navzdory sankcím. Kanály na sociální síti Telegram pak pravidelně informují o plánovaných skupinových cestách a propagují zážitky z „jiného Ruska“: mimo hlavní města, mimo válku.
Zvýšená paranoia
„Takové zájezdy legitimizují válku v Evropě. Řekl bych skoro, že ji pomáhají platit. Svými penězi podporují opravdu agresivní režim,“ řekl již dříve autorce textu ruský politolog Ivan Preobraženskij, žijící od roku 2014 v Praze.
Západ uvalil na Rusko hospodářské sankce, peníze od turistů tak pomáhají ekonomice státu, který válku rozpoutal.
„Já bych tam jednoduše nejel. V Rusku dnes panuje zvýšená paranoia, špionománie. Hrajete takovou ruskou ruletu. Můžete se stát exemplárním případem,“ přidává vlastní pohled slavista z Ústavu východoevropských a expert na Rusko Marek Příhoda.
O něco bezpečnější podle něj může být cestování ve větších skupinách. „Jako individuální cestovatel, který se v místním prostředí neorientuje a nemluví rusky, však riskujete daleko víc.“
Bezpečnostních rizik na cestě do Ruska je podle expertů za války mnoho. Doporučuje se například smazat si paměť telefonu, uzamknout sociální sítě a minimalizovat digitální stopu. I běžné materiály, články uložené v zařízení nebo internetové vtipy mohou být při kontrole považovány za nebezpečné nebo nepřátelské.
Riziko se zvyšuje zejména u individuálních cestovatelů, kteří se neorientují v místním prostředí, nerozumí jazyku a nevědí, co může být vnímáno jako provokace.
Podle odborníků může být i zcela náhodné nedorozumění zneužito k demonstrativnímu zásahu proti cizinci, a to v rámci rostoucího tlaku ruského režimu vůči Západu. V krajním případě může dojít k zadržení, výslechu nebo křivému obvinění. „Hlavně by čeští cestovatelé neměli v Rusku veřejně říkat, že chtějí mír a svobodu. Za to by je tam mohli zavřít,“ podotýká Máca.
Složitá cesta
Dostat se do Ruska není pro české občany od začátku války na Ukrajině snadné. Kromě víza potřebuje zájemce i pozvání – nejčastěji formou turistického voucheru vystaveného ruskou agenturou nebo hotelem. Většina dřívějších zjednodušených režimů, jako například elektronická víza nebo bezvízový vstup do vybraných regionů, byla po roce 2022 zrušena nebo pozastavena.
Proces vyřízení je tak složitější, dražší a administrativně náročnější. I to je podle odborníků důvod, proč se na cestu obvykle vydávají jen ti, kteří mají k Rusku vyhraněný vztah – ať už z ideových, obchodních nebo čistě dobrodružných pohnutek. „Protože je to skutečně komplikované, lze usoudit, že se tím pádem na tyto výlety vydávají spíše ti opravdu skalní fanoušci Putinova Ruska,“ poznamenává analytik Máca.
Redakcí oslovený student Adam si ubytování, letenky i program organizoval sám. Inspiraci čerpal na internetu, zejména na YouTube. Celkově se rozhodl itinerář naplánovat na dva týdny.
Vízum si obstaral přes internet, prostřednictvím agentury CRC Holding. Ta sídlí v pražském Karlíně a při zadání hesla „vízum do Ruska“ nabídne vyhledávač webové stránky uživateli jako první. Celková cena za vízum včetně pozvání se pohybovala kolem dvou tisíc korun.
Do Moskvy letěl s přestupem v Baku, let trval přibližně osm hodin. Příjezd proběhl bez komplikací – tou největší bylo podle něj zdržení, asi půlhodinové čekání na odbavení na letišti.
„Jsem jenom člověk. To, že se na okraji Evropy odehrává válka, na to už jsem si zvykl. Beru to jako součást reality a nevěnuji tomu více pozornosti než čemukoli jinému. Jsem rád, že žiji a že zvládám studium, ale na víc se příliš v životě nesoustředím,“ vysvětluje Adam.
Podle Marka Příhody Češi svými výlety do Ruska mimoděk naplňují to, co si tamní režim přeje – udržet dojem normality a zároveň ukázat, že západní sankce i „rusofobie“ jsou jen politickou záležitostí vlád, zatímco běžní lidé Rusko stále navštěvují. „Byl by to vítaný dárek pro státní média, která by to využila. Jejich logika by zněla: podívejte se, lidé nás mají rádi, jezdí sem,“ míní.
Dodává, že právě to je jedním z cílů ruské propagandy – budovat pozitivní obraz země navzdory realitě války a represí. Tento obraz pak šíří jak státní média, tak sociální sítě s líbivými videi o „normálním životě v Moskvě“ a „pohostinných Rusech“, které mají oslovit i zahraniční publikum.
