Hlavní obsah

Mezi „zbraní“ a „peněženkou“. Na postsovětské území si dělá zálusk Čína

Foto: Profimedia.cz

Před válkou na Ukrajině ruská vojska „zjednávala pořádek“ v protestujícím Kazachstánu. Snímek z ledna 2022.

Reklama

Suverénní státy, přesto porcovány mocnostmi. Střední Asie je zásobárnou nerostného bohatství a ideálním prostranstvím pro šíření vlivu. Dosud se o „dělbu práce“ staralo Rusko s Čínou, válka na Ukrajině však zřejmě zamíchá kartami.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když v lednu letošního roku vtrhla ruská vojska do rozbouřeného Kazachstánu, přihlížející svět čekal, jakou reakci ruská akce v okolních zemích vyvolá. Nikdo ale ani nemrkl.

„Dělba práce“ mezi dvěma sousedními mocnostmi ve střední Asii totiž byla jasná. Rusko jako „zbraň“ a garant bezpečnosti, Čína jako „peněženka“ uplatňující svůj vliv prostřednictvím investic.

Už lednové nepokoje v Kazachstánu analytici označovali za událost, která touto myšlenkou neformálního kondominia zájmů otřese. Asi nikdo z nich ale nepředpokládal, jakým směrem se „zbraň“ obrátí o pár měsíců později.

Když Vladimir Putin hovoří o novodobých ruských dějinách a používá slova jako „tragédie“ nebo „katastrofa“, nemá na mysli miliony padlých ve světových válkách, ani oběti teroru za vlády komunistického vůdce Stalina. Za největší pohromu považuje rozpad Sovětského svazu.

Zhroucení někdejší komunistické supervelmoci na začátku 90. let bylo dle něj největší geopolitickou katastrofou a Rusko pod jeho vedením považuje území bývalého SSSR za výsostné teritorium svého vlivu.

Do něj tak Putinovou „logikou“ spadají i Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Kyrgyzstán a Tádžikistán.

Mezi dvěma mocnostmi

„Celá centrální Asie bývala sférou vlivu Sovětského svazu, všechny tyto státy byly velmi úzce ekonomicky spjaty s Moskvou. Po rozpadu SSSR v roce 1991 se snažily najít autonomii a emancipovat se, nicméně mezi dvěma velmocemi, Ruskem a Čínou, to nebylo úplně jednoduché. Rusko se v regionu snažilo udržet vliv a postupně se začala angažovat i Čína,“ říká pro Seznam Zprávy sinolog David Gardáš z projektu Sinopsis.

Mezi Ruskem a Čínou roky fungovala nepsaná dohoda. „Zbraň“ a „peněženka“. „Toto pojmenování hezky ilustruje bezpečností rozměr, který je primární pro Rusko, a na druhé straně stojí ekonomický a infrastrukturní rozměr z pohledu Číny,“ říká Gardáš.

Tato dělba práce vyplynula dle sinologa částečně z izolace Ruska na mezinárodní scéně. „Rusko navíc jednoduše nemá tolik kapitálu na to, aby nabídlo více prostředků, než které investuje Peking,“ dodává.

Čína se tak chytila příležitosti a v roce 2013 generální tajemník Komunistické strany Číny Si Ťin-pching avizoval vznik geopolitického projektu Pás a stezka.

„Projekt nejdřív předeslal v Kazachstánu a následně ho rozšířil v Indonésii. O rok později na to zareagovalo Rusko Euroasijskou ekonomickou unií, která měla do jisté míry kontrolovat ekonomický vliv Číny,“ popisuje sinolog.

Tentýž rok ale Rusko anektovalo Krym a dopadlo na něj velké množství západních sankcí.

„To znemožnilo užší kooperaci mezi Ruskem a státy centrální Asie, které se obávaly přelití sankcí na jejich hospodářství. Naopak to umožnilo ještě větší angažmá Číny,“ dodává Gardáš. A nyní se historie opakuje.

