Článek
Dlouhá léta vedené diplomatické snažení palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse se mění v realitu. Během neděle uznali Stát Palestina Britové, Kanaďané a Australané, příští týden se na Valném shromáždění OSN chtějí přidat i další západní země v čele s Francií.
O vítězství ale nelze mluvit vzhledem k pokračující válce v Gaze, kde každý den umírají desítky Palestinců, často stojících ve frontě na jídlo, i stupňujícímu se osadnickému teroru na okupovaném Západním břehu Jordánu.
Jediné řešení je diplomacie
Když se nyní 89letý Abbás stal po smrti Jásira Arafata novým lídrem Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) a později i prezidentem budoucího palestinského státu, byla to přirozená volba.
Politik známý také pod přezdívkou Abú Mázin byl jedním z mála žijících zakladatelů hnutí Fatah a Arafatovým dlouholetým spolupracovníkem.
Na rozdíl od něj se ale nedočkal Nobelovy ceny míru ani uznání od vlastního lidu - po dvaceti letech vládnutí se spíš jeví jako starý, izolovaný a neúspěšný muž.
Na jeho obranu je třeba říci, že Palestince vede v opravdu těžkých časech. Rok poté, co byl v červnu 2005 zvolen druhým palestinským prezidentem, zvítězilo v parlamentních volbách v Gaze hnutí Hamás.
Na čas sice vznikla vláda národní jednoty, po roce ale vypukly mezi palestinskými frakcemi boje o moc a kontrolu nad Pásmem Gazy převzal Hamás. Od té doby vládne Abbás pouze na Západním břehu Jordánu, a to převážně pomocí prezidentských dekretů - dalších voleb se už palestinští kandidáti ani voliči nedočkali.
„Pro mě je stále legitimním vůdcem. Protože neproběhly volby, není žádná alternativa,“ říká o Abbásovi mírový aktivista Bassam Aramin, který kvůli palestinsko-izraelskému konfliktu přišel o dceru.
„Vnímám ho jako skvělého vůdce a politika. Říká, že nemůžeme Izrael porazit a donekonečna umírat, pro něj je jediným řešením řešení politické. Obrátil se na Radu bezpečnosti OSN a další mezinárodní organizace, taková je jeho cesta,“ přibližuje pro Seznam Zprávy s tím, že jen tímto nenásilným způsobem lze přesvědčit svět, že Palestinci a Izraelci spolu mohou žít v míru.
Už v roce 1977 se Abbás jako jeden z prvních představitelů hnutí Fatah vyslovil pro jednání s umírněnými Izraelci. Ostře sice dlouhá léta kritizoval sionismus, ozbrojený boj byl pro něj ale jen jedním z prostředků, který Palestinci zvolili, a zdaleka ne tím hlavním.
„Zatímco Arafat byl revolučním vůdcem, Abbás byl vůdcem politickým, který spoléhal na diplomacii,“ hodnotí oba muže Aramin.
Holokaust byl neodpustitelný zločin
Palestinský prezident se narodil v roce 1935 ve městě Safed v tehdejší Mandátní Palestině. V Egyptě vystudoval práva, v Moskvě pak studia v 80. letech završil doktorátem.
Některé proizraelské skupiny ho viní z tehdejšího popírání nebo zlehčování holokaustu při psaní doktorské práce, což ale Abbás odmítá s tím, že tehdy jen citoval lišící se názory historiků.
„Holokaust byl strašný, neodpustitelný zločin proti židovskému národu, zločin proti lidskosti, který lidstvo nemůže akceptovat,“ řekl v rozhovoru pro deník Haarec v roce 2003.
Ať už měl v době psaní doktorské práce jakékoliv záměry, pozdější činy ho nařčení z antisemitismu a popírání holokaustu očistily - jeho vláda na Západním břehu Jordánu dlouhodobě spolupracovala s izraelskými úřady, palestinské bezpečnostní složky se snažily předcházet plánovaným teroristickým útokům a sám Abbás opakovaně odmítal násilí a usiloval o
návrat k jednacímu stolu a o dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu.
Letos v dubnu pak v emotivním projevu označil Hamás za „psí syny“, vyzval teroristické hnutí k propuštění rukojmích, odzbrojení a podřízení se palestinské národní správě.
Abú Mázin také patřil k hlavním architektům mírových dohod z Osla na začátku 90. let. Už tehdy patřil mezi Palestinci k vlivným postavám - spolu s Arafatem odešel v 50. letech do exilu do Jordánska, Libanonu a nakonec i Tuniska. V 70. letech si pak vytvořil velkou síť kontaktů a úspěšně získával peníze pro palestinské národní hnutí. Navazoval také vztahy s izraelskou levicí a připravoval půdu pro budoucí mírová jednání.
Jako představitel umírněného křídla Palestinců byl sice oblíbený v zahraničí, díky čemuž plynuly peníze Palestinské národní správě a život lidí na Západním břehu se postupně zlepšoval, zároveň ale kvetla korupce a mnozí Palestinci mu vyčítali kolaboraci s Izraelem.
Abbásovo ne Olmertově nabídce
V roce 2008 vedl Abbás mírová jednání s tehdejším izraelským premiérem (a dnes mírovým aktivistou) Ehudem Olmertem.
Oficiální izraelský narativ říká, že Abbás tehdejší velkorysou nabídku na dvoustátní řešení odmítl. Bývalý šéf tajné služby Šin bet a také ministr Olmertovy vlády Ami Ajalon při své nedávné návštěvě Prahy vylíčil, jak to tehdy bylo.
„Zatímco vedl Olmert jednání s Abbásem, paralelně s ním jednala ministryně zahraničí Cipi Livniová. Abbás a Olmert jednali o idejích, Abú Alaa a Livniová o praktické přípravě mírového plánu. Nakonec se Olmert a Abbás rozcházeli asi o dvě procenta území, které si měli Palestinci a Izraelci vyměnit. Livniová ale řekla, že až vyhraje volby, nebude respektovat to, co slíbí Olmert,“ vzpomínal člověk, který byl tehdy ministrem bez portfeje a měl přehled o veškerém dění.
„Abbás tehdy rozhodl, že se jednání přeruší a až vyhraje Livniová volby, rozhovory se obnoví s ní. Dopadlo to ale jinak - koalici mohl složit pouze Benjamin Netanjahu, a ten veškerá jednání ukončil,“ vyvrací Ajalon narativ o dalším palestinském odmítnutí vlastní státnosti.
