Emotivní hádka se Zelenským dokresluje návrat ukrajinské opozice

Když začala válka na Ukrajině, moc se postupně soustředila kolem prezidenta. Bylo potřeba rychle rozhodovat a řídit stát v podmínkách mimořádné bezpečnostní krize.

„V prvních měsících války se všichni řídili jednoduchým pravidlem: přežít,“ řekl pro Seznam Zprávy v Kyjevě poslanec vládní strany Sluha lidu Mykyta Poturajev, který vede parlamentní výbor pro humanitární a informační politiku.

Parlament přešel do krizového režimu, veřejná debata se výrazně omezila a klíčová rozhodnutí se přesunula do užšího okruhu politického vedení. Opozice formálně nezmizela, její reálný vliv se ale výrazně zúžil.

Jenže s trvající válkou se v ukrajinské politice znovu začínají objevovat spory mezi vládou a opozicí, které byly v prvních fázích invaze upozaděny. Oslabuje se také soudržnost vládní většiny a roste význam vnitřních mocenských bloků, včetně neformálních koalic uvnitř parlamentu i mimo něj.

V praxi to znamená, že vláda už nemůže spoléhat na automatickou většinu a musí politické dohody znovu aktivně vyjednávat.

To představuje problém pro prezidenta Volodymyra Zelenského, který se v této situaci schází s lídry opozičních frakcí, aby udržel politickou stabilitu v zemi.

Na konci května se proto dokonce sešel i s dosavadním největším politickým rivalem, exprezidentem Petrem Porošenkem.

„Začíná ho znepokojovat, že některé stále výrazné osobnosti ukrajinské politiky by se v budoucnu mohly postavit za jiné možné kandidáty,“ naznačil pro Seznam Zprávy pod podmínkou anonymity bývalý člen prezidentské kanceláře a Zelenského týmu.

Ačkoliv není jasné, zda by Zelenskyj chtěl znovu kandidovat, debaty o jeho politických ambicích se ve veřejném prostoru objevují už delší dobu, zejména v souvislosti se spekulacemi o možných volbách, které se pravidelně vracejí s tím, jak se válka prodlužuje.

Podle zjištění deníku Ukrajinská pravda Zelenskyj během jednání s Porošenkem skutečně vyjádřil obavy z podpory, kterou by mohl poskytnout především ukrajinskému velvyslanci v Londýně Valeriji Zalužnému. Bývalý šéf armády je dlouho vnímaný jako prakticky jediný kandidát, který by mohl Zelenského ohrozit.

Porošenko podle svědků reagoval klidně a odmítl, že by šlo o něco mimo rámec běžného politického soupeření. Připomněl přitom, že na něj letos ukrajinská Rada národní bezpečnosti a obrany uvalila bezpečnostní sankce, jejichž součástí bylo i zmrazení jeho majetku. Ty označuje za politicky motivované a za důkaz, že jsou proti němu využívány státní instituce a vládní zdroje. Není proto podle něj překvapivé, že hledá podporu i u lidí, kteří mohou současnou vládu zpochybnit.

Samotné jednání ale podle účastníků probíhalo od začátku velmi napjatě a místy přecházelo do ostré a emotivní výměny názorů. Porošenko totiž dorazil na schůzku s vytištěnými internetovými memy a příspěvky ze sociálních sítí, kterými chtěl doložit své tvrzení, že jej Zelenskyj a jeho okolí systematicky diskreditují.

„Na několik sekund všichni z naší strany oněměli,“ popsal jeden z účastníků. Vzápětí se podle něj debata změnila v hlasitou výměnu názorů, při níž padaly i ruské vulgarismy.

Schůzka dobře ilustruje, že ukrajinská opozice se po více než čtyřech letech války znovu hlásí o slovo. Mezi nejviditelnější kritiky vlády nadále patří právě Porošenko a expremiérka Julija Tymošenková.

Porošenko dnes stojí v čele opoziční frakce Evropská solidarita a ve veřejném prostoru se profiluje především jako hlas kritický vůči koncentraci moci v prezidentské kanceláři a fungování institucí za válečného stavu. Aktivní je zejména v parlamentu a v zahraniční politické debatě, kde se snaží udržet kontakt s evropskými partnery a prezentovat se jako alternativa k současnému vedení země.

Tymošenková vede stranu Batkivščyna a kombinuje kritiku vlády s pragmatickým přístupem k hlasování v parlamentu. Její frakce tak často nefunguje jako čistě blokující opozice, ale spíše jako samostatný politický hráč schopný podporovat i vládní návrhy.

Podle červnového průzkumu Kyjevského mezinárodního sociologického institutu (KIIS) jim sice důvěřuje menšina veřejnosti – Porošenkovi 26 procent Ukrajinců a Tymošenkové 11 procent – oba si ale i tak udržují vlastní parlamentní frakce a pevné jádro podporovatelů, díky němuž mohou ovlivňovat parlamentní hlasování.

„Problém ale nespočívá jen v jejich popularitě nebo známosti, ale v tom, co stále reprezentují – přetrvávání předválečného politického uspořádání Ukrajiny, které se s postupným slábnutím válečného konsenzu znovu dostává do popředí,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy ukrajinský politolog Oleksij Haran z Kyjevské národní univerzity.

Na něj navazuje politolog a generální ředitel Centra politických studií Penta v Kyjevě Volodymyr Fesenko, který tento posun zasazuje do širší logiky fungování ukrajinské politiky. Podle něj totiž nejde jen o jednotlivé politiky, ale o to, že se znovu viditelně vrací soutěž mezi různými centry moci, kde roli nehraje jen stranická příslušnost nebo popularita, ale i vliv, zdroje a schopnost ovlivňovat politické dění mimo formální struktury.

Právě v tomto kontextu se podle něj dají číst i nedávné kroky vůči Porošenkovi, které část ukrajinské politiky vnímá nejen jako právní nebo bezpečnostní opatření, ale i jako snahu o omezení jeho schopnosti fungovat jako finančně silný politický hráč.

Zmrazení Porošenkova majetku může být také způsobem, jak mu zabránit využít jeho značné jmění k podpoře jiného kandidáta, míní Fesenko, kterého ve svém textu cituje britský novinář Shaun Walker s tím, že v ukrajinském prostředí se podobné kroky často interpretují nejen právně, ale i politicky.

„Nemyslím si, že by země začala Porošenka najednou milovat. Ale je to signál i pro všechny ostatní. Dnes je to Porošenko, zítra to může být kdokoli z velkého byznysu,“ říká Fesenko s tím, že v ukrajinské politice se znovu víc řeší, kdo má reálný vliv, nejen stranická příslušnost. A to se odráží i v tom, jak dnes funguje parlament.

To potvrzuje i analýza think tanku Carnegie Endowment, podle které už prezidentova většina v parlamentu nefunguje tak jednotně jako dřív a čím dál častěji se stává, že poslanci nehlasují automaticky podle toho, jestli patří k vládě.

Parlament se tak dělí na různé skupiny, které mají svoje vlastní zájmy a vliv – část je loajální prezidentovi, část je napojená na jeho stranu Sluha lidu a část tvoří i opoziční politici a kritici vlády, včetně Porošenka. Vedle toho existují také neformální skupiny kolem lidí z prezidentské kanceláře, které dál ovlivňují politické rozhodování.

V praxi to znamená, že parlament už nefunguje jako pevně řízený blok, ale spíš jako prostor, kde se musí o podpoře jednotlivých návrhů znovu vyjednávat. Prezidentova strana proto stále častěji hledá hlasy i mimo vlastní poslanecký klub a v některých klíčových otázkách se bez opozice už neobejde.

„Ukazuje se totiž, že i oslabená opozice je při prosazování zásadních rozhodnutí, zejména v otázkách evropské integrace, zahraniční pomoci nebo válečné legislativy, důležitým partnerem, pokud je ochotná vládu podpořit,“ vysvětluje redakci ukrajinský právník Mychajlo Žernakov, který je předsedou správní rady kyjevské nevládní organizace DEJURE Foundation.