Centrální Asie je pro investice atraktivní oblastí. „Nerostné bohatství je jeden z hlavních důvodů, proč se mocnosti o území zajímají. Kazachstán je hlavní zemí co do čínských investic, jde o zásadní tranzitní zemi Pásu a stezky, takže jde i o infrastrukturu. Roli hraje i bezpečnostní hledisko, Čína má zájem na tom, aby země byly co možná nejstabilnější,“ popisuje Gardáš a naráží tak na situaci v sousední čínské autonomní oblasti Sin-ťiang, kde je podle dostupných informací držen více než milion příslušníků etnických menšin v převýchovných táborech.

Čína dlouho neměla vůli se v centrální Asii angažovat vojensky.

„V posledních měsících se ale objevily informace, že má v Tádžikistánu vojenské základny a čím dál více se angažuje i v této rovině. Byť tamní posádky mají spadat pod ministerstvo veřejné bezpečnosti, tedy čínskou ‚policii‘, takže nejde o záležitost zahraničně-politickou, ale primárně o zajištění bezpečnosti v Ujgursku,“ říká sinolog a naráží tak na fakt, že Čína ovládá autonomní oblast a chce mít pod kontrolou i její okolí, aby se z něj do regionu nešířily „nežádoucí“ jevy.

Dodává, že se Čína ze sousedního Sin-ťiangu snaží vymýtit takzvaná tři zla –⁠ separatismus, terorismus a extremismus. V autonomní oblasti žijí etnické menšiny, například turkičtí Ujgurové, Kazaši, Kyrgyzové, Hanové, Tibeťané či čínští Tádžikové.

I přesto však pro Čínu zůstává prioritní ekonomický a investiční rozměr.

Sankce na Rusko = dobře pro Čínu?

Letošní ruský útok na Ukrajinu je po anexi Krymu v roce 2014 dalším impulsem, který ukazuje, že si Rusko nálepku stabilního partnera nezaslouží. Ačkoli všech pět středoasijských států se při hlasování OSN o odsouzení ruské agrese rozhodlo zdržet hlasování, jednotlivé země dávají nesouhlas s válkou najevo po svém.

„Vzhledem k sovětské minulosti střední Asie se tamní státy mohou právem obávat, že ve chvíli, kdy Ruská federace silově šíří svůj vliv na Ukrajině, napříště nemusí být zdrženlivá s expanzí i do střední Asie. Prozatím zde svůj vliv šíří jinými prostředky, ať už bezpečnostní spoluprací v rámci Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB), či již zmiňovanou Eurasijskou ekonomickou unií, ve které je Kazachstán a Kyrgyzstán. Státy centrální Asie otevřeně nepodpořily ani anexi Krymu či odtržení Abcházie a Jižní Osetie od Gruzie, “ připomíná Gardáš.

„Existují i názory, že sankce uvalené na Rusko dotlačí státy centrální Asie při hledání alternativy, která neobnáší riziko sekundárních sankcí, blíž Pekingu. V této oblasti se zdá, že sankce vůči Rusku Číně pomůžou,“ přemítá David Gardáš a jako příklad uvádí čínský systém CIPS.

„V Číně funguje alternativa SWIFTu nazývaná CIPS, což je přeshraniční bankovní systém. Ten se Čína řadu let snaží využít pro mezinárodní obchod. S tím je spjatá i dedolarizace mezinárodního obchodu a rozšíření vlastní měny, jüanu. I v této souvislosti Čína uvítá, když se bude více projektů platit v jüanech a ne v dolarech, které stále hrají ústřední roli jako globální rezervní měna. A vzhledem k tomu, že jsou tyto země součástí Pásu a stezky, jde o jednu z možných lokalit, kde by se to mohlo rozšířit,“ dodává Gardáš.

Ani Čína však nejspíš navzdory všem předpokladům nebude tou, která Rusku vynahradí dopady západních sankcí.

„Čína má s Ruskem nejlepší vztah za posledních 70 let. Teď to vypadá, že mají velmi blízko především kvůli vymezení vůči Západu, zároveň tam budou nějaké osobní sympatie mezi Putinem a Si Ťin-pchingem. Do toho obě země uzavřely během zahájení ZOH strategické partnerství,“ vysvětluje Gardáš, dodává však i velké „ale“.

