Putinovo zrcadlo v EU. Orbán využívá válku, aby si udržel moc, říká expertka

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Maďarský premiér Viktor Orbán nehájí Rusko autenticky, ale oportunisticky řeší jen vlastní zájmy – a putinovské Rusko je pro něj momentálně výhodné, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy politoložka Zsuzsanna Szelényi ze Středoevropské univerzity.

Bývalá poslankyně za Orbánův Fidesz, tehdy ještě liberální stranu, popisuje, jak se z proruské rétoriky maďarského premiéra stal mocenský nástroj a proč je iluze o jeho mezinárodním vlivu jen dobře inscenovaná fikce. Rozhovor vznikl v Budapešti.

Premiér Orbán loni během maďarského předsednictví v Radě EU cestoval do Kyjeva, Moskvy, Číny i na Floridu a stylizoval se do role mírotvorce. Tvrdil, že se snaží přispět k ukončení války na Ukrajině – ale ta stále pokračuje a Orbán žádného pokroku nedosáhl. Je to pro něj politický neúspěch? Nemá to dopad na legitimitu jeho politické rétoriky?

Orbán tím v zásadě chtěl ukázat, že je světový hráč. Už nejméně deset let se jeho politika nesoustředí na Maďarsko, ale na to, jakou roli může hrát ve světě. Chce přesvědčit domácí voliče i mezinárodní publikum, že Maďarsko je víc než obyčejná desetimilionová středoevropská země – že může hrát větší roli, než jaká mu fakticky přísluší.

Maďarské unijní předsednictví k tomu bylo ideální příležitostí. A přesně tak to i dopadlo – úřednická část předsednictví běžela normálně, ale Orbán si jel svůj vlastní PR příběh. Nikdo si ale reálně nemyslel, že by mohl něco opravdu vyjednat s Putinem. On i jeho tým si byli vědomi, že s válkou nemají nic společného. A právě proto je tak lhostejný vůči Ukrajině – nevěří, že by Maďarsko mohlo profitovat například na její poválečné obnově. V evropské integraci Ukrajiny vidí jen komplikace.

Orbán navíc nevěří, že je Rusko hrozba, jak to vnímají třeba Poláci nebo baltské republiky. Pro něj je Ukrajina jen nárazníkové pásmo. A celý mírový narativ? To je velmi účinný politický konstrukt.

Orbán si ho osvojil velmi rychle po začátku války v únoru 2022 – dva měsíce před maďarskými parlamentními volbami. Celá maďarská politická elita si byla vědoma, že jde o problém, o hrozbu, a že bychom měli stát na straně Ukrajiny. Jenže Orbán si to nemohl dovolit – jeho režim je navázaný na Rusko určitým politickým a ekonomickým způsobem, který mu zkrátka nedovoloval být jednoznačně proukrajinský. Chtěl se zároveň odlišit od „moralistního“ pohledu opozice.

Ovšem nemohl se přece zcela postavit za Putina, takže přemýšleli, co dělat, a velmi rychle si udělali průzkumy. Už během dvou týdnů pochopili, že když je válka, lidé touží hlavně po míru, takže vymysleli heslo „Mír versus válka“ – a byla to výhra. Bylo to tak silné, že od té doby používají „mírovou rétoriku“ všechny proruské síly v Evropě.

Ukázalo se, že to funguje – Orbán to dokázal. A on se toho hesla nevzdal dodnes. Stále je to populární. Všichni přece chtějí mír, ne? Je to lidské, nikdo si nepřeje válku. Ale Orbán si to přivlastnil a krajní pravice v Evropě to od něj převzala.

A protože Maďaři dobře chápou, že to je jen hra, nijak ho nepoškodilo, že žádný mír nenastal. Nikdo nečekal, že by ho skutečně vyjednal.

Před časem se objevila překvapivá zpráva, že ukrajinská tajná služba SBU rozbila na Ukrajině maďarskou špionážní síť. Měla shromažďovat zpravodajské informace o ukrajinských obranných kapacitách a protivzdušné obraně. Má to nějaký reálný základ, nebo je to nesmysl? Co tam Maďarsko dělalo? Občas se zjeví nějaké teorie o maďarských aspiracích na „sáhnutí si“ po Zakarpatské oblasti.

