Konzul hrozil podříznutím. Spor Pekingu a Tokia o tom, co bude, až začne válka

Japonsko a Čína už pátým dnem vedou slovní přestřelku. Vyvolalo ji páteční prohlášení japonské premiérky Sanae Takaičiové v parlamentu. Na otázku jednoho z poslanců připustila zapojení Japonska do války, pokud by Čínská lidová republika napadla Tchaj-wan.

„Pokud budou použity bojové lodě a námořní blokáda (Tchaj-wanu, pozn. red.) zahrne použití síly, věřím, že by to v každém případě představovalo pro Japonsko situaci ohrožující přežití,“ řekla premiérka.

„Situace ohrožující přežití“ je jednou ze tří podmínek, při jejímž splnění japonská ústava povoluje nasazení armády do konfliktu.

Japonsko má od své porážky ve druhé světové válce (ve které bojovalo na straně nacistického Německa a dopustilo se mj. rozsáhlých válečných zločinů na území Číny) pacifistickou ústavu. Před jedenácti lety ovšem přísná pravidla pro použití síly - za rozsáhlých protestů veřejnosti - částečně rozvolnilo. Nasazení vojáků je od té doby za určitých okolností přípustné i kvůli ochraně blízkých spojenců.

Japonský pacifismus se mimochodem stále propisuje i do oficiálního názvu armády, kdy Tokio nehovoří o ozbrojených silách, ale o obranných silách.

„Takaičiová se zapsala do historie, když se stala první premiérkou, která v parlamentu nastínila specifický případ, na který by Japonsko vojensky reagovalo,“ poznamenal k prohlášení předsedkyně vlády server The Japan Times.

Peking je na podporu vyjadřovanou Tchaj-wanu tradičně velmi citlivý. Samosprávný a demokraticky řízený ostrov považuje za vzbouřeneckou provincii a dlouhodobě nevylučuje možnost jeho připojení silou.

Reakce proto byla rázná. Tvrdí, že zahrnutí ostrova pod jeho vládu, je vnitročínskou záležitostí, a že japonské prohlášení odporuje principu jedné Číny, k jehož respektování se zavázalo i Tokio. Stranický tisk pak varuje, že Japonsko se spálí, pokud si „bude hrát s ohněm“.

Peking také připomněl Tokiu japonské zločiny z dob druhé světové války, ve které země bojovala na straně nacistického Německa.

Nejostřejší prohlášení ale zaznělo od čínského generálního konzula v Osace Süe Ťiena. „Nemáme jinou možnost, než jí bez váhání uříznout její špinavý krk,“ napsal diplomat v sobotu na sociální síti X v příspěvku, v němž sdílel článek o výroku Takaičiové.

Tokio výhrůžku označilo za „extrémně nevhodnou“, byť šéf kanceláře premiérky Minoru Kihara podle agentury AP poznamenal, že „účel příspěvku není zcela jasný“. Japonská diplomacie si povolala na kobereček čínského velvyslance a žádala odstranění příspěvku, který pak skutečně ze sítí zmizel.

Ještě na pondělní tiskové konferenci ministerstva zahraničí v Pekingu ale čínská diplomacie podle japonské agentury Kjódo konzulův výrok hájila s tím, že Japonsko „otevřeně proneslo chybné a nebezpečné poznámky“.

Ostře se vyjádřil také čínský velvyslanec v Japonsku Wu Ťiang-chao: „Podporovat dojem, že ‚krize na Tchaj-wanu je krizí pro Japonsko‘, a snaha svázat Japonsko s čínskou válečnou mašinerií může vést pouze k cestě, ze které není návratu.“

Japonská premiérka se navzdory kritice za svůj výrok postavila. „Je v souladu s běžnými vládními postoji,“ řekla v pondělí. Vyjadřovala se prý k „nejhoršímu možnému scénáři“. Zároveň slíbila, že v budoucnu už nebude ke specifickým otázkám vydávat tak jednoznačná prohlášení.

V úterý se dopady roztržky pokusil zmírnit již zmíněný šéf kanceláře Kihira. „Konzistentní pozicí vlády zůstává naděje mírového řešení prostřednictvím dialogu,“ citoval jeho slova japonský list Asahi Šimbun. Mír a stabilita v Tchajwanském průlivu jsou podle člena vlády klíčové pro bezpečnost Japonska.

Kihira ujistil, že Tokio chce s Pekingem rozvíjet „vzájemně prospěšné vztahy“ a připomněl schůzku premiérky Takaičiové s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem z konce října. Asahi Šimbun jeho slova interpretuje jako vynucenou snahu o kontrolu škod.

Analytik listu The Japan Times Jesse Johnson přesto vnímá prohlášení premiérky jako výraz širší a postupné proměny japonských vztahů vůči Tchaj-wanu a rostoucích obav Tokia z čínských záměrů s ostrovem.

Si Ťin-pching už před lety přikázal armádě, aby byla do roku 2027 připravená vojensky převzít kontrolu nad ostrovem. Čínská armáda skutečně každý rok představuje modernější techniku. Přesto, jak připomíná agentura Reuters, řada analytiků prezidentův rozkaz vnímá spíše jako cestu jak motivovat armádu než jako časový rámec pro invazi.

Otázkou japonské reakce v případě konfliktu o Tchaj-wan se v Tokiu zabývají už dlouho. Ostrov se ostatně nachází jen 110 kilometrů od nejjižnějších součástí japonského souostroví.

Japonští politici pracují s předpokladem, že do obrany ostrova by se zapojily Spojené státy, dlouholetý garant tchajwanské bezpečnosti. V tom případě by se americké základny v Japonsku (kde je rozmístěno vůbec nejvíc amerických vojáků ve světě) staly takřka určitě cílem čínského útoku.

Někteří komentátoři ale zpochybňují, nakolik je nápomocné, aby Japonsko veřejně odkrylo své záměry.

„Lze si představit, že Japonsko vyhlásí situaci ohrožující jeho samotnou existenci, i když by nebylo přímo napadeno,“ řekl pro The Japan Times Rjó Sahaši z Institutu pro pokročilá studia o Asii na Tokijské univerzitě. „Není nicméně příliš užitečné, aby vláda preventivně uváděla takové příklady. Nepřináší to žádné diplomatické výhody.“

Takaičiová je známá jako protičínský jestřáb, což je termín, který v zahraniční politice označuje zastánce tvrdé linie. Ještě před svým nástupem do úřadu premiérky navštívila Tchaj-wan, kde ji přijal prezident Laj Čching-te. Už tehdy označila potenciální tchajwanskou krizi za hrozbu pro Japonsko, která by mohla vést k nasazení tamní armády.

I v Pekingu vnímají, že Japonsko dává Tchaj-wanu najevo podporu dlouhodobě.

„Od návratu amerického prezidenta Donalda Trumpa do úřadu se v USA objevila myšlenka ‚opustit Tchaj-wan‘. V této situaci se Japonsko stále snaží působit jako opora separatistických sil usilujících o ‚nezávislost Tchaj-wanu‘,“ napsal ve světle stávajícího sporu čínský list The Global Times, prostřednictvím kterého čínští komunisté často šíří do světa své politické postoje.