„Zároveň Čína situaci na Ukrajině sleduje z pohledu vlastních zájmů s tím, že rozhodně není v zájmu Pekingu přijít o stěžejní euroamerické trhy, které jsou oproti objemu obchodu s Ruskem desetinásobné,“ říká sinolog a zmiňuje například paradox, kdy je obchod s Ruskem desetkrát větší než s Ukrajinou, ale pro oba státy je Čína největší obchodní partner.

„Z Ukrajiny i Ruska Čína zbraně vyvážela, takže by teď bylo absurdní, kdyby Rusku posílala třeba ukrajinské zbraně. Jde ale vidět, že Čína na diplomatické úrovni přešlapuje. Některé čínské banky omezily obchod v dolarech s ruskými obchodníky, protože se bály přelití sankcí na čínský bankovní systém,“ dodává.

Nezávislost

Obyvatelé států střední Asie by přitom dle průzkumů veřejného mínění stáli o větší samostatnost.

„Několik let zpátky byly v Kazachstánu protičínské protesty, lidé si stěžovali na expanzivní roli Číny a na to, že nedodržuje podmínky, které avizovala v rámci projektu Pás a stezka. Podobně tomu bylo i v Kyrgyzstánu. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že 65 procent Kazachů vnímá potenciální vliv Číny negativně. Je tedy pochopitelné, že státy centrální Asie by nejraději byly samostatné a příliš nelpěly ani na jedné z velmocí,“ vysvětluje sinolog.

Ne vždy však byla střední Asie hřištěm pouze dvou velmocí. „Tady se dostáváme i k otázce USA, které po roce 2001, kdy se vojensky angažovaly v Afghánistánu, měly své základny i v okolních státech,“ připomíná.

Vox Ukraine o víkendu zveřejnil výsledky průzkumu veřejného mínění provedeného v šesti velkých kazašských městech (Almaty, Nur-Sultan, Aktobe, Karagandy, Öskemen, Šymkent). Z 1 186 lidí se většina identifikovala jako Kazaši (68 %), až potom jako Rusové (22 %) a další (10 %).

Že jde o „speciální vojenskou operaci“, si myslí pouze 10 % Kazachů, oproti 28 % kazašských Rusů. 47 % Kazachů souhlasilo, že jde o válku mezi Ruskem a Ukrajinou, mezi Rusy s tímto tvrzením souhlasilo 21 % lidí. 23 % Rusů se domnívá, že jde o válku mezi Ruskem a NATO, s čímž souhlasilo 16 % Kazachů. Třetina dotázaných nevěděla, co si o válce myslet.

Třetina Rusů v Kazachstánu věří příběhu o „nacistickém režimu“ na Ukrajině. Minimum lidí však věří, že by Kazachstán měl být zbaven suverenity. 25 % Rusů v Kazachstánu nevědělo, jak na otázku „Co je Ukrajina?“ odpovědět. Většina Kazachů uvedla, že jde o nezávislý národní stát (75 %), zatímco Rusů to uvedlo pouze 48 %.

Kulturní blízkost

I přes zvyšující se angažovat Číny mají obyvatelé střední Asie kulturně blíže k Rusku. „V některých státech, i přes pohnutou sovětskou minulost, je ruština stále lingua franca, mají k Rusku relativně blízko kulturně a i instituce jsou si o něco bližší s Moskvou než s Pekingem, který má svá specifika,“ říká David Gardáš.

Nechat si suverénní území porcovat většími mocnostmi je však dvojsečné. Na jednu stranu si nejvyšší představitelé zemí střední Asie uvědomují, že v momentě, kdy jdou příliš na ruku Moskvě nebo Pekingu, stávají se závislými na jejich režimech.

Zároveň jsou si však vědomi omezených vlastních kapacit na rozvoj a investice do infrastruktury či energetických soustav. „V tomhle vidí ten potenciál. Nicméně nejde jen o to pomoci hospodářství země, ale i vlastním bankovním účtům a mocenskému postavení, pokud se máme bavit i o korupci a elitářských sklonech, které jsou v zemích regionu nepochybně velmi rozšířené,“ uzavírá sinolog.

Reklama

Doporučované