Těžko říct, neznáme všechny okolnosti. Obecně ale platí, že v každé zemi, která bývala větší, se vždy najdou lidé, co sní o obnovení její staré velikosti. Ale nevidím v tom oficiální strategii maďarské vlády – vědí, že nic takového není reálné. Změna hranic není na stole.

I když je vůči Ukrajině silná negativní rétorika – billboardy v Budapešti s příšernou nenávistnou propagandou proti Zelenskému a EU –, maďarská vláda chápe, že normální vztahy s Ukrajinou jsou důležité. Tahle protiukrajinská kampaň spíš maskuje proruskou politiku, ale my nemáme dost informací, jak hluboké jsou vztahy Orbánova režimu s Ruskem. Předpokládám, že jde hlavně o ekonomické vazby, ale není to transparentní.

Viktor Orbán v květnu nebyl na vojenské přehlídce v Moskvě, na rozdíl od slovenského premiéra Roberta Fica. Bylo to překvapivé?

Fico je jiný případ. Orbán nemůže být otevřeně proruský, protože Maďaři nejsou proruští. Na rozdíl od Slovenska nebo Česka nemáme s Ruskem žádné kulturní vazby.

Premiér Orbán ale na unijní úrovni zastává proruskou rétoriku.

Orbán vždy tvrdí, že vztahy s Ruskem jsou čistě praktické – kvůli energiím, protože je to soused. Nikdy neříká, že je Putinův přítel.

Podle mě je to čistě oportunistický vztah. Orbán si od toho vztahu s Ruskem vždycky drží odstup a vysvětluje ho čistě prakticky: říká, že s Ruskem musíme spolupracovat, protože od nich bereme energie, a protože jsou blízko – a vždycky tam budou. To je jeho příběh. Nikdy netvrdil, že je přítel Putina nebo Ruska.

Zároveň ale vláda otevřela dveře ruským špionům, vyhrožuje blokováním sankcí…

To, co víme o ruských špionech nebo propojení, se nedozvídáme od vlády, ale z investigativních článků. Pro veřejnost to není téma, protože to Orbán nikdy neřekl nahlas. Žádná maďarská vláda by to nikdy nemohla otevřeně přiznat, protože by jí to neprošlo – a to ani u konzervativní, pravicové voličské základny, kterou má Orbán.

Právě tahle skupina je totiž nejvíc antikomunistická a protiruská. Východní sentiment, který u ní je, většinou není spjatý s Ruskem jako takovým, ale spíš imaginárním Východem.

Jak důležitou roli hraje v Orbánově politice faktor Donalda Trumpa a jeho návratu do Bílého domu? A naopak, hraje nějakou roli Viktor Orbán pro Trumpa? Sešli se už víckrát, Orbán za ním byl několikrát ve floridském sídle…

Pro Američany není Maďarsko strategicky důležité – a kromě Polska ani žádná jiná středoevropská země. Důležité je, že plníme povinnosti v rámci NATO, tím to pro USA končí.

Orbán ale investoval hodně energie a taky maďarských veřejných peněz do vztahů s americkou radikální pravicí – s trumpovským „MAGA“ světem. Dělá to už víc než deset let a je to pro něj důležité i ideologicky.

Přesto se za Trumpovy první vlády sotva potkali. Teď Orbán doufá, že mu Trump aspoň občas věnuje pozornost. Potřebuje to, protože je v EU je izolovaný. I Fico často hlasuje s většinou a Orbán je pak často úplně sám. Potřebuje aspoň někoho za Atlantikem, kdo zmíní jeho jméno. Pro Trumpa ale Orbán žádný reálný význam nemá.

Jak Maďaři vnímají Evropskou unii? Vzhledem k té kontinuální vládní kampani s billboardy a anketami namířenými proti Bruselu? Je tu přítomná myšlenka na odchod z Unie?

