Článek
Může Evropská unie využít svůj obrovský trh jako nástroj tlaku na Čínu? Nová zpráva oficiálního think tanku sedmadvacítky naznačuje, že ano.
Studie Evropského institutu pro bezpečnostní studia (EUISS) tvrdí, že by EU měla více využívat ekonomické slabiny Číny a přetavit je ve vyjednávací výhodu. Podle autorů je čínská ekonomika křehčí, než se často předpokládá, a je stále více závislá na přístupu na bohaté exportní trhy.
Zatímco Spojené státy se čínským firmám v posledních letech rychle uzavírají, Evropa podle studie zůstává posledním relativně otevřeným vyspělým trhem, kde může Peking nakupovat klíčové technologie a zároveň prodávat průmyslové a high-tech výrobky.
Podle autorů studie Evropa příliš dlouho přeceňovala ekonomickou sílu Číny a zároveň podceňovala vlastní vyjednávací pozici. Na rozdíl od EU se Peking podle nich nebál své ekonomické nástroje využívat, například dominanci v oblasti vzácných zemin či dalších kritických surovin.
Evropa podle Martina Hály z projektu Sinopsis dlouho viděla ve vztahu s Čínou pouze své slabiny, nikoliv sílu. „Přitom ten vztah byl zprvu nevyvážený ve prospěch Evropy. Problém je, že Evropa časem v důsledku agresivní merkantilistické politiky ze strany Číny už některé své páky ztratila. Řada jich ale zůstává, hlavně samotný přístup na lukrativní evropský trh a některé technologie,“ uvádí sinolog pro Seznam Zprávy.
Nečinnost přitom Evropskou unii stála víc než rizika, která by přinesla případná čínská odveta, uvádí studie již citovaného think tanku. „Zcela podceňujeme, v jak velkých problémech se Čína nachází, takže to není něco, co lze snadno smést ze stolu. Je to pro nás příležitost,“ věří spoluautor studie Tim Rühlig.
Čína má své páky například v podobě exportní kontroly na vzácné zeminy. I Evropa má své, třeba samotný přístup na svůj trh, připomíná Hála.
„Náš problém spočívá v tom, že Čína je schopná a ochotná svých pák efektivně, často až nemilosrdně, využívat, zatímco Evropa nikoliv. Rozhodovací mechanismy jsou v čínském leninském systému centralizované vlády jedné strany prostě úplně jiné než v demokratické Evropě,“ vysvětluje.
Podle ředitele Střediska mezinárodních studií Jana Masaryka Jeremyho Garlicka však report „přeceňuje míru vlivu, který Evropská unie má“.
Jako příklad, jak obtížné je pro EU vyvíjet na Čínu skutečný tlak, popisuje případ Nexperia z října 2025. Tehdy nizozemská vláda odebrala společnost jejím čínským vlastníkům, jen aby vyvolala omezení exportu v Číně vyráběných čipů do EU a způsobila problémy automobilkám, které tyto čipy používají.
„EU může přijímat opatření ke zvýšení bezpečnosti – a měla by to dělat. Pokus o uplatnění výrazného tlaku by ale měl významné negativní dopady v podobě eskalace napětí a vyvolání ekonomických sankcí ze strany Číny. Navíc v současném nestabilním globálním prostředí, kdy se destabilizoval Blízký východ a jsou ohroženy globální dodavatelské řetězce, se domnívám, že by bylo v zájmu všech nezačínat výraznou eskalaci obchodního napětí s Čínou,“ namítá odborník.
Potřebuje Čína Evropskou unii?
Celý čínský rozvojový model je podle Martina Hály založený na jednostranné státní podpoře exportu na úkor domácí spotřeby.
„Tím zde vznikl obrovský převis nabídky nad poptávkou. Čína vyrábí daleko více, než je schopna sama absorbovat. Tuto nadprodukci musí vyvézt na cizí trhy. Dlouho k tomu sloužil především trh americký, ale ten se Číně v posledních letech dramaticky uzavírá. Další podobně solventní potenciální odbytiště pro čínskou nadprodukci je samozřejmě v Evropě. Z tohoto hlediska má evropský trh pro Čínu význam zcela zásadní. Pokud by se jí uzavřel i ten, její dosavadní hospodářský model by se začal hroutit,“ uvedl sinolog.
Jak velká tato závislost skutečně je, se však analytici neshodují.
Evropská unie dnes přijímá přibližně 15 procent čínského exportu a pokud by byl její přístup na evropské trhy omezen, Peking by to poškodilo. Jeremy Garlick to však jako „fatální“ ohrožení její ekonomiky nevnímá.
„Peking rychle rozvíjí obchodní vztahy s dalšími trhy, například v Asii. Zároveň by to Čínu pravděpodobně motivovalo k další diverzifikaci mimo Evropu ve jménu vlastní národní bezpečnosti. Evropská omezení, i kdyby krátkodobě působila úspěšně, by tak ve výsledku spíše urychlila relativní ekonomický úpadek Evropy, než aby jí dlouhodobě pomohla,“ uvádí Garlick a dodává, že samotný report zmiňuje, že se Čína snaží svou závislost na evropských trzích postupně snižovat.
„Takže i kdyby EU dokázala své současné výhody využít k určité krátkodobé výhodě, pravděpodobně by to nepřineslo příliš pozitivní výsledky ve střednědobém až dlouhodobém horizontu a spíše by to Čínu dále utvrdilo v tom, že EU není dobrý partner, což by ji vedlo k hledání alternativních trhů a partnerů.“
Slabosti čínské ekonomiky
Autoři studie také poukazují na „strukturální zpomalení“ čínské ekonomiky a odhadují, že oficiálně uváděný pětiprocentní růst v roce 2025 byl ve skutečnosti výrazně nižší. Dále předpokládají, že tempo růstu Číny bude v roce 2035 podobné jako ve Spojených státech – tedy pod 2,5 procenta – a poté se vlivem demografických problémů přiblíží spíše evropské úrovni, tedy zhruba jednomu procentu.
„Skutečná slabost čínské ekonomiky spočívá v tom, že se v tomto historickém okamžiku sešly problémy cyklické a strukturální. A navíc ještě koincidují s geopolitickými změnami. Každou jednotlivou rovinu by asi čínský centralizovaný systém dokázal ustát. Ale dohromady vytvářejí hodně třaskavou směs,“ vysvětluje Martin Hála.
Autoři studie věří, že si je Peking si vědom, jaký nátlak by na něj mohla Evropská unie vyvinout. Na druhou stranu je prý přesvědčený, že není jakýkoli nástroj tlaku schopna využít. To se dle autorů studie potvrdilo v minulém roce, kdy Evropská unie nedokázala reagovat na opakované nátlakové kroky ze strany Spojených států i Číny.
„Když mluvíte s čínskými představiteli, velmi dobře si uvědomují své zranitelnosti i to, že Evropa má určitou páku. Zároveň ale vědí, že ji nepoužíváme – a věří, že ji nepoužijeme, protože se obáváme odvety,“ řekl pro deník South China Morning Post Rühlig.
Jako příklad „kontrolované eskalace“, kterou by EU mohla v cílených oblastech napodobit, uvedli výzkumníci loňské licenční požadavky Číny na vývoz vzácných zemin, kvůli kterým se některé evropské výrobní linky zastavily.
„Peking chce, abychom dál věřili, že s tím nemůžeme nic dělat,“ vysvětlil Rühlig. „Tím ale přehlížíme skutečnost, že cena nečinnosti je vyšší než cena případné reakce.“
Efektivní ekonomická odveta? Nerealistická
Představa, že by Evropská unie mohla účinně „zabraňovat“ přístupu na svůj trh, aniž by vyvolala výraznou odvetu Pekingu, je podle Jeremyho Garlicka nerealistická.
„Je zřejmé, že by stejně jako v případě Nexperia následovaly důsledky v podobě ekonomických a možná i politických sankcí ze strany Pekingu. Jak jsem již uvedl, nemyslím si ani, že by bylo v současné době globální volatility v něčím zájmu oslabovat obchodní vztahy s Čínou, zvlášť v situaci, kdy napětí ve světě zvyšuje válka USA a Izraele proti Íránu. Takové kroky, pokud by měly být použity selektivně, by měly počkat na klidnější období v mezinárodních vztazích,“ domnívá se.
Upozorňuje také na fakt, že stejně jako je čínská ekonomika potenciálně zranitelná vůči omezením ze strany velkých trhů, například evropských, je Evropská unie zranitelná vůči ekonomickým sankcím ze strany Číny.
Spoluautorka studie EU Alicia García-Herrerová uvedla, že cílem textu je ukázat lídrům, že navzdory tomu, co tvrdí velké firmy, už Čína není pro evropské ekonomiky „zemí zaslíbenou“. Narážela tak například na německého kancléře Friedricha Merze, který podnikl cestu do Číny minulý měsíc, a vyslal tak Německo na cestu směřující ke „krátkodobé ekonomické stabilitě, nikoli k dlouhodobým snahám o snižování závislosti na Číně“ (tzv. de-risking).
„Od Merze a dalších často slýcháme o úžasných přínosech Číny,“ řekla. „Myslím, že bychom měli lépe zjistit, proč je Čína pro Evropu tak skvělá, protože zatím to nikdo pořádně nedokládá. A pokud by si to politici sedící v Evropské radě uvědomili, mohlo by se jejich uvažování změnit,“ dodala.
Příliš tvrdý a asertivní přístup k obchodu s Čínou však evropský průmysl v dlouhodobém horizontu nemusí ochránit, namítá Jeremy Garlick.
„Může být nutné přijmout určitá opatření na ochranu evropského průmyslu před některými aspekty čínského zapojení, jak uvádí i report. To je samozřejmě rozumné. Číňané by ostatně pravděpodobně očekávali, že Brusel bude chránit své zájmy – stejně jako to dělá sama Čína. Mělo by se to však dělat opatrně a selektivně a bez zbytečného vyostřování napětí s Čínou,“ dodává.
