Hlavní obsah

Odcházení. Bosna očima mladých, kteří v ní nevidí budoucnost

Foto: Tereza Ulrychová

Osmnáctiletý Mario ze Sarajeva. Stejně jako jiní má v plánu ze země odejít.

Reklama

Špatná ekonomická situace i politické vedení. K tomu mladá generace, která nemá příliš dobré vyhlídky na budoucnost a moc dobře to ví. Bosnu čekají těžké roky.

Článek

/Od zvláštní zpravodajky v Sarajevu/

Procházím ulicemi Sarajeva a zatímco pozoruji chodce, které míjím, zní mi hlavou věta, kterou mi v únoru řekl sir Geoffrey Nice. Muž, který pracoval u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) a přímo vedl stíhání nacionalistického srbského prezidenta Slobodana Miloševiče.

„Bosna momentálně nemá budoucnost, ve kterou věří.“

Mluvil v té chvíli o mladých lidech a o tom, jak už léta z Bosny odcházejí budovat nové životy v zahraničí. Zpátky se nevracejí. Každoročně zemi opouští několik desítek tisíc obyvatel v ekonomicky aktivním věku, a Bosna a Hercegovina se tak jednoduše vyprazdňuje.

Tváře, které tu v ulicích míjím, jsou opravdu spíše starší. Pokud ne, jsou to hlavně děti a, pokud mohu soudit, turisté. Zjistit přesnou motivaci těch, kteří ze země odešli, je téma pro jindy, a tak oslovuji mladé Sarajevany, abych zjistila, jak je na tom vlastně Bosna v jejich očích.

„Je tu hodně korupce a jsou tu také velké problémy ve zdravotnictví a školním systému. Hodně mladých lidí proto odsud kvůli špatné situaci odchází, což je ve finále asi ten největší problém,“ říká mi v parku At Mejdan osmnáctiletý Mario. Sám prý plánuje odejít, až dokončí vysokou školu. Kam? Kamkoliv, kde bude mít lepší budoucnost.

Opustit Bosnu a následovat tak velké množství přátel, kteří už hranice překročili, plánuje i pětadvacetiletá Aida. Opřená o zídku poblíž ulice Maršala Tita mi vypráví o tom, jak se učí německy a jak její další kroky nejspíše povedou právě tam. Jazykové předpoklady má dobré, věk z ní napoprvé vypadne právě v němčině.

Vyprazdňování Bosny a Hercegoviny

Formálně dnes Bosna a Hercegovina sice má přibližně 3,2 milionu obyvatel, podle balkanisty Ondřeje Žíly, se kterým Seznam Zprávy mluvily v prosinci minulého roku, bude tento počet ale pravděpodobně alespoň o půl milionu menší. Ohledně obyvatelstva nicméně země sváděla boj již ihned po konci války.

Během konfliktu opustily své domovy asi dva miliony lidí a z toho milion zamířil do zahraničí. I když byl jejich návrat po podpisu Daytonské dohody očekáván, nikdy k němu doopravdy nedošlo. Mezi hlavní důvody slabé návratnosti patřila neutěšená ekonomická situace a politické či majetkové překážky.

„Sleduji zdejší politickou situaci a není dobrá, vůbec se mi nelíbí,“ přidává se k nespokojeným hlasům mladší generace i dvaatřicetiletá Nudzejma, která usazena na lavičce u řeky Miljacky čeká na svého snoubence. Všichni na politickém poli se podle ní příliš soustředí na svůj národ a kladou důraz na to, zda je člověk Bosňák, bosenský Chorvat nebo bosenský Srb.

Když se ptám na lídra bosenských Srbů Milorada Dodika a srbský nacionalismus, který je podle mezinárodních pozorovatelů na vztestupu, Nudzejma jen protáčí oči. Dodik si u ní nevysloužil příliš sympatií.

Stejně to vnímá i Mario: „Podle mého názoru je Milorad Dodik špatný člověk; chce rozdělit zemi a to pro naše problémy vůbec není řešením. Není to ale samozřejmě jen o Dodikovi, jsou to i jiní politici,“ vysvětluje mi.

Podle Dodika má Republika srbská, jedna ze dvou bosenských entit, mít právo na vlastní armádu, celní a daňový systém i soudnictví. V prosinci minulého roku jeho přesvědčení podpořili i tamní poslanci, kteří si odhlasovali přenesení kompetencí z úrovně Bosny a Hercegoviny na úroveň Republiky srbské.

Přenesení pravomocí na Republiku srbskou podle Dodikovy rétoriky znamená návrat k původnímu nastavení, které v zemi po válce zavedla Daytonská dohoda. Ústavní experti to ale považují za protiústavní. Již začátkem listopadu se navíc objevila varování, že by se válečný konflikt z 90. let mohl opět obnovit.

Daytonská dohoda

Konflikt v Bosně a Hercegovině skončil v roce 1995 podpisem Daytonské dohody zprostředkované mezinárodním společenstvím. Země vyšla z jednání jako stát složený ze dvou částí – Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky srbské, přičemž Sarajevo zůstalo jako nerozdělené hlavní město země. Dohoda byla řešením poválečných problémů jako územního uspořádání a politického rozdělení moci.

Ještě než odbíhá na jednu ze zkoušek na univerzitě, věnuje mi pár minut i čtyřiadvacetiletý Kerim.

„Situace je tu jednoduše špatná. Lidé, kteří jsou nyní u moci, se na svých funkcích drží už 20 nebo 30 let. A celou tu dobu si berou, co chtějí,“ popisuje své dojmy mladý umělec. „Myslím, že Bosna nemá budoucnost. Lidé ztratili naději, nejsou schopni vyjít do ulic a protestovat.“

Reklama

Doporučované