Ne, to vůbec. Ani Orbán nechce vystoupit z EU. To by byl konec. Každý rozumný člověk se poučil z brexitu. I Orbán říká, že v EU nejsme jen kvůli penězům, ale protože členství samo o sobě je pro Maďarsko zásadní. Bez EU bychom v globálním měřítku neznamenali nic.

Orbán ale buduje jiný narativ – ne „ven z EU“, ale „bránit suverenitu“. To je linie, na které se shoduje nový blok Patriotů v Evropském parlamentu. Chtějí EU, ale slabší, bez větších pravomocí Bruselu. A dělí Evropany na „dobré“, tedy třeba Maďary – křesťany, obránce křesťanské Evropy, odpůrce migrantů, a na „špatné“ čili Brusel, vítače, technokraty a globalisty. To je velmi účinné.

Když Orbán nedávno dostal otázku, zda je problém, že má Maďarsko pozastavené čerpání unijních prostředků, odpověděl, že v EU nejsme proto, abychom dostávali peníze, ale proto, že samotné členství je pro nás hlavní důvod. Členství samo o sobě je pro nás klíčovou hodnotou, protože bez členství v EU bychom nebyli nikdo. Toho si je Fidesz velmi dobře vědom.

Maďarsko příští rok na jaře čekají parlamentní volby. Opoziční strana Tisza v čele s Péterem Magyarem posiluje. Je Viktor Orbán mentálně připravený na hypotetickou možnost, že prohraje?

Orbánův režim je autokracie a jako takový je paranoidní, protože není demokratický. Tvrdí, že funguje jako demokracie, ale není to pravda. Jeho podstatou je snaha udržet si moc. Autokracie znamená, že určitá skupina elit – obvykle propojená ekonomicky i politicky – se snaží zůstat u moci co nejdéle. A v maďarském případě je toto propojení velmi těsné. Prohrát volby je pro ně prostě nepřijatelné.

Během posledních 15 let udělali obrovské množství opatření, aby se u moci udrželi. Ale protože jde o paranoidní režim, vždy se zároveň připravují na možnost prohry a volby si jistí víc, než by bylo nutné.

Například v roce 2022, když vypukla válka na Ukrajině, nebylo zpočátku vůbec jasné, jestli Fidesz dokáže jarní parlamentní volby vyhrát, navzdory své „mírové“ rétorice. Opozice tehdy poprvé vytvořila jednotný blok a objevily se náznaky, že má šanci.

Nakonec se sice potvrdil opačný scénář, ale šance na porážku existovala. Vláda proto masivně zasáhla a během šesti měsíců před volbami porozdávala 6 % maďarského HDP. „Dárky voličům“ samy o sobě nejsou v politice nic neobvyklého, ale ten rozsah byl bezprecedentní.

Zároveň mobilizovali obrovské množství lidí, opírali se o rétoriku míru a samozřejmě právně i systémově opozici co nejvíc ztížili fungování. Takže ve hře byly právní nástroje, ekonomická opatření, propaganda – všechno dohromady. Díky tomu znovu vyhráli s velkým náskokem.

Jenže to teď vůbec není jisté. Už dnes mění lidi na vrcholných postech ve státních institucích – často ještě před vypršením jejich mandátu – aby zajistili, že na klíčových místech zůstanou jejich loajální kádry. To se teď přesně děje: máme nového předsedu ústavního soudu, šéfa státního zastupitelství… Orbán má zatím stále ústavní většinu, takže to může dělat.

Situace je ale dramaticky jiná než před čtyřmi lety. Poprvé za posledních 15 let má opozice větší podporu než Fidesz. Tohle vytváří reálnou naději na změnu – nejen hypotetickou šanci, ale skutečnou možnost, se kterou začíná počítat i veřejnost

To samozřejmě vyvolává i skutečný strach uvnitř okruhu Fideszu a hrozbu pro režim, protože v momentě, kdy lidé začnou věřit, že se systém může zhroutit, začnou ze sítě loajality utíkat. Orbán proto teď musí udržet pohromadě jak svůj tým, tak